Článek
Tohle možná znáte
„Jen to dodělám za kolegyni…“
„Manžel by byl zklamaný…“
„Co by si pomyslela kamarádka…“
Často automaticky kývneme na požadavky, očekávání, prosby, žádosti o laskavost… a sebe odsouváme na později – až bude hotovo, až zbyde čas, až si to „zasloužíme“.
Jenže ten moment, kdy je konečně řada na nás, přichází málokdy. Anebo příliš pozdě.
Opravdu jste chtěli pomoct, nebo to jinak nešlo?
Upřednostňovat ostatní před sebou na první pohled vypadá jako ochota a laskavost.
Ale zamyslete se sami: Kolikrát jste pro někoho něco udělali, protože jste skutečně chtěli? A kolikrát, protože to zkrátka jinak nešlo?
Většina z nás se od dětství učí, že nesmíme být sobečtí. To znamená pomáhat druhým a upřednostňovat je před sebou. Dělá to přeci každý slušný člověk.
Z rozhodnutí, jestli právě v této situaci opravdu chceme – a můžeme – pomoct, se stává samozřejmost. Už to není volba, je to nutnost. Nechceme být sobečtí. Nechceme někoho zklamat nebo vyvolat konflikt.
Často řekneme „ano“, protože se bojíme někoho odmítnout. Možná ještě častěji si ani neuvědomíme, že bychom také mohli říct „ne“.
A tak když nás příště kolega zase požádá o pomoc s něčím, co vůbec není naše práce, souhlasíme, i když máme vlastních úkolů nad hlavu.
Pomoc z povinnosti jako cesta k vyčerpání
Krátkodobě máme pocit, že jsme udělali správnou nebo rozumnou věc.
Dlouhodobě ale přichází únava, která nemizí. Psychické i fyzické vyčerpání, možná i zdravotní problémy. Podrážděnost kvůli maličkostem. To není slabost. Je to důležitá informace.
Dlouhodobé ignorování vlastních potřeb snižuje naši kapacitu pomáhat ostatním, ale i zvládat jiné každodenní situace.
Pomáháme dál – ale už ne ochotně. A rozhodně ne s energií nebo s radostí. Spíše pokračujeme automaticky v tom, na co jsme zvyklí. Nebo z pocitu povinnosti – a provinění, kdybychom to neudělali.
Co je ve skutečnosti sobecké?
Není sobecké postarat se nejdříve o sebe (i když velká část z nás je přesvědčená o opaku).
Sobecké je dlouhodobě ignorovat své vlastní potřeby – a pak být frustrovaní, podráždění a naštvaní na ostatní, protože jsme sami sotva schopní fungovat, natož tu být ještě pro někoho jiného.
Když jedete „na doraz“, nedáváte druhým to nejlepší ze sebe. Dáváte zbytky.
Vytvořte si kapacitu pro sebe i pro ostatní
Postarat se nejdříve o sebe neznamená „vykašlat se“ na ostatní. Naopak. Znamená to vytvořit si kapacitu, abyste tu pro ně mohli být doopravdy – ne jen trochu, a ještě s odporem, na hranici vlastních možností.
Je to stejné jako s telefonem. Když je baterie na nule, je vám k ničemu. A nikdo nemá pocit, že je od telefonu sobecké, že vyžaduje nabití předtím, než ho můžete používat. Lidé jsou v tomhle ohledu podobní, jenom na to rádi zapomínáme.
Takže co s tím, když se na vás hrnou požadavky ze všech stran a vlastně se tak nějak automaticky očekává, že budete souhlasit?
Nemusíte se všemi souhlasit, ale ani hned všechny začít agresivně odmítat a posílat „do patřičných míst“. Stačí občas v klidu a zdvořile říct:
„Dnes to nestihnu.“
„Teď si potřebuju odpočinout.“
„Rád/a pomůžu, ale ne teď.“
Než příště zase odpovíte „ano“, na moment se zastavte a nadechněte se. Zeptejte se sami sebe:
- Chci to udělat?
- Mám na to kapacitu?
Nemusíte o svém rozhodnutí dlouze diskutovat. Zkuste krátké a jasné věty, bez vysvětlování.
Péči o sebe si nemusíte zasloužit
Postarat se nejdříve o vlastní potřeby je vaše právo, ne sobectví. Nemusíte žádat o dovolení ani odpuštění. Nemusíte si to nejdříve tvrdě odpracovat. Je to jednoduše nutnost, bez které žádný člověk nemůže dlouhodobě dobře fungovat.
Když se o sebe nestaráte a neustále jen upřednostňujete druhé, dříve nebo později nebudete mít co dávat. Ať už v práci, ve vztazích nebo kdekoliv jinde. Možná jste se do podobné situace už sami někdy dostali…
Postarat se o sebe je to ta nejméně sobecká věc, kterou můžete udělat. Je to základ laskavosti – ke všem lidem, na kterých vám záleží, i k sobě samým.
Více o tématech psychického i fyzického zdraví a celkové pohody najdete na stránkách projektu OdStresuKPohode.cz.
Zdroje:
MAGEE, Hailey. Nebuďte people-pleaser. Praha: Audiolibrix, 2005. 352 s. ISBN 978-80-88494-63-8.
MATÉ, Gabor. Když tělo řekne NE: Jak stres souvisí s nemocemi. Praha: Peoplecomm, 2022. 312 s. ISBN 978-80-87917-76-3.
NEFF, Kristin D. Self-Compassion: Theory, Method, Research, and Intervention. Annual Review of Psychology [online]. 2023, roč. 74, s. 193–218 [cit. 2026-04-16]. DOI: https://doi.org/10.1146/annurev-psych-032420-031047 Dostupné z: https://www.annualreviews.org/content/journals/10.1146/annurev-psych-032420-031047
PSYCHOLOGY TODAY STAFF. Compassion Fatigue. Psychology Today [online]. neuvedeno [cit. 2026-04-16]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/us/basics/compassion-fatigue
HARVARD HEALTH PUBLISHING. Understanding the stress response [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné z: https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/understanding-the-stress-response
