Oficiální přiznání používání kazetové munice pomůže v boji spíše Rusku

Celkové pozdvižení kolem dodávky kazetové munice je naprosto absurdní. Obě země používají tento typ munice od prvních dnů konfliktu [1]. Použití kazetové munice (dále KM) na Ukrajině je již datováno v roce 2014.

Velmi stručně a laicky řečeno, KM je typ zbraně, která má v sobě další submunici. Princip funguje tak, že hlavní nosič dopraví kontejner (bojovou hlavici) nad cíl, nad kterým se vypustí desítky až stovky kusů submunice. Dopad submunice je pak v poloměrech desítek až několika stovek metrů. Výběr submunice je rovněž pestrý. Základním typem submunice jsou tříštivé granáty, které jsou naplněné stovkami železných šrapnelů. Ty se používají primárně pro ničení živé síly a lehké techniky. V jednom okamžiku se tak nad cílovou oblastí rozletí několik desítek tisíc kovových šrapnelů o hmotnosti pár gramů. Existuje však i protitanková submunice nebo submunice s aktivním zaměřením. Na podobném principu funguje i dálkové zaminování (ale nedá se to považovat jako součást arzenálu KM). Zaminovací kontejner nese několik desítek až stovek protipěchotních nebo protitankových min. Způsob „doručení zásilky“ je tedy velmi podobný jako u KM, a proto zmíním tento typ, který také představuje velké riziko pro civilisty.

Zcela zásadní roli v případě submunice hraje její nosič. Nosič totiž určuje, jak velký (těžký) kontejner může být, na jakou vzdálenost doletí a jak přesně doletí do cíle. Nosiče se dají rozdělit do tří hlavních kategorií:

Ve všech třech případech platí, že navádění kazety může být řízené nebo neřízené. Většinou se používá levnější varianta, tedy neřízené.

Z výše vypsaného principu fungování KM je asi každému jasné, že se jedná o plošnou a nepřesnou zbraň s velkým ničivým účinkem, hlavně pro měkké cíle - lidi. Další riziko spočívá v nevybouchlé munici, která zůstává ležet několik let a představuje velké riziko pro civilisty. Podíl nevybouchlé munice se může pohybovat v rozmezí 10-30 % z celkového obsahu kazety. KM v obydlených zástavbách již opakovaně použili obě strany [1]. Zcela svou vlastní kategorií rizika si zaslouží dálkové zaminování.

Zvláště zákeřnou taktikou se jeví dálkové zaminování pěchotních min, a to hlavně v obydlených oblastech. Z drtivé většiny jsou oběti civilisté nebo domácí zvířata. Vojenský význam je víceméně mizerný. Jako příklady použití této taktiky v ukrajinském konfliktu může být zmíněn incident zaminování několika tisíci nášlapných post-sovětských min PFM-1, které byly dálkově doručeny pomocí balistických raket a raketového dělostřelectva nad rezidenční čtvrtí v Doněcku [3]. Z incidentu se sice obviňují obě strany navzájem, ale podle organizace Human Rights Watch jsou to právě Ukrajinci, kteří používají výhradně miny PFM-1 v tomto konfliktu [4]. Stejným typem min zasypali Ukrajinci podle HRW i loni oblast Izjumu [5]. Miny typu PFM-1 jsou jediné proti-pěchotní miny, které Ukrajina oficiálně vlastní ve velkém počtu. Těch mají ještě obrovské zásoby z dob SSSR a měli pro ně i dostatek nosičů (rakety Točka-U a nosiče do raketového dělostřelectva). Jiné pěchotní miny Ukrajinci nemají, protože narozdíl od Ruska podepsali Ottawskou dohodu o zákazu používání pěchotních min. Rusko ale signatářem není (stejně jako Čína nebo USA), a tak používají více specifické pěchotní miny, jako např. seismické POM-3 [6], které jsou mnohem nebezpečnější (reagují na pohyb v okolí několika metrů) a rovněž se dají dopravit dálkově, což Rusové předvedli v Charkovské oblasti na jaře roku 2022. Celkově během konfliktu bylo zaznamenáno použití více než 13 různých typů ruských pěchotních min. Během současné ukrajinské protiofenzívy jde vidět, že Rusové minují území v neuvěřitelném měřítku, a po skončení konfliktu bude nesmírně obtížné vrátit vše do pořádku. Zcela jistě bude východní Ukrajina po skončení konfliktu nejvíce zaminovaným územím na světě. Zajímavostí pak je, že například západní protitankové miny a jejich nosiče (kazety pro HIMARS/M270 MARS) pro dálkové zaminování se na Ukrajině používají minimálně od podzimu 2022 [2].

Klasická západní KM se na Ukrajině používá zcela běžně již nějakou dobu [7]. Ukrajině se dokonce podařilo získat nějakým způsobem i „kazetovou“ munici do 120 mm minometů z Izraele [2] a Turecko dodalo na Ukrajinu KM do 155 mm dělostřelectva ještě na podzim roku 2022 [8]. Američané nyní oficiálně dodají na Ukrajinu munici pro dělostřelectvo ráže 155 mm - tedy dělostřelecké granáty třídy DPICM. Dle avizovaného max. dostřelu 30 km soudím, že se bude jednat o typ M864, který nese 48 ks submunice M42 a 24 ks M46. Z mého pohledu naprosto nic přelomového, co by mělo změnit vývoj na ukrajinské straně. Naopak to teď nahrává Rusku, které jakoby získalo „morální právo“ odpovědět recipročně a začít používat kazetovou munici oficiálně ve všech rážích a pomocí všech dostupných nosičů ve velkém měřítku. Sice to již Rusko dávno dělá a Lavrov lže, když říká, že ne [9], ale teď to může být celé více oficiální. Zatímco Ukrajina dostane pouze „dělostřelecké“ granáty, Rusko má v zásobě nespočet 250 kg a 500 kg leteckých kazetových pum, které může upgradovat kitem „UMPK“ pro zvýšení doletu na 70-90 km a pomocí letectva zasypat Ukrajince několikanásobně větším počtem mnohem větších/silnějších kazet s mnohem větším dosahem. A zatímco Ukrajina zřejmě již vystřílela svoje post-sovětské zásoby KM, Rusko jich má stále nespočet a s největší pravděpodobností výrazně zvýší jejich použití a možná i výrobu.

Z výše zmíněných rizik a důsledků soudím, že dodání KM je spíše akt velmi nešťastný a budoucí tragédií pro civilní obyvatelstvo, ať už tam bude žít kdokoli. Vojensky - nic nového, co by tam už dávno nebylo. Ostatně i Američané prohlásili, že musejí Ukrajině dodat kazetovou munici, jinak jim ta standardní dojde [10]. Tak doufám, že v příštím balíčku pomoci nepošlou napalm - ten mají Rusové taky. Pak už zbývají jen chemické zbraně.

Zdroje: