Článek
Sláva buď tobě, bráno tajemství,
v níž vesmír skryl své nejstarší věděství!
Chráme i zřídlo, z něhož život prýští,
svatyně touhy na pozemském hřišti.
Nejste jen tvarem z masa, krve, kůže,
jste síla, jež sklonit dokáže i muže,
krále i žebráky, světce, filosofy,
všichni v tvé blízkosti ztrácejí své stopy.
V tebě se snoubí temnota i záře,
smích rozkoše i slzy z tváře.
Kolébko lidstva, věčný, vřelý oceán,
v nímž každý poutník bývá na hlavu poražen a přesto křídlem obdarován.
Klaní se básníci, tiše mlčí meče,
tam, kde z tvých hlubin sladká míza teče.
Prasílo světa, počátku i cíli,
v níž tělo s duší na okamžik splynuly.
