Vyčerpání neznamená jen „mám moc práce“

Také býváte často unavení nebo vyčerpaní? Když zažíváme podobné stavy, nabízí se jednoduché vysvětlení: je toho na nás moc. Práce, povinnosti, tlak. V dnešní hektické době toho máme všichni nad hlavu, a protože dlouhodobě jedeme bez pauzy, tělo i hlava se dřív nebo později ozvou. Proto logicky hledáme řešení hlavně v odpočinku. Potřebujeme si vzít volno. „Vypnout“. Dobít baterky.

Jenže možná jste si všimli, že to často úplně nefunguje. I po víkendu nebo dovolené se vrací stejný pocit. Únava, nechuť, vnitřní odpor.

Představte si dva dny.

V jednom děláte věci, které vám nedávají smysl ale zkrátka je musíte udělat. Do každé činnosti se nutíte a už jen z představy toho, co budete dělat, jste vyčerpaní, ještě než vůbec skutečně začnete. Hlídáte čas, odškrtáváte úkoly. Každá další hodina se vleče a stojí vás víc a víc energie.

Ve druhém děláte něco, co vás baví nebo vám alespoň dává smysl. Neznamená to, že je to vždy snadné. Ale nemusíte se přemlouvat, abyste to udělali. Čas plyne jinak. Někdy si ani nevšimnete, kolik hodin uběhlo.

Na konci obou dnů můžete být unavení. Ale ta únava je úplně jiná.

Jedna únava „vysává“ – jste vyčerpaní, frustrovaní, znechucení. Paradoxně často nemáte ani chuť věnovat se věcem, u kterých byste si normálně odpočinuli. Zvládnete se maximálně svalit na gauč a zůstat tam.

Ve druhém případě jste sice unavení, ale spokojení. Také si potřebujete odpočinout, ale odpočinek přichází přirozeně.

To není náhoda. Některé činnosti nás dlouhodobě vyčerpávají, jiné nás – alespoň částečně – dobíjejí.

Problém nastává ve chvíli, kdy většinu dne trávíme činnostmi, které nám nesedí.

Práce, která nám nedává smysl. Prostředí, ve kterém se necítíme dobře. Povinnosti, které plníme jen proto, že to jinak nejde. Do toho domácnost, další úkoly, minimum prostoru pro sebe.

Výsledkem není jen únava z množství úkolů, které musíme splnit (a protože jsme zodpovědní, nesmíme si dovolit selhat!). Je to únava z dlouhodobého nesouladu.

Často pak celý den fungujeme v režimu „musím“. A večer už nezbývá energie ani chuť na cokoliv dalšího – ani na věci, které by nás jinak bavily.

Tohle není slabost ani lenost. Je to normální a logická reakce těla a mysli.

Když jsme vyčerpaní, saháme po rozumném řešení: odpočinek.

Lehnout si. Pustit si seriál. Scrollovat na sociálních sítích. Na chvíli „vypnout“.

Krátkodobě se nám možná uleví, ale nemá to dlouhé trvání. Protože pokud většinu dne trávíme aktivitami, které nás „vysávají“, odpočinek jen hasí následky. Neřeší příčinu.

Možná to sami znáte:

Tělo a psychika nám dávají najevo, že nejde jen o nedostatek energie, ale i o to, jak s ní zacházíme.

Stres není jen o tom, co se děje „v hlavě“. Projevuje se v celém těle – jako napětí, únava, časem nezřídka i závažnější fyzické potíže… A to se samozřejmě odrazí i v naší náladě a psychickém stavu: jsme podráždění, nemáme motivaci, nedokážeme se soustředit. To je typický signál, že něco není v rovnováze.

Zkuste se na chvíli zastavit a položit si pár jednoduchých otázek:

Nemusíte hned nic měnit. Stačí si toho všimnout.

Už jen tohle uvědomění bývá překvapivě zásadní.

Možná vás napadne: „Takže mám změnit práci?“

Někdy ano. Ale často to není nutné – nebo to alespoň není první krok.

Mnohem realističtější – a také snazší a příjemnější – je začít menšími změnami:

Nejde o dokonalost. Jde o směr.

V rámci „produktivity“ a „zodpovědnosti“ sami se sebou často zacházíme jako se stroji. Celý den jedeme „naplno“, když se vyčerpá baterie, rychle ji dobijeme a jedeme dál. Občas je potřeba nějaký ten servis (lékař, prášky), ale to je přeci normální, že?

Není. My nejsme stroje. Jsme lidé a lidské tělo ani psychika takhle nefungují.

Nejde jen o to, kolik energie vydáme a kolik doplníme. Stejně důležité je, do čeho tu energii vkládáme.

Možná nejste jen unavení. Možná jste jen dlouho investovali energii do věcí, které vám ji nemohly vrátit. Zkuste si pro dnešek vybrat jednu „energeticky náročnou“ drobnost, které byste se mohli zbavit, anebo udělat jednu věc, která by vám opravdu dávala smysl.

Právě tím, že si uvědomíme, že nejsme stroje, a že si budeme všímat svých lidských potřeb, může začít cesta k životu, ve kterém je trochu méně stresu – a trochu více smyslu a spokojenosti.

Další informace k tématům prevence stresu a vyhoření najdete na stránkách projektu OdStresuKPohode.cz.

Zdroje:

CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. Flow: The Psychology of Optimal Experience. New York: Harper Perennial Modern Classics, 2008. 336 p. ISBN 978-0061339202.

DECI, Edward L.; RYAN, Richard M. The „What“ and „Why“ of Goal Pursuits: Human Needs and the Self-Determination of Behavior. Psychological Inquiry [online]. 2000, roč. 11, č. 4, s. 227–268 [cit. 2026-02-22]. Dostupné z: https://selfdeterminationtheory.org/SDT/documents/2000_DeciRyan_PIWhatWhy.pdf

AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. How stress affects your body [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/stress/body

STEGER, Michael F.; DIK, Bryan J.; DUFFY, Ryan D. Measuring meaningful work: The Work as Meaning Inventory (WAMI). Journal of Career Assessment [online]. 2012, roč. 20, č. 3, s. 322–337 [cit. 2026-03-19]. DOI: https://doi.org/10.1177/1069072711436160. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/254111017_Measuring_meaningful_work_The_Work_as_Meaning_Inventory_WAMI

MASLACH, Christina; LEITER, Michael P. Burnout. In: FINK, George, ed. Encyclopedia of Stress. 2nd ed. Amsterdam: Elsevier, 2007, s. 358–362 [cit. 2026-03-19]. DOI: https://doi.org/10.1016/B978-0-12-800951-2.00044-3. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/303791742_Burnout