Článek
Porada měla jasný cíl. Aspoň podle pozvánky, která slibovala „rychlé sladění k bodu X“. Když jsem si ji četl, měl jsem zvláštní záchvěv optimismu. Bod X zněl konkrétně, skoro hmatatelně. Realita ale ukázala, že bod X je spíš filozofický koncept než skutečné téma. Po devadesáti minutách jsme byli sladění v názorech na všechno možné, jen ne na to, proč jsme tam vlastně seděli.
Začátek probíhal podle osvědčeného scénáře. „Počkáme ještě minutku, než se připojí ostatní.“ Minutka se nenápadně protáhla na sedm minut a vyplnilo ji kolektivní small talkové vakuum. Kdo má jaké kafe, komu dneska blbne internet a že počasí je letos fakt divné. Když se konečně všichni objevili na obrazovce, zaznělo slavnostní „tak můžeme začít“. To byla poslední věta, která se blížila realitě.
Místo bodu X přišla technická rozcvička. „Slyšíme se?“ „Máš vypnutý mikrofon.“ „Já vás slyším, ale nevidím.“ Po deseti minutách už jsme se slyšeli i viděli, což bylo mylně považováno za úspěch. Někdo navrhl, že by bylo dobré si nejdřív ujasnit kontext. Kontext se rychle rozrostl do historického exkurzu zahrnujícího staré projekty, reorganizace a jemné výčitky maskované jako poznámky.
Bod X se objevil jen okrajově. Vždy když se k němu někdo přiblížil, byl elegantně odkloněn větou „to je ale na jinou debatu“. Tyto jiné debaty se okamžitě rozjely. Řešilo se, kdo co nestíhá, kdo má jak nastavené procesy a kdo by to měl dělat lépe. Všechno bylo důležité, naléhavé a hlavně úplně mimo téma.
Čas plynul zvláštním způsobem. Každých pět minut někdo řekl, že bychom se měli vrátit k hlavnímu bodu, a vzápětí otevřel další odbočku. Bod X mezitím tiše existoval někde v pozadí sdílené obrazovky, ignorovaný, ale trpělivý. Možná už byl zvyklý.
Ke konci porady si někdo všiml času a s nádechem paniky prohlásil: „My jsme se vlastně vůbec nedostali k tomu hlavnímu.“ Následovalo ticho plné předstíraného překvapení. Pak přišlo rozhodnutí, že se k bodu X vrátíme příště. Ideálně na další poradě, která už bude kratší a víc k věci. Všichni souhlasili, protože to se na poradách dělá.
Když porada skončila, měl jsem poznámky plné vět, které s bodem X nesouvisely ani vzdáleně. Přesto jsem měl pocit, že porada splnila svůj skutečný účel. Nevyřešili jsme problém, ale potvrdili jsme si, že existuje. A že se kvůli němu zase brzy sejdeme.
