Článek
Sportovkyně Jana
Veselá aktivní dívka, říkejme ji třeba Jana, chodí do 2. ročníku střední školy a k tomu sportuje na celkem vysoké úrovni. Věnuje se veslování. Známky má velmi dobré, až výborné. Školu má v podstatě ráda, i když ještě raději se věnuje veslování, tréninkům a závodům.
Doma se chvílemi ještě musí tak trochu věnovat mladší sestře. Ta ji chvílemi obtěžuje, pošťuchuje, ale vlastně by si den bez ní ani neuměla představit. Mnohokrát ji musela narychlo běžet otevřít dveře, protože si ségra ráno zapomněla vzít klíče od domu. Mnohokrát ji musela ráno vyhánět z baráku, aby nepřišla pozdě do školy. Celkem běžný obrázek v mnoha rodinách.
Veslování
Jana je úspěšnou sportovkyní. Vesluje a vyhrála už mnoho závodů. Jak ve skifu, tak i v posádkách. Podařilo se ji kvalifikovat na velmi těžkou soutěž a proto se rozhodla, že zlepší svoji přípravu.
Doma se začala více věnovat posilovacím i kondičním aktivitám. Jana měla typickou postavu sportovce, ruce i nohy samý sval. Nebyla hubená jako tyčka, v pažích měla velkou sílu a velkou fyzickou výdrž. Svaly si žádají potravu. Proto se Jana v jídle nikdy neomezovala a jedla s chutí všechno. Vyhýbala se jen většímu množství čokolády, protože se ji po ni zhoršovala pleť.
Vlastně se nic nestalo
Protože bylo teplé počasí, Jana si vzala do školy krátké šaty. Ve škole se nepohodla se spolužačkou a ta jí ve vzteku řekla, že by se styděla si vzít tak upnuté šaty, že se jí pásek zařezává do špeků. Jana tomu nevěnovala pozornost.
Na tréninku ji trenérka párkrát řekla, že musí víc pohnout zadkem, nikdo na ni nebude čekat.
Doma slyšela svoji matku, jak se po telefonu baví s babičkou o tom, které potraviny jsou nejdietnější, že by bylo potřeba tu pneumatiku do plavek shodit.
U oběda seděla s kamarádkami u stolu. Jedna z nich se ji s podivení zeptala, jak může mít ještě hlad na salát, když snědla takovou kopu knedlíků s omáčkou. Že ona by tohle množství jídla měla ještě k večeři.
Zlepším svůj jídelníček
Jana se rozhodla, že v rámci přípravy na závody bude jíst zdravěji. Zařadí víc zeleniny a bílkovin. Vynechá nezdravé tuky a mouku. Začne taky jíst doplňky stravy s vitamíny pro sportovce.
Jana si tedy vše nastudovala na internetu. Začala si vybírat potraviny a také se zaměřila na jejich množství. Zároveň stále poctivě trénovala a přitom se učila do školy.
Ve škole se toho nahromadilo trochu víc - test, písemky, nepěkné vztahy ve škole. Ale nic, co by před Janou nebylo už tisíckrát předtím. Zároveň nepolevila v trénincích a soustředění.
Jana očekávala, že její výkonost se zlepší. Ale nebylo tomu tak. Naopak byla více unavená. Často se necítila úplně dobře, ale nevěnovala tomu pozornost. Postupně přestala snídat, protože ji jídlo po ránu tížilo v žaludku. Její máma se doma v koupelně pravidelně rozčilovala nad zřejmě rozbitou váhou. I přes to, že máma jí jen saláty a nejrůznější lupení, váha si jejího nového jídelníčku vůbec nevšimla.
Jana byla před závody nervózní. Nervóznější než kdy jindy. Nebyla ve své kůži. Výsledky se nedostavovaly. V poslední sezóně několikrát zklamala a lepších výsledků dosahovala děvčata, která bývala dříve daleko za Janou.
Jana cítila zmatek. Ale navenek se tvářila, že se nic neděje. Několik týdnů se tvářila, že vše je v pořádku. Ale sama cítila, že se ji prostě nedaří. V ničem. Necítí se dobře.
Co se děje?
Mladší setra si jednou omylem všimla, že Jana má na rukách škrábance a strupy, když se k ní potají vplížila do pokoje a vyděsilo ji to.
„Jani, co se ti stalo?!“
„Co tady děláš! Vypadni! Zmiz! Co sem lezeš ty náno blbá!“
Mladší sestra utekla, protože Jana na ní moc křičela. Běžela za mámou. „Mami, Jana je na mě hnusná a já jsem ji jen chtěla ošetřit ty ruce. Já jsem přece dobrá doktorka, že jo?“
Máma tomu nevěnovala pozornost, zase jedna z těch nevinných dětských her. „Mami, že ji to musí bolet, když tam má krev, viď? Proto asi na mě křičela.“
„A cos ji udělala?“
„Nic! Ale Jana má táákhle tady všude krev. Ona tam asi teď brečí. Fakt!“
Máma se trochu vyděsila. A šla se na Janu podívat.
Mami, já nemůžu!
Jana se přes všechno zapírání nakonec přiznala. Že se necítí dobře, že nemůže jíst, že se ji nic nedaří, že fyzická bolest na chvíli přehluší tu fyzickou. Byla z toho zmatená, zoufalá. Přes všechnu snahu rodiny se nepodařilo zastavit Janiny chmurné nálady a myšlenky a navíc se zjistil nezdravý úbytek váhy. Janina psychika byla velmi špatná. Začala zažívat strach, panickou ataku. A nedokázala popsat proč. Jana nakonec už nebyla schopná se sama najíst. Neměla chuť, měla dokonce odpor k jídlu. Měla strach se najíst, protože se po jídle necítila dobře. Po týdnech marných pokusů zvládnou situaci v klidu doma Janu nakonec rodina musela odvést do léčebny pro poruchy příjmu potraviny. Jana nebyla schopná vydržet vyučování ve škole, neměla sílu chodit na tréninky svého milovaného veslování, nechtěla dělat vůbec nic. A nebyla schopná se na jídlo ani podívat.
Bohužel, Jana není první ani poslední dívkou, která něco takového zažívá. Jana dodnes není schopná říct, co se stalo? Fyzicky je naprosto zdravá, vyšetření nenašla žádnou příčinu toho, proč by se nemohla s chutí najíst. Něco se stalo s její psychikou, něco se stalo v její hlavě. Cesta k nápravě existuje, ale může být dlouhá. Nikdo ale na poruchy příjmu potravy nestačí sám a není ostuda říct si o pomoc. Naopak!
