Článek
Před pár týdny rozvířila stojaté evropské vody zpráva bývalého italského premiéra a někdejšího šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho o ekonomickém stavu EU. Hlavním zjištěním tohoto dokumentu je, že EU zaostává za svými největšími globálními konkurenty - USA a Čínou - v klíčových ukazatelích. Produktivitě práce, hospodářském růstu na hlavu, inovativnosti, v růstu globálních konkurenceschopných podniků. Trendy jsou to dlouhodobé, v posledních letech ještě zrychlují.
„Unie je totiž ekonomicky i geograficky pro svět týmž, čímž je Česko pro Unii. Tedy teritoriálně méně rozlehlé území ležící uprostřed mezi zmíněnými rivaly, které není bohaté na zdroje a je hluboce závislé na mezinárodní dělbě práce, mezinárodním obchodě a propojenosti se světem, kterému prodává výsledky svého snažení. Ideál pro dobré časy, kdy se hranice bourají, obchodní bariéry padají a mezi všemi základními bloky je mír a vůle spolupracovat na základě respektování elementárních pravidel. V tomto světě zažila EU ty nejlepší časy po roce 1989 a vytěžila z nich maximum, i v procesu svého rozšiřování a vtahování mnohého za někdejší železnou oponou do sebe samé,“ popsal v Echu Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB.
Průmysl se stal v EU nepřítelem
„Unie byla tak omámená svými úspěchy danými těmito okolnostmi, často mimo její moc, že se v této opilecké pýše stala hlavním mravokárcem světa doporučujícím ostatním, jak mají žít, zejména aby chránili planetu před jejím zničením, které samotný růst bohatství prý nutně přináší. Z toho se stala evropská mantra a víra. Antirůstová agenda ochrany klimatu a dekarbonizace se postupně stala hlavní a jedinou identitární politikou Unie,“ pokračoval.
Okolnosti se však změnily s růstem napětí mezi Čínou a USA jejím zesíleným obchodním válčením, poté přišla pandemie a válka na Ukrajině. Náklady evropského modelu se zvýšily, k tomu neřešená nelegální migrace. Evropská politika však na tyto změny téměř nezareagovala, a když tak velmi málo. Jak připomíná Mojmír Hampl žádná země se nestala skutečně bohatou (až na pár daňových či ropných a plynových rájů), pokud nezačala být průmyslovou. „Přitom průmysl začal být nikoliv ceněnou komoditou EU, ale větším a menším nepřítelem, se kterým je třeba bojovat,“ zdůraznil Hampl.
Ano, ač je to k nevíře, přesně tak se v posledním období unijní byrokrati chovali a výsledky už jsou vidět. Zvláště v automobilovém průmyslu. Ten totiž ochotně přistoupil na cíle stanovené EU a před realitou zavřel oči. Ukvapená sázka na elektromobilitu se začíná krutě nevyplácet. „Ještě před pár lety se některé automobilky za zelenou legislativu stavěly. Volkswagen tehdy řídil Herbert Diess, což nebyl manažer, ale normálně ekologický aktivista. Tragická postava. Tehdy automanažeři provedli chybné kalkulace. Dnes si musejí přiznat, že elektroauta se zdaleka neprodávají tolik, kolik očekávali. Ta auta jsou drahá, drahá je i elektřina, pro elektrovozy chybí infrastruktura. A je tu i prostá nechuť zákazníků si něco takového pořizovat. Potíže automobilového průmyslu jsou pro nás jako zemi s pomalu nejvyšším podílem výroby aut na hlavu celosvětově, zemi, kde auto-moto váže patnáct procent pracovní síly a vytváří deset procent HDP, samozřejmě značný problém,“ upozornil europoslanec za ODS Alexandr Vondra v Salonu Echa.
V největší krizi je Volkswagen
V nejsložitější situaci je Volkswagen, který prožívá nehorší krizi od 90. let, výrobní čísla se masivně propadají, zaměstnanci přecházejí na čtyřdenní pracovní týden. Vázne prodej zvláště elektrických modelů. A chytá se i propouštění, jak uvádějí nejnovější zprávy v médiích.
Největší evropská automobilka plánuje zavřít v Německu nejméně tři závody a zrušit desítky tisíc pracovních míst. Chce tak snížit náklady a zvýšit konkurenceschopnost. Uvedla to podle agentury DPA šéfka podnikové rady Volkswagenu Daniela Cavallová na akci, na které informovala zaměstnance o plánech vedení. Německá vláda vyzvala k zachování pracovních míst, zatímco Volkswagen trvá na tom, že restrukturalizace je v zájmu konkurenceschopnosti nezbytná. VW již několik týdnů jedná s odbory o možném uzavření a propouštění. Podle odborů jsou nyní na stole konkrétní plány.
