Článek
Jean Paul Belmondo, francouzský herec, kterého zná celý svět, se narodil 9. dubna 1933 v pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine v rodině sochaře a malířky. Nejen, že jako boxer vypadal, on se v mládí boxu skutečně věnoval. V šestnácti letech však onemocněl tuberkulózou a musel kvůli tomu zapomenout na sportovní kariéru. V té době se rozhodl pro tu hereckou. Byla to dobrá volba.
Zásadní význam pro jeho filmovou kariéru měl snímek U konce s dechem z roku 1960 režiséra Jeana-Luca Godarda. Vytvořil v něm nový typ filmového hrdiny - chybujícího rebela, žádného krasavce, ale přesto přitažlivého a sympatického muže. Vzpomínal na něj v rozhovoru pro magazín DNES: „Režisér Godard mě oslovil před kavárnou. Ty jeho černé brýle! Měl jsem chuť hodit mu je do kanálu. A jak divně protahoval slova. Nevěděl jsem, že je Švýcar. Pozval mě domů, že uděláme zkušební záběry. Nejdřív jsem si myslel, že je asi na kluky, ale moje žena mě přesvědčila, ať jdu. Pak jsme začali natáčet a já se nikdy necítil tak svobodně.“
Proč? „Dělal přesný opak toho, co jsem znal. Vlezl jsem do telefonní budky a ptal se, co mám říkat. Co chceš, odpověděl. Totéž v baru nebo při dlouhé scéně v hotelovém pokoji. Doopravdy jsem hrál. Dokončili jsme to a už jsem tak svobodný nikdy nebyl. Stála se na mě fronta. Herci, režiséři, divadelní režiséři, producenti. Volali mi, chtěli mě. Musel jsem si změnit telefonní číslo,“ vysvětlil.
Úspěch filmu mu otevřel dveře k dalším rolím. Rychle se etabloval jako mnohostranný umělec schopný hrát různé role pod vedením největších režisérů. V akčních filmech vynikal odvahou a vynikající fyzickou kondicí a nenechal se zaskakovat kaskadéry ani při riskantních scénách. Velký úspěch a celosvětovou popularitu mu přinesly dobrodružné filmy v kombinaci humoru a romantiky režiséra Philippa de Broky. Například Cartouche (1962), Muž z Ria (1963), Muž z Hongkongu (1965) a Muž z Acapulca (1973). Při natáčení Muže z Hongkongu se Belmondo zamiloval do své partnerky Ursuly Andressové a kvůli vztahu s ní se rozvedl. Žili spolu několik let, avšak pak se rozešli.
Roztržka s Delonem? Takové pošťuchování dvou zamilovaných
Na začátku sedmdesátých let měl velký komerční úspěch film Borsalino. Belmondo si v něm zahrál s Alainem Delonem, který film produkoval. Pohádali se však kvůli podílu na jeho propagaci a 30 let se spolu ve filmu neobjevili. „Ani jsem nešel na premiéru. Rozčílilo mě, že Delon jako producent nechal na plakát napsat svoje jméno dvakrát a ještě na prvním místě. Žaloval jsem ho za nedodržení smlouvy a spor jsem vyhrál. Ale to bylo jen takové pošťuchování dvou zamilovaných. Dodnes jsme parťáci. Když jsem prodělal mozkovou příhodu, hned mi přispěchal na pomoc,“ konstatoval Belmondo v rozhovoru pro magazín Dnes v roce 2017. Další velký úspěch Belmonda čekal ve filmu Strach nad městem režiséra Henri Verneuila z roku 1975. Předváděl v něm nebezpečné a riskantní kousky. Včetně scény, kdy byl zavěšený na vrtulníku a při střelbě utrpěl několik zranění.
V osmdesátých letech natočil filmy jako Dobrodruh, Veselé Velikonoce či Samotář. V této době dosahoval největších komerčních úspěchů v kariéře díky filmům Policajt nebo rošťák, Kořist, Profesionál a Kašpárek. Při natáčení filmu Bezva finta v roce 1985 se zranil a následovala roční rekonvalescence. Rozhodl se skončit s akčními filmy.
Věnoval se poté i divadlu, se kterým jako herec začínal. S velkým úspěchem se objevil v hlavní roli v divadelní hře Kean spisovatele Jeana Paula Sartra, kterou režíroval Robert Hossein. Představení v pařížském divadle Marigny mělo velký úspěch. A tak jejich spolupráce pokračovala inscenací Cyrana z Bergeracu, která se stala událostí sezony. Filmování téměř zanechal a věnoval se úspěšným divadelním projektům.
Velký milovník psů
V roce 2001 na dovolené na Korsice Belmonda postihl těžký záchvat mrtvice. Lékaři mu zachránili život, ale částečně ochrnul. V roce 2008 se vrátil k filmu snímkem Muž a jeho pes o stárnoucím osamělém muži. I v reálném životě byl Belmondo velkým milovníkem psů. Jeho posledním snímkem je televizní dokument z roku 2015 přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Je postaven na rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil své nejslavnější filmy. Za jeho padesátiletou kariéru natočil více než 80 filmů.
Získal i řadu ocenění. V roce 2007 Řád čestné legie, na festivalu v Cannes dostal Zlatou palmu za celoživotní dílo (2011). Na festivalu v Benátkách mu byla udělena v roce 2016 cena Zlatého lva za celoživotní přínos světové kinematografii. V roce 2017 dostal od francouzské filmové akademie speciální cenu César. Při jejím předávání dojatého herce přivítal na jevišti dvouminutový potlesk vstoje.
Jean Paul Belmondo byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti. Zemřel ve svém pařížském bytě 6. září 2021 ve věku 88 let. Francouzi uctili jeho památku 9. září při rozloučení se státními poctami, které se konalo na nádvoří pařížské Invalidovny za účasti prezidenta Macrona a pozvaných hostů.
