Článek
Nevěřím v tom, že byť i jediný rodič má doma tzv. bezúdržbové děti a tudíž pro něj škola nepředstavuje žádnou zátěž. Den co den vstávání, ranní chaos až stres, přípravy svačin, odvozy ke školským zařízením a do zájmových kroužků, domácí příprava, shánění a koupě různých pomůcek, výroby originálních besídkových kostýmů na poslední chvíli, rodičovské schůzky… myslím, že bych mohla pokračovat do nekonečna. A k tomu samozřejmě každodenní pracovní vytížení, úklidy domácnosti, nákupy atd. Je zde někdo, kdo se na to upřímně těší?
Malé děti, malé starosti…
Ano, dá se říci, že míra problémů roste úměrně se stářím dětí. Co zatím mohu posoudit, kritické jsou 1., 3., 5. a 9. ročník. A pak ty závěrečné či maturitní. Finančně náročné jsou začátky školy. Koupit komplet vybavení a navíc i vybavení pokoje studijním nábytkem. Některé školy si rády naporoučí výtvarné potřeby za tisíce, včetně malířských pastelů, palet a malířského stojanu. A přitom to do konce školní docházky nikdo nepoužije.
K naprostému šílenství mě dovádí desky s písmenky. Ty potvory malinké, ne jen, že se musí komplet vystříhat a ještě podepsat. Ono se taky den co den rozutíkávají po celé tašce a bez upozornění se mísí mezi sebou.
Každý den ořezávání pastelek a tužek. Některé kusy jsou k neořezání, i když jsou značkové. Stůl i stěny jsou polepené hlavní probíranou látkou - tu písmenka, vyjmenovaná slova, násobilka, větný rozbor, vzorečky… Mě to zpětně už přijde celkem pochopitelné, ale ve svých školních letech jsem tomu mnohdy rozuměla jako jezevčík spalovacím motorům.
Odpoledne je pravidelně vyplněno maratonem škola - družina - domov - kroužek. Školní rok pravidelně zahajuje strategická porada nad výběrem zájmu, jeho časová a vzdálenostní kompatibilita s celkovým rozvrhem rodiny. Člověk pak miluje ty dny v týdnu, kdy kroužky nejsou nebo jsou alespoň v docházkové vzdálenosti.
Školní kolektiv
Když je ve škole alespoň dobrá atmosféra a rozumní vyučující, tak je to nade vše. Ale běda, když je tam nějaký problém. Ať už mezi spolužáky nebo mezi vyučujícími. Většinou bohužel bývá oboje. Ostatně stejně tak, jako v životě. Jenže když si představíte, že máte každý den strávit ve společnosti nějakého otrapy, tak to značně ubírá na optimismu a vůbec chuti do čehokoli.
Starší děti přirůstají k mobilním telefonům, kde na ně číhá spoustu virtuálních lákadel. Některá jsou bohužel velmi nebezpečná. Vlastně současným teenagerům vůbec nezávidím.
Ve škole ovšem samozřejmě není jen to negativní a zlé. Bez školy to samozřejmě nejde a vzdělání je dnes důležitější snad více než kdy dřív. Ale často mám dojem, že takové ty praktické a opravdu užitečné věci se dneska už ve škole neučí. Doba je rychlá, až příliš. A všechno je mnohem jednodušší něž kdy dřív. Až příliš jednoduché.
Ale hlavu vzhůru, však se s tím školním rokem zase nějak popereme. Jak děti, tak rodiče. Člověk si říká, že už je poučen z let minulých. Že je připravený na vše a jen tak ho něco nepřekvapí. Stejně se vždycky něco šokujícího najde. Takže hlavu vzhůru a za několik dní vykročit pokud možno pravou.
