Článek
Pod záminkou dobré věci (násilí na ženách je určitě špatné, to nikdo rozumný opravdu nerozporuje, a je dávno v ČR zákonem označeno za protiprávní), se zde nátlakově působí na naše zákonodárce. Byť celkem sofistikovaným způsobem.
Hlavním poselstvím zmíněného článku z titulní stránky Novinek.cz je, že naši poslanci a senátoři, kteří chtějí zabránit ratifikaci Istanbulské Úmluvy údajně poškodí Česko v očích zahraničních spojenců, mimo jiné také v OSN, v němž usilujeme o pozici nestálého člena Rady bezpečnosti.
Stranou ponechme, že nedávno ministryně obrany a významná vládní politička Jana Černochová (ODS) chtěla z OSN dokonce vystoupit. A nyní tam máme bojovat o nějaké formálně důležité místo.
A raději se ani nezamýšlíme nad tím, jak reálně OSN bojuje za lidská práva v opravdu složitých regionech, jako je nyní třeba Palestina, a že si, alespoň dle tohoto textu, vylévá „emoce“ na poklidných členech jako je Česko, za banální věci.
Hlavní poselství mého komentáře - Princip, že si máme nechat z venku (nyní dokonce ze strany pofidérní OSN, ze které chtějí jiní naši politici vystoupit pro její absolutní neschopnost) diktovat, co máme či nemáme přijmout za úmluvy, byť sebekrásněji napsané a pojmenované, nutno odmítnout!
Proč se na Istanbulskou úmluvu nutno dívat vlažně a bez falešného patosu?
Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí ( ve zkratce Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy, která se zaměřuje na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí.
Česká republika úmluvu podepsala v květnu 2016, ale doposud ji neratifikovala (tj. závazné potvrzení podpisu dokumentu, čímž dokument vstoupí v platnost). Kolem přijetí úmluvy se vedou spory.
In medias res: Hlavním údajným přínosem Istanbulského paktu má být tedy posílení ženských práv a boj proti sexuálnímu násilí na nich. Nepřijetí Istanbulské smlouvy by se povrchnějšímu čtenáři na první pohled mohlo jevit jako nerozumné, či dokonce popírající práva žen. Zahraji si na pomyslného ďáblova obhájce a vysvětlím, proč není nutné pokládat české nepřijetí této úmluvy za nic v principu špatného. A proč by ČR k tomu neměla být nucena zvenku, jak o tom píši výše.
Kterak je známo i studentům a studentkám prvních ročníků právnických fakult, úmluvy mají obsahovat zejména právní normy (tvořené prvky - hypotéza, dispozice, sankce), ne politická prohlášení, anebo politické nenormativní povídání.
Istanbulská úmluva je především politický manifest genderismu a dalších „ismů“ , ne skutečná právní Úmluva v tradičním slova smyslu.
Decentněji vyjádřeno – řešený istanbulský dokument pojmenovaný jako „Úmluva“ nebyl a není skutečná „Úmluva“. Nanejvýše tak dle formálního vzhledu a matoucího názvu.
Hlavní argument, proč není chyba, že jsme IÚ prozatím nepřijali: všechno opravdu právní, co je v této pseudo-úmluvě obsažené, je již dávno součástí českého právního řádu. Konkrétně v české kotlině je již dlouho trestné domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování i stalking žen. Tyto skutečnosti již dávno před IÚ naši zákonodárci upravili. Ergo kladívko, některé věci, které jako velkou novinku přináší „Istanbul“, byly zapovězené již za socialistického Československa před rokem 1989.
Proč teď máme zaplevelovat náš, již tak značně gigantický právní řád, dalšími duplicitními ustanoveními? A proč nás eurozákonodárci netaktně vybízejí k tomu, abychom tak urychleně činili?
Nedávno jsem s úžasem četl názor, že prý důsledkem naší ne-ratifikace „Istanbulky“ je mj. i causa Dominika F.
Nedbalá práce policistů
Obecněji – jestliže se nějaká česká nebo moravská žena setkala s nedbalou prací policistů-vyšetřovatelů, státních zástupců anebo soudkyň (nadpoloviční většina soudců v ČR jsou jak známo ženy) na úseku trestních řízení v oblasti sexuálních deliktů, tak by ji v tom Istanbulská úmluva nepomohla. Omlouvám se za upřímnost, ale je tomu tak.
Za zmínku stojí také otázka postavení politických neziskovek, pakliže bychom Istanbulskou úmluvu ratifikovali. Spolu například s právníkem Robertem Kotzianem docházíme k závěru, že „neziskovky“ získají díky „Istanbulce“ významný politický vliv, aniž by musely procházet demokratickými volbami. A s největší pravděpodobností by jim Istanbulská úmluva otevřela cestu ke stabilním zdrojům veřejných peněz. A kde je vzít? Naše veřejné finance jsou v katastrofálním stavu - již nyní nejsou důstojné peníze na učitele, lékaře, zdravotní sestry, školníky a desítky dalších potřebných profesí …
Závěrečná douška
Sečteno a podtrženo – zda opravdu přijmeme či nikoliv výše citovanou Úmluvu by měla být naše vnitrostátní věc a rozhodně by nám OSN ale ani třena Evropský parlament (jak se tomu stalo dříve) neměl povýšeně diktovat, pardon, „doporučovat“, že tak MUSÍME UČINIT.
Zajímavým šach-matem by zde byla rezoluce českého Parlamentu, že Istanbulskou úmluvu přijmeme, až se Turecko stane plnohodnotným členským státem EU. Anebo až OSN zajistí lidská práva pro Izrael a Palestinu! Kdo zavírá oči před řezání hlav civilistů (omlouvám se čtenářům za silnější příměr, ale kdo viděl například jen část záběrů z teroristického útoku Hamasu ze 7.10., a má jenom kousek neokoralého srdce, tak mi dá za pravdu) a bazíruje na květnatomluvné deklaraci, nechť si nejprve laskavě zamete před vlastním prahem.
Pramen – (aneb co jsem zde komentoval)
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-odmitnuti-istanbulske-umluvy-by-cesko-poskodilo-40452278