Podle odborů je ohrožen zejména závod v Osnabrücku, který nedávno přišel o nadějnou zakázku od automobilky Porsche. Navíc vedení plánuje propouštění a v ohrožení jsou podle odborů desítky tisíc pracovních míst. Celá oddělení mají být uzavřena nebo přesunuta do zahraničí. „Tyto plány se týkají všech německých závodů značky VW. Žádný z nich není v bezpečí,“ řekla Cavallová bez dalších podrobností. Samotná značka VW v Německu zaměstnává zhruba 120.000 lidí, z toho asi polovina jich pracuje ve Wolfsburgu. Celkem má automobilka v Německu deset výrobních závodů a včetně dalších značek téměř 300.000 zaměstnanců. Německá vláda vyzvala koncern k zachování pracovních míst. Mluvčí kabinetu uvedl, že vláda je v úzkém kontaktu s automobilkou i zástupci zaměstnanců. Postoj spolkového kancléře Olafa Scholze je podle něj jasný, a to, že případná chybná manažerská rozhodnutí z minulosti nesmí jít na úkor zaměstnanců. Cílem je zachování a zajištění pracovních míst, sdělil mluvčí agentuře DPA. Volkswagen zopakoval, že k tomu, aby byla společnost dlouhodobě konkurenceschopná, jsou zapotřebí rozsáhlých restrukturalizačních opatření. „Je to jediný způsob, jak v budoucnu financovat další investice z vlastních zdrojů,“ uvedla firma v prohlášení. K plánovaným restrukturalizačním opatřením se nevyjádřila. VW v září formálně vypověděl dohodu o zajištění pracovních míst, která bránila propuštění zaměstnanců v jeho německých podnicích. Dohoda platila od roku 1994. Propouštět by mohl začít od poloviny roku 2025. Začátkem září také firma uvedla, že nevylučuje zavírání závodů a propouštění. „Volkswagen drtí vysoké ceny energií, tíživé bruselské regulace, zelená agenda či nezachycený nástup elektromobility,“ uvedl pro ČTK hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „Automobilka rovněž doplácí na chyby managementu, jenž se po skandálu Dieselgate před devíti lety snažil tak horlivě a nekriticky následovat často spíše ideologicky nastavené cíle Bruselu, až se ocitl v jedné z nejtěžších chvil ve své takřka 90leté historii, během níž dosud nikdy nezavřel žádnou svoji německou fabriku, což je tedy čin, jejž nyní zvažuje.“ Hlavní značka VW se již léta potýká s vysokými náklady a podle výnosů výrazně zaostává za koncernovými společnostmi, jako Škoda, Seat a Audi. Úpadek automobilového odvětví se však netýká v Evropě jen Volkswagenu.
Green Deal zdraží bydlení, topení, dopravu, potravu
Nejde však samozřejmě jen o automobilový průmysl. Vše spojuje klimatická politika EU, takzvaný Green Deal. „Do roku 2019 nebrali lidé změnu klimatu až tak přepjatě, takže se rozjela akce Greta, která totálně zhysterizovala veřejnost, ne tak u nás, ale v západní Evropě určitě. V nastalé atmosféře se to pak všechno schválilo. Nositeli hysterie tehdy nebyli lidovci, ale především Frans Timmermans, dvojka Evropské komise, zelený socialista z Holandska. On byl hybnou silou, von der Leyenová se adaptovala,“ zavzpomínal v Echu Vondra, který vidí v evropské politice určitý posun. „Dneska si i v Německu uvědomují, že Green Deal zdraží bydlení, topení, dopravu, potravu. Dokud klimatická politika atakovala peněženky chudších Východoevropanů, nikoho to nezajímalo. Teď když hrozí zavírání firem v Belgii a Německu, začíná být oheň na střeše.“
Vážné pochybnosti však mnozí mají v tom, zda ti, kdo současný stav zavinili, ho mohou také napravit. Což se vracím k Draghiho zprávě, kterou si u něj objednala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Draghiho zpráva je především svědectvím o upadající evropské civilizaci, která sama sebe dusí regulacemi a směrnicemi, které zrychlují její pád do bezvýznamnosti. Draghi se tam nezmiňuje o hlavních příčinách dnešní krize, ale i tak jde o silný signál minimálně dovnitř Evropské unie ve stylu probuďme se, děláme něco špatně, kritika povolena,“ napsal v Echu komentátor Bohumil Pečinka a přirovnal ji v nadsázce k uzavřenému projevu Nikity Chruščova na 22. sjezdu sovětských komunistů v roce 1956, kdy v něm odhalil jeho slovy kultu osobnosti J. V. Stalina a několikrát opakoval, že chyby se staly. „To otřáslo komunistickým hnutím všude na světě a vyvolalo řadu herezí a revizionistických proudů. Bylo to polovičaté a odstartovalo to určité emancipační procesy,“ konstatoval.
Nicméně komunistické režimy v Evropě padly až koncem roku 1989. Tak dlouho asi evropský průmysl čekat nemůže. Že však změna klimatické politiky v EU hned tak rychle nepřijde, je vidět na složení nové Evropské komise. Vlivná ekonomická portfolia obsadili zelení radikálové. „Španělská komisařka Theresa Ribeirová je radikální socialistka, která prosadila španělský ústup od jádra, a bude výkonnou místopředsedkyní zodpovědnou mimo jiné za Green Deal. Dánský socialista Dan Jorgensen je komisařem za energetiku. Jde o známého odpůrce jádra a zastánce Green Dealu. Složením komise Ursula von der Leyenová ukazuje, že žádný ústupek od Green Dealu nepřijde,“ domníval se v MFD ekonom a pedagog Marek Loužek.
Máme se tedy na co těšit. Přežili jsme snahu o komunistickou utopii, jistě přežijeme i snahu o klimatickou utopii. Pouze u toho řádně zchudneme.
Zdroj: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2588110
https://www.echo24.cz/a/HeQWJ/tydenik-echo-analyza-hampl-draghi-zprava-eu
https://www.echo24.cz/a/HB3wk/tydenik-echo-analyza-pecinka-cekani-na-spasitele
https://www.lidovky.cz/nazory/automobilky-spalovaci-motory-nemecko-zajem-o-elektromobily-opadl.A241027_082222_ln_nazory_halu
https://www.echo24.cz/a/HxfGC/tydenik-echo-salon-prepsat-green-deal-je-za-vterinu-dvanact-peksa-turek-vondra
