Článek
Život na autopilota: Když nevím, co chci, rozhodne za mě okolí
Vyrůstáme v tom, že slušní lidé plní povinnosti. Dělají, co se má. Chovají se tak, aby nezklamali nebo nevybočovali. Celý život se snažíme splnit něčí očekávání: Být hodným synem nebo dcerou. Výkonným zaměstnancem. Dobrým rodičem… Jenže dříve nebo později přijde otázka: A co já?
Dlouhodobé fungování podle očekávání druhých – rodičů, školy, partnera, společnosti – vede k tomu, že postupně ztrácíme kontakt sami se sebou. Co se mi líbí? Co mě těší? Co mě naplňuje? Častokrát na takové otázky nedokážeme ani odpovědět. A tak místo toho dál prostě „fungujeme“. Ale jsme unavení, naštvaní, nespokojení.
Proč je tak těžké poznat, co chci já?
Většina z nás si tuto otázku klade až v momentě, kdy se cítíme opravdu hrozně. Máme mizernou náladu bez zjevného důvodu. Rozčilují nás maličkosti. Jsme úplně bez energie a máme pocit, že nic vlastně nemá smysl.
A není, čemu se divit – od většiny z nás se celý život požadovalo, abychom fungovali podle očekávání, ne podle svého vnitřního přesvědčení. Hloubat nad vlastními hodnotami je při takovém přístupu nepraktické, a vnímat nebo dokonce dávat najevo své potřeby je zbytečné. Možná i rušivé a sobecké. Naučili jsme se své pocity potlačovat.
Tělo mluví dřív, než hlava – a často přesněji
Než se nám vůbec v hlavě stihne objevit myšlenka „tohle mi nesedí“, naše tělo to už dávno ví. Možná cítíme tlak na hrudi, ztuhlá ramena, sevřený žaludek, únavu. Ale co děláme, když si těchto signálů náhodou všimneme? Zatneme zuby a jedeme dál.
Na chvíli se teď zastavte. Zavřete oči. A pár sekund jen vnímejte své tělo. Začněte obličejem a hlavou a postupně projděte obě paže, trup a obě nohy. Cítíte někde napětí? Únavu? Nebo možná naopak pocit lehkosti? Tělo vám dává zpětnou vazbu pořád – jen se ho musíte naučit znovu poslouchat.
Co mi dává energii – a co mi ji bere?
To je jedna z nejdůležitějších otázek, které si můžete položit. Po věcech, které jsou pro nás správné, prospěšné nebo nám dávají smysl, se totiž cítíme plní energie a spokojení. Když děláme věci proto, že „prostě musíme“, býváme otrávení, znechucení, bez života. Nebo máme pocit, že je to vlastně jedno, protože to stejně jinak nejde.
Zkuste si vést 2–3 dny malý deník. Po každé větší činnosti si položte otázku:
- Jak se teď cítím?
- Nabíjí mě to energií – nebo vyčerpává?
- Co bych příště mohl/a udělat jinak?
Možná vás překvapí, jak málo je ve vašem běžném dni aktivit, které na vás působí dobře a příjemně. Nebo si uvědomíte, že byste některým činnostem měli věnovat více času. Ať už bude výsledek jakýkoliv, podstatné je, že znovu začínáte vnímat sami sebe.
Co kdybych se dnes rozhodl/a jen podle sebe?
Zkuste malý experiment: udělejte dnes jedno jediné rozhodnutí čistě podle sebe. Ne podle toho, co se očekává. Ne podle toho, co se má. Ale podle toho, co cítíte vy.
Možná to bude drobnost – dát si něco jiného na oběd, zrušit schůzku, jít spát dřív. Možná si poprvé všimnete, že se vám něco nechce – a neuděláte to.
TIP: Před každým „ano“ se na pár sekund zastavte a zeptejte se:
- Chci to?
- Potřebuju to?
- Jak se budu cítit potom?
Věnovat pozornost sobě není sobectví. Je to nutnost
Mnoho lidí se bojí, že když začnou víc naslouchat sobě, stanou se sobeckými. Ale opak je pravdou: Člověk, který je nešťastný a vyčerpaný, protože si nedovolí být sám sebou, nebude mít nikdy dost energie pro ostatní. Ani doma, ani v práci, ani nikde jinde.
Teprve když se naučíte vnímat a respektovat své potřeby – a rozlišovat je od přání a tlaků ostatních – budete schopní být tu i pro druhé naplno, upřímně a tak, aby vás to těšilo, ne ubíjelo.
Možná v tuhle chvíli nevíte, co doopravdy chcete. Možná jste dlouho neměli prostor na to, abyste se tím zabývali. Můžete s tím ale zase začít – a není potřeba, abyste najednou celý svůj život obrátili naruby. Začněte drobnými změnami.
Než příště něco automaticky uděláte, zkuste na moment zapomenout na to, co je „samozřejmé“ nebo co se od vás očekává. Co si myslíte a jak se ohledně té situace cítíte vy? Dejte si povolení vybrat si něco jiného, než co jste dělali doteď.
Více o tématech z oblasti duševního zdraví a celkové pohody najdete na stránkách projektu OdStresuKPohode.cz.
Zdroje:
BROWN, Brené. Dary nedokonalosti: zapomeňte na to, kým byste podle svých představ měli být a přijměte to, kým jste. Přeložila Alena Švecová. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2012. 148 s. ISBN 978-80-7255-278-8.
MATÉ, Gabor. Když tělo řekne NE: Jak stres souvisí s nemocemi. Praha: Peoplecomm, 2022. 312 s. ISBN 978-80-87917-76-3.
WEIR, Kirsten. Self-determination theory: A quarter century of human motivation research. American Psychological Association[online]. 2025-03-02 [cit. 2025-05-24]. Dostupné z: https://www.apa.org/research-practice/conduct-research/self-determination-theory
FADOK, Jonathan P. The Brain-Body Connection in Emotions. Psychology Today [online]. 2023-11-01 [cit. 2025-05-24]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/us/blog/cant-stress-this-enough/202311/the-brain-body-connection-in-emotions
HENDEL, Hilary Jacobs. Creating Space for Our Emotions to Heal. Psychology Today [online]. 2022-09-20 [cit. 2025-05-24]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/us/blog/emotion-as-information/202209/creating-space-for-our-emotions-to-heal
HENDEL, Hilary Jacobs. Emotions Are Physical. Psychology Today [online]. 2023-08-01 [cit. 2025-05-24]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/us/blog/emotion-as-information/202307/emotions-are-physical
