Článek
Pro spoustu lidí jsou pojmy psychická nepohoda, psychická nemoc či panická ataka nepochopitelnými prázdnými slovy. Mají velké štěstí, že je hlava nikdy nezavedla do černého kouta, z kterého není úniku. Ale, obávám se, že dnes už drtivá většina lidí, takovou zkušenost má. Děti bohužel nevyjímaje.
Tíže, kterou svět neviděl
Jak přiblížit, co se děje v hlavě psychicky nemocnému člověku? Jak a co cítí? Zkusíme si trochu popsat, jak takový pocit může vypadat.
Zkuste si představit nejhorší situaci, v které jste se kdy ocitli, kdy vám šlo o zdraví nebo dokonce o život. Nějaká nehoda, úraz, přírodní katastrofa, ztráta nejbližšího člověka… Kdy vám bylo v životě nejhůř? Která vzpomínka se vám vybaví jako první? To je ona. Vzpomeňte si na ten pocit.
A teď si zkuste představit, že ten pocit strachu, bezmoci, hrůzy, paniky atd. nikdy neskončí. Nikdy! A vy jste přesvědčeni o tom, že nikdy neskončí! Hlava vám nedovolí ani doufat v lepší situaci, doufat v úlevu. Není nic, co by vás potěšilo, není nic, co by vás postavilo zpátky na nohy na pevnou zem. Je vám špatně, psychicky či fyzicky, jsou to momenty, které už nikdy nechcete zažít. A ony nikdy neskončí…
Co se v reálu s člověkem děje při psychickém onemocnění? Nic. Viditelně se mu neděje vůbec nic, všechno je v pořádku. Jak se ale člověk cítí? Nepopsatelně. Je vyděšený jako zvíře lapené do pasti. Neví, co se stane v následujícím okamžiku. Snaží se utéct. Někam pryč. Ale neví kam. Není se kde schovat. Žádný prostor není bezpečný. Všechno na něj padá a cítí takový tlak, že ho to musí každou chvíli rozmáčknout. Člověk v depresi nebo s panickou atakou nevnímá, že za oknem svítí slunce, vlaje vlahý vítr a zpívají ptáci. Jeho tělo se třese. Má strach. Nedokáže popsat z čeho. Má sucho v ústech. Nemůže mluvit. Nemůže dýchat. Není si jistý prostorem, který ho obklopuje. Ztrácí orientaci a má pocit, že brzy ztratí i vědomí. Zoufale hledá záchytný bod, cokoli. Někteří si žiletkou nebo nehty vyryjí to kůže hluboké jizvy. Teče z nich krev. Ta chvíli přinese úlevu. Ale ne na dlouho a ten tíživý pocit bezmoci se vrátí. Ty strašné chvíle nikdy neskončí! Není pomoci, není úniku! Včerejší den byl stejný jako dnešek. A zítřek bude zase takový. Psychicky nemocný by cokoli za to, aby mohl tyhle chvíle hrůzy ukončit. Dal by za to vše, cokoli. Existuje jen malý černý kout, v kterém se právě krčí. A ten kout se zmenšuje. Volá o pomoc a nikdo neslyší!
Jediná možnost, jak ukončit svoje trápení, je smrt. A po ní konečně nastane klid. Pak už o ničem nebude vědět, všechen strach a panika zmizí. Napořád.
Hlava dokáže cokoli
Ano, tohle všechno skutečně dokáže hlava. Teď si říkáte, že to se může stát jedině bláznům. Ne. To se může stát úplně každému. V mozku se z mnoha různých příčin může něco „přepnout“ a veškerá logika je pryč. Mozek začne vysílat špatné signály a jste uvězněni v černém koutě beznaděje a paniky. Pokud nevěříte, pak uveďme např. RED-S (syndrom relativní energetické nedostatečnosti). Ohroženi jím jsou paradoxně zdraví a aktivní mladí lidé. Jedna se ve zkratce o to, že tělo spotřebovává více energie (výkon, růst, sport, mentální práce) než dostává. To poté může vést k vážným psychickým i somatickým potížím, včetně deprese či poruch příjmu potravy - „lehkou“ podvýživou trpí mozek, který pak skutečně vykazuje změny typické pro důchodový věk).
Příčin a spouštěčů ale může být mnoho. Některé trvají dlouhá léta a nenápadně hlavu ničí postupně. Některá se stanou v jediném okamžiku. Představte si např. dlouhodobě zneužívanou dívku, ošklivou nehodu, ztrátu nejbližšího člověka, ztrátu střechy nad hlavou, nezdravý tlak na výkon a úspěch… a to je jen zlomek všeho.
Každý z nás, má něco, čeho se bojí. Situaci, do které by se nikdy a za žádných okolností nechtěl dostat. A byl by ochotný udělat naprosto cokoli, aby se do té situace nedostal (jinými slovy, třeba i zabít). A když je takovému strachu a stresu jedinec vystaven dlouhodobě, pravidelně, opakovaně nebo i nárazově, pak na pouhou takovou myšlenku už mozek může reagovat. Chemie mozku začne vypouštět různé látky, hormony a ty jsou pro daného jedince velmi nebezpečné.
Slabost nebo odolnost?
Fráze „co tě nezabije, to tě posílí“ je více než platná. Někteří ve zkouškách života neobstojí a zhroutí se. Sesypou se psychicky nebo fyzicky. Nebo obojí. Ale nutně to nemusí znamenat, že jsou slabí a odsouzení k zániku. I když někteří si takovou možnost dobrovolně zvolí, protože nenajdou vhodnou pomoc, případně ji nenajdou včas. Jsou ale i tací, kteří dokáží všechny těžkosti překonat. Dokážou se doslova zvednout ze dna. A jejich život se pak opět dostane do normálních kolejí. A jsou i tací, kteří nejen, že se dokážou vrátit zpět do normálního života, ale dokážou ještě provázet a pomáhat druhým.
Často však trvá i několik let, než je člověk s psychickými problémy schopný o nich třeba jen hovořit. Nebo si je vůbec připustit. A ještě déle může trvat, než se s nimi vyrovná natolik, aby mohl provázet druhé.
Jestli tento text jen trochu pomůže někomu si uvědomit, že psychická nemoc se může kdykoli objevit u kohokoli z nás, pak splnil svůj účel. Někdy stačí jen prosté tiché porozumění.
