Článek
Jaká to roztomilá, naivní lež, kterou nám naši rodiče a výchovné systémy vštěpují do hlavy, aby si udržely iluzi smyslu!
Pravda je mnohem prozaičtější a o to cyničtější: Rodíme se s již předvyplněným formulářem. A v kolonce „Životní úspěch“ je předtištěno: „Uspokojivá průměrnost.“
Kapitola I: Pohádka o Potenciálu
Dítě je zrozeno a okamžitě mu přisuzujeme velikost. „Bude architekt,“ šeptá matka. „Objeví lék na rakovinu,“ sní otec. Těchto pár let slepé víry je jediným okamžikem, kdy se člověk skutečně dotýká pomyslné „excelence“. Je to jen proto, že nic neudělal. Je to potenciál v čisté, neznehodnocené formě.
A pak začne proces degradace.
Kapitola II: Vzpoura proti Výjimečnosti
Škola, práce, život. Vše je jedna velká, pečlivě kalibrovaná továrna na drcení duše. Systém nás nutí věřit, že se snažíme o výjimečnost, ale ve skutečnosti nás odměňuje za konformitu.
* Máte originální nápad? Bude označen za neproveditelný.
* Cítíte se na velký skok? Instinktivně se vrátíte k pohodlnému gauči a sledování reality show.
* Chcete být jiní? Gratulujeme, vaše snaha pouze poslouží jako zábavná anomálie pro ty, kteří se spokojili s placeným hypotečním otroctvím.
Průměrnost je jako pohodlná, stará, lehce zatuchlá deka. Nevoní po úspěchu, ale je teplá a bezpečná. A protože se z ní nechce vstávat, strávíte v ní celý život. Vaše revolta je vlažná káva, kterou dopijete, abyste se vrátili ke své rutině.
Kapitola III: Tichá Smrt Ambicí
Vrcholem lidské existence není ani sláva, ani pád, ale tiché přijetí. Poznáte to podle toho, že vaše největší rozhodnutí se týkají toho, jaký druh obkladaček si vyberete do koupelny, nebo jakou slevu na benzín se vám podařilo ulovit.
Ve finále – po dekádách, kdy jste přešlapovali na stejném místě pod iluzí pohybu vpřed – přichází závěrečná, osvobozující pravda:
* Jako průměrní jste žili, aniž byste skutečně zatřásli vesmírem.
* Jako průměrní budete umírat, obklopeni lidmi, kteří si po vaší smrti nejvíce zapamatují, že jste měli docela dobrý recept na bramborový salát.
Takže si přestaňte namlouvat, že „můžete být cokoli“. Nemůžete. Jste už dávno hotový produkt, který je dostatečně funkční, dostatečně predikovatelný, a především: dokonale zaměnitelný.
A v tom spočívá ta cynická krása: Ušetřili jste si námahu být výjimeční.
