Článek
Marek byl spolužák z ročníku, který vypadal jako mladší verze Brada Pitta, kdyby Brad hrál v jednom kuse na baskytaru nebo ťukal bláznivý básničky do klávesnice. Klára ho milovala už tři semestry, což v řeči moderních vztahů znamenalo, že mu olajkovala každou fotku na zdi a jednou mu v menze podala sůl.
Naproti ní seděl muž v černém kolárku. Nebyl to ten typ přísného inkvizitora, co by vám vyčítal i stažené filmy z torrentů. Vypadal spíš jako laskavý strýček, co tajně pije becherovku a čte detektivky. V ruce držel tlustou knihu, ale očima sledoval ubíhající krajinu.
„Vypadáte, že řešíte větší krizi než deficit státního rozpočtu, dcero,“ promluvil najednou jemným hlasem.
Klára sebou trhla. „Je to tak vidět? Jmenuje se Marek. A je to beznadějné. On mě vnímá asi jako statickou chybu v modelu volební účasti. Prostě tam jsem, ale nikdo mě neřeší.“
Kněz, otec Medard, jak se vzápětí představil, položil knihu na stolek. „Víte, Kláro, my v církvi máme na vztahy tisícileté know-how. Lidi si myslí, že jen pálíme svíčky, ale ve zpovědnici slyšíte víc o balení než v průměrném pražském baru.“
Klára se uculila. „Takže, otče, jaká je katolická strategie na kluka, co si všímá jen svého psaní a monitoru?“
„První pravidlo,“ zvedl Medard prst, jako by citoval z listu Korintským, „je subverze. Musíte ho vytrhnout z jeho digitálního limbu. Nečekejte, až vám napíše na Messengeru. To je jako čekat na zjevení bez lajknutí a modlitby. Oslovte ho v realitě, ale ne s otázkou na zkoušku z díla Junga. Zeptejte se ho na něco, co pohladí jeho ego. Muži jsou v jádru hrozně prostí, i ti, co hrajou na basu. Chtějí být zachránci. Poproste ho o pomoc s něčím technickým, i kdyby to bylo jen nastavení jasu na mobilu. Vytvořte prostor, kde on může být rytířem a vy tou, co ocení jeho brnění.“
„To zní skoro až manipulativně,“ podivila se Klára.
„To není manipulace, to je pastýřská péče o vlastní štěstí,“ mrkl na ni kněz. „Ale teď to nejdůležitější. Jak poznáte, jestli je to ten pravý pro opravdovou lásku? Lidi si pletou lásku s tou chemií, co vám zaplaví mozek jako levný burčák. Ale pravá láska… ta se nepozná podle toho, jak moc se vám klepou kolena, když ho vidíte.“
Klára napjatě poslouchala. „A podle čeho tedy?“
„Podle toho, jestli s ním dokážete mlčet,“ řekl Medard vážně. „A jestli se vedle něj cítíte víc sama sebou, nebo jestli musíte hrát nějakou roli. Skutečná láska je, když ten druhý vidí vaše nejhorší verze – ty ranní s kruhy pod očima a hysterické před termínem diplomky - a neuteče. Ba co víc, podá vám kafe a řekne, že to zvládnete.“
„Takže Marek musí projít testem ticha a testem kafe?“
„Přesně tak. A hlavně, Kláro, pamatujte na jedno: Pokud se kvůli němu musíte umenšovat, aby on mohl zářit, tak to není Boží plán, ale špatná investice. Láska má být jako slunce - má hřát oba, ne jednoho spalovat.“
Klára cítila nečekanou úlevu. „Děkuju, otče. To bylo… víc Zen, než jsem od církve čekala.“
V Pardubicích na hlavním nádraží se rozloučili. Klára kráčela po nástupišti s novým odhodláním. Hned u východu uviděla Marka. Stál tam s batohem a zíral do telefonu. Klára se nadechla, narovnala záda a zamířila k němu.
„Ahoj Marku,“ řekla jasným hlasem. „Hele, sesypala se mi Excel tabulka, co jsem si strčila do diplomky a já vím, že jsi na to génius. Nezašel bys se mnou na kafe, abys mi ukázal, jak na to? Klidně v tichu, jestli se ti nechce mluvit.“
Marek vzhlédl, poprvé se jí podíval skutečně do očí a usmál se. „Vážně? Excel? Jasně, to je brnkačka. Kafe zní super, zrovna jsem si říkal, že bych jedno potřeboval.“
Klára se otočila, aby se naposledy podívala směrem k vlaku, jestli neuvidí otce Medarda. Viděla ho. Stál u dveří vagonu, v ruce už neměl tu tlustou knihu, ale lízal obří točenou zmrzlinu a zrovna ho objímala nějaká elegantní šedesátnice.
„Tak co?“ zavolala ta žena na kněze. „Zase jsi někomu v kupé kázal ty svoje psychologické moudra, co ses dočetl v časáku v čekárně u zubaře?“
„Medard“ si utřel zmrzlinu z koutku úst a zasmál se na celé nástupiště. „Ale jdi ty, Leni. Jen jsem té dívce pomohl najít cestu k Tao. A mimochodem, tenhle kostým z maškarního bálu ‚Noc v klášteře‘ je fakt pohodlnej, i když v tom vlaku bylo trochu vedro.“
Klára ztuhla uprostřed kroku. Podívala se na Marka, který už nadšeně mluvil o excel tabulkách, a pak zpátky na „kněze“, který právě nasedal do luxusního Volvo SUV. Došlo jí, že sice možná našla lásku, ale v duchovním smyslu ji právě brutálně „dostal“ chlápek v kostýmu z půjčovny.
