Článek
Rozumíte tomu, co vám dítě právě řeklo (pokud vám věřilo natolik, že vám to řeklo samo)? Víte, co se skrývá pod pojmem nebinární a hraničář? Ne, není to postava z Pána prstenů a nemá to nic společného s Aragornem. Ani se nejedná o souvislost s binárními čísly 0 a 1. V tomhle případě to znamená hraniční poruchu osobnosti, též emočně nestabilní poruchu osobnosti (HPO) či anglicky borderline personality disorder (BPD). V psychiatrii a psychoterapii je to jeden z typů poruchy osobnosti.
Hraniční porucha osobnosti
Ve zkratce hraničář je člověk, který je emočně vysoce nestabilní. V jednu chvíli je nadšený, plný radosti, a najednou, ze zcela nezřejmého důvodu, se uzavírá a utápí ve vlastních depresích. Velmi špatně snáší odmítnutí od osoby, na které mu velmi záleží. Poté si připadá jako nepotřebný, zbytečný, jeho život nemá smysl. Myslí si, že se stále obětuje pro druhé, udělá pro ně cokoli na světě. A svět mu tuto lásku neoplácí. Často se utápí v otázkách, proč právě on není milován. Proč je odmítán, když koná tolik dobra. Je sám ochotný za dobro ostatních trpět. Jeho mysl je plná chaosu, lítosti a odmítání. U těžších forem v podstatě hraničí se schizofrenií. Proč a jak tahle porucha osobnosti vzniká, by vydalo na samotnou studii, takže kdo hledá hlubší pochopení věci, nechť zapátrá na internetu.
Nebinární
Nebinární identita, z angličtiny non-binary či genredqueer (GQ), se dá chápat jako identita, která není ani mužská, ani ženská. Hodně zjednodušeně řečeno, někdy se osoba vnímá a prezentuje jako muž a třeba hned vzápětí jako žena. Rozdělení a identifikace je daleko složitější, ale pro základní pochopení věci je toto dostatečné. Tyto osoby se nechávají oslovovat různým neutrálním označením - např. ono, oni, one. Z hlediska sexuální orientace je to ještě složitější, takže nebinární lidé mohou mít různorodé sexuální orientace.
Nebinární hraničář
Teenager nebo mladý dospělý v kombinaci nebinárního hraničáře je skutečný oříšek pro své okolí. S jeho „výchovou“ a vůbec životem s ním je spojeno mnoho problémů a situací, které jsou často neřešitelné. Jak takového člověka poznat? Velmi těžko. Často je to s ním jako na houpačce. Jednou je plný energie a srší nápady. Najednou jako lusknutím prstu je dítko smutné, sklíčené, apatické. Uzavírá se do sebe, nechce s nikým mluvit. Do pozdních ranních hodin je na sociálních sítích. Nespí, nejí. Poslouchá depresivní hudbu, obklopuje se symboly smrti či utrpení. Často se začne sebepoškozovat - škrábat, píchat ostrými předměty či řezat žiletkami. To mu na nějaký čas poskytne úlevu. Po krátkých epizodách radosti zase přichází hlubší a sžíravější deprese.
Kašle na školu, kašle na kamarády, kašle na své koníčky. Má pocit, že všichni jsou proti němu. Všichni mu ubližují. Hledá sám sebe a nenachází. Úlevu hledá v alkoholu, v cigaretách a tvrdších návykových látkách. Opět to trochu zmírní jeho pocit nepotřebnosti na tomto světě. Rodiče obvykle nechápou, co se děje. Často tento stav hodnotí jako lajdáctví či cílený odpor vůči autoritám. Takže přitvrzují se zákazy, příkazy a celkovou kontrolou potomka. To ale nemá žádný pozitivní efekt. Spíše naopak. Dítko se propadá do ještě větší beznaděje. Navíc otázky okolo toho, kdo je a čím se cítí být, zůstávají bez uspokojující odpovědi. Cítí, že jsou jiní, ale oni sami nedokážou říct, kdo jsou. Inspirace sociálními sítěmi nepřináší příliš dobré příklady. Ačkoli sdílení, zjištění, že v této nelehké situaci se nachází i velká spousta dalších teenagerů, může být ulevující.
Málokterý teenager v nejhlubším období vzdoru vůči rodičům přijde a řekne si o pomoc. Ale stát se to může. Často si všimne někdo z rodiny a dítku pomůže - psychoterapie, psychiatr, léky, různé druhy sezení a terapií. V horším případě si nikdo nevšimne, nebo to nepovažuje za důležité a příběh může skončit velmi špatně. Pokusem o sebevraždu nebo také úspěšnou sebevraždou.
„Vysvobození“ a já jsem opravdu já
Psychiatrická diagnóza je osvobozením. Konečně tyhle divné stavy mají nějaké jméno. Je to něco hmatatelného. Jsou na to i léky. Ale ani ty nejsou všespásné. Ovšem najednou se dítko může svobodně projevit. Teď mám náušnice a sukni, říkejte mi Magda. Jsem veselá a plná odhodlání chránit druhé. Střih! Můj obličej zdobí množství piercingů, nosím otrhané džíny a černě nalakované nehty, oslovujte mě Jirko. S každou křivdou si přidám nový piercing, nové tetování, nový účes. Ta změna a bolest odplaví všechno zlé. Jirka mě léčí a chrání před zlým světem. Až budete potřebovat pomoc, stanu se zase Magdou a přijdu vás zachránit. Ach, proč mi nikdo neoplácí to dobré, co pro všechny okolo sebe konám…?
