Článek
A pak je tu Česká pošta. Místo, kde se čas nestává veličinou, ale filozofickým pojmem.
Objednáte si věc. Dostanete sledovací číslo. A tím momentem vstupujete do časoprostorové smyčky.
Podle internetového sledování je zásilka už třetí den „přepravována na doručovací poštu“. Vzhledem k tomu, že vzdálenost mezi depem a vaším bydlištěm je devět kilometrů, lze usuzovat, že ji doručovatel nese na zádech v kleči a cesta vede přes Himálaj.
Pak přichází ten klíčový den. Den D. V sedm ráno dorazí SMS: „Dnes vám budeme doručovat balík.“
Zrušíte lékaře, odložíte nákup, zatarasíte předsíň a sedíte. Neodháníte od sebe ani myšlenku na to, že byste si skočili na toaletu, protože každý zkušený Čech ví, že žlutá dodávka České pošty má v sobě zabudovaný senzor na zvuky splachování. Jakmile stisknete páčku, doručovatel uřízne zatáčku, hodí do schránky papírek a zmizí rychlostí světla.
Jenže vy sedíte a nehnutě zíráte na dveře. Dvě hodiny. Šest hodin. Osm hodin.
V šest večer vám pípne telefon: „Adresát nezastižen.“
Podíváte se na zavřené dveře, pod kterými se čerstvě bělá ten legendární papírek – vizitka národního logistického mystéria. Dopisní vhazovač ani nezacinkal. Doručovatel nepoužil zvonek, nepoužil telefon, ale prokazatelně použil teleport. Zvládl během setiny sekundy sklouznout po schodišti, zanechat výzvu a vypařit se bez jediného zvukového signálu. Je to obdivuhodný výkon, za který by se nemusely stydět ani speciální jednotky.
A tak vám nezbývá než vyrazit na pobočku. Na místo, kde se mísí vůně spálené kávy z automatu s pachem zatuchlých papírových krabic a mírným zoufalstvím.
Postavíte se do fronty za paní, která si přišla koupit omalovánky, stírací los, bezlepkové tyčinky a vyřídit Czech POINT. Nad přepážkami svítí čísla, ale systém jejich vyvolávání očividně podléhá náhodnému generátoru čísel.
Když se konečně dostanete na řadu, paní za sklem vás po třech minutách datlování do klávesnice informuje, že balík ještě z auta nesložili a máte přijít zítra.
Česká pošta zkrátka není pouhá zásilková služba. Je to trénink trpělivosti, lekce ze stoicismu a připomínka, že v životě nemáme pod kontrolou vůbec nic. Ale když ten balík po týdnu konečně držíte v ruce… ten pocit vítězství vám žádný kurýr z doručení do 15 minut nikdy dát nedokáže.
