Článek
Jeho život nebyl lineární cesta s cílem, byl to sled vrcholů a údolí. Vrcholy, když se zamiloval. Údolí, když zamilovanost vyprchala. A on, Petr, se naučil žít jen pro ty vrcholy.
Příčina: Dětská prázdnota a touha po absolutním pocitu
Příčina byla, jak už to tak bývá, v dětství. Petr vyrostl v rodině, kde se citová vřelost dávkovala jako drahocenné léky. Láska byla podmíněná, pochvala vzácná. Láska se musela zasloužit, a to nejlépe excelentními výkony. Z toho si Petr odnesl hluboký, podvědomý pocit prázdnoty a přesvědčení, že jeho hodnota se odvíjí od vnějšího potvrzení.
Jako dospělý muž nenašel uspokojení v práci ani ve svém já. Jeho ego nebylo syté. A tak objevil zamilovanost. To byl ten absolutní pocit. V okamžiku, kdy se zamiloval, byl najednou středem vesmíru. Cítil se důležitý, jedinečný, hodný lásky. Všechno, co mu v dětství chybělo, mu najednou dala. Ta intenzivní emoce. Ne ta žena, ale ta emoce, kterou v něm vyvolala.
Dynamika cyklu: Od extáze k prázdnotě
Jeho cykly se řídily stejným scénářem, který byl pro něj až rituálem.
1. Hledání (stádium predátora): Petr skenoval okolí s očima lovce. Nehledejte v tom nic zlého. Hledal jen další nádobu pro své city. Další ženu, která by v něm probudila ten omamný pocit. Jakmile našel, jeho mysl začala pracovat na plné obrátky. Vytvářel si o ní idealizovaný obraz, projektoval do ní všechny své touhy.
2. Intenzivní fáze (extáze): Tohle bylo Petrovo pravé já. Zamilovaný Petr byl neodolatelný. Vtipný, pozorný, kreativní. Prožíval všechno naplno. Každé setkání bylo jako droga. Nespal, a jedl jen proto, že věděl, že se to má. Byl v sedmém nebi. V téhle fázi nežil pro sebe, ale pro ni, pro jejich společné „my“, a hlavně pro ten pocit, který se dostavil, když ji viděl a cítil.
3. Únava a pád: Tento stav ale nikdy nevydržel dlouho. Jakmile pomyslná „chemie“ začala slábnout, a on začal vidět tu ženu takovou, jaká opravdu je, iluze se rozplynula. A s ní i ten úžasný pocit. Petr se vrátil do své vnitřní prázdnoty. Nezažíval už to euforické vzrušení a proto jeho zájem uvadal. Slušně, ale chladně, se stáhl. Není to „problém tebe“, je to „problém mne“. Opustil tu ženu, ale ve skutečnosti opustil svůj vlastní sen, který už neměl palivo.
Důsledky: Nikdy nevybudovaný domov
Tento životní styl měl své hořké důsledky. Petr si nikdy nevybudoval hluboký, smysluplný vztah. Ne proto, že by nemohl. Ale protože ho nikdy nechtěl. Vždycky chtěl jen ten začátek. Chtěl zamilovanost, nikoliv lásku. Láska pro něj byla nuda, zodpovědnost, práce na vztahu. Byla to ta druhá strana, kterou nikdy nechtěl poznat, protože by mu nedopřála tu opojnou euforii.
Žil ve svém věčném soumraku zamilovanosti. Vždycky na začátku něčeho, nikdy u konce. Byl jako lovec, který se nevrací s trofejí, ale jen s pocitem vzrušení, který získal během lovu. A když mu bylo nejhůř, nehledal hluboké přátelství nebo rodinu. Hledal jen další vlnu. Další tvář, do které by mohl vložit své nenaplněné sny a na chvíli se cítit kompletní.
Petr byl v jistém smyslu tragickou postavou. Člověk, který toužil po lásce tak moc, že ji vlastně nikdy nemohl přijmout. A tak žil, od zamilovanosti k zamilovanosti, v cyklu, který byl jeho lékem i jeho prokletím.
