Článek
Kdyby se láska řídila logikou, chodili by muži výhradně s hodnými, spolehlivými a předvídatelnými ženami, které pečou koláče, pamatují si výročí a nikdy nezapomenou koupit toaletní papír. Jenže realita je trochu jiná. Spousta chlapů se místo toho zamiluje do žen, u kterých si nejsou jistí, jestli je políbí, nebo jim právě řeknou, že už je nikdy nechtějí vidět. A přesto, nebo možná právě proto, je to přitahuje víc než jistota teplé večeře.
Na první pohled to nedává smysl. Proč by někdo dobrovolně vyměnil klid za chaos? Odpověď je jednoduchá a zároveň trochu trapná: protože nuda je pro mužské ego horší než jakákoli hádka. Hodná žena je bezpečný přístav, ale mozek muže často touží po moři plném vln. Když je všechno příliš klidné, začne se mu zdát, že se nic neděje, a jeho vnitřní dobrodruh začne zívat.
Napětí a riziko totiž spouštějí v těle chemii, která je velmi podobná zamilovanosti. Když muž neví, jestli je pro ženu dost dobrý, začne se snažit víc. Najednou se z obyčejného chlápka stává lovec, stratég a občas i básník, který by za normálních okolností rýmoval maximálně slovo pivo se slovem pivo. Nejistota ho nutí být lepší verzí sebe sama, alespoň na chvíli. A to je opojné.
Hodná žena často dává lásku bez podmínek. Je milá, vstřícná a ochotná. Problém je, že mozek některých mužů si to vyloží jako signál, že už je hotovo, že není třeba se snažit. V tu chvíli se vytrácí pocit výzvy. Je to podobné jako s videohrami. Když má člověk zapnutý nesmrtelný režim, přestane ho bavit, protože mu nic nehrozí. Bez rizika není vzrušení.
Ženy, u kterých muži cítí napětí, často působí sebevědomě, tajemně nebo trochu nedostupně. Neznamená to, že by byly zlé nebo manipulativní. Jen nejsou okamžitě k dispozici. Mají vlastní život, názory a hranice. Muž pak nemá jistotu, že je středem jejich vesmíru, a právě to v něm probouzí touhu. Paradoxně ho přitahuje fakt, že je musí získat znovu a znovu.
Samozřejmě to neznamená, že hodné ženy jsou odsouzené k tomu, aby zůstaly samy. Spíš jde o to, že být hodná neznamená být bez hranic. Když žena ví, co chce, a nebojí se to říct, vzniká přirozené napětí. Nejde o drama, ale o jiskru. O pocit, že vedle sebe nemám někoho, kdo se mi přizpůsobí za každou cenu, ale někoho, kdo se mnou jde, protože chce, ne protože musí.
Muži často zaměňují klid za nudu a napětí za lásku. Je to omyl, který může bolet, ale je lidský. Skutečná přitažlivost vzniká někde mezi. Tam, kde je dost bezpečí, aby se člověk cítil doma, a dost nejistoty, aby se pořád těšil. Ideální žena tedy není ani anděl z porcelánu, ani tornádo, které zničí všechno kolem. Je to někdo, kdo dokáže být hodný a zároveň mít v očích jiskru, která říká: se mnou to nebudeš mít úplně jednoduché.
A právě tahle kombinace je pro muže tím největším magnetem. Ne proto, že by toužili po problémech, ale proto, že chtějí cítit, že jsou součástí něčeho živého. Vztah bez napětí je jako film bez zápletky. Hezky se na něj dívá, ale po chvíli u něj člověk usne. A přiznejme si, usnout u filmu o lásce je to poslední, co by si kdokoli přál.
