Článek
Každému se může kdykoli cokoli stát. Mladá, kdysi aktivní sportovkyně, začne mít po porodu problém s velmi silnými bolestmi na zadní straně hlavy. Ta bolest je opravdu nesnesitelná. Mám pocit nerovnováhy, mám pocit, že padám. Během dne i 20 záchvatů bolesti, sice krátkých, ale velmi intenzivních. V noci se budím ze spaní, každou chvíli znovu. Úlevová poloha žádná. Běžné prášky na bolest nezabírají. Na ramenou bez bolesti neunesu ani tašku s rohlíky a 10 dkg šunky. Jak vypadá příběh, na jehož konci si mám říct o papíry na hlavu. Sice máte těžký nález na páteři, ale na to vám nikdo nic nedá.
Od čerta k ďáblu
Začíná kolotoč lékařů a vyšetření, který trvá 2 roky. No jo, blbě sedíte u počítače. Ale já už 5 let u počítače nesedím ani půl hodiny za den. To nevadí, všichni blbě sedí u počítače. To máte z toho. Nespočet rehabilitací, cvičení, fyzio včetně placených, v součtu za cca 20 000 Kč. Výsledek nebyla úleva, ale zjištění, že při pohybu to bolí ještě víc.
Tak to jsou nervy. Nasadíme benzodiazepiny, Xanax, Diazepam, Lexaurin. Spím ve dne v noci, jsem jak chodící mrtvola. Ale bolest trvá dál.
Rehabilitace nezabírá? Léky na uklidnění nezabraly? Tak to je poporodní deprese (mladšímu dítěti byly v té doba už 2 roky). Nasazeny antidepresiva, jedny, druhé a ještě antiepileptika. Teprve tehdy jsou poznala opravdové psychotické stavy, kdy se člověk bez důvodu klepe po celém těle, bojí se vyjít ven. Je podrážděný, nemůže jíst. Doktore, už to brát nebudu. Ty léky mě sice oblbnou, ale bolí to úplně stejně. Navíc je mi zle od žaludku.
Po několika měsících čekání se ocitám na endokrinologii. Co sem chodíte, když nemáte cukrovku? Krevní testy? Na co? No tak jo. Jste strašně hubená, máte podváhu. Nemůže vám přece být špatně z léků, to je vyloučeno.
Gastro. Nejdřív si kupte v lékárně léky na kyselý žaludek. Nic? Jak to? Tak já vám dám silnější. Zase horší? Jak to, že je vám špatně. Vy nemůžete jíst? Je vám hůř a hůř? Proč nejíte? Tak máte poruchu příjmu potravy.
Ne, opravu nepotřebuju psychiatra
Ne, nejdu na psychiatrii, po půlroce čekání se dostávám na řadu na neurologii. To bude migréna. Léky na migrénu. Zase nezabírají? A co ten culík na hlavě, co pořád nosíte? Nebo vás to z toho? Ne, paní doktorko, culík mi opravdu nemůže způsobovat paralyzující záchvaty bolesti. Můj účes s tím jistě nesouvisí. Hm, ukažte, já si na vás sáhnu. Tady máte nějaký blok u krční páteře. To takhle máte pořád? To je divné. Tak já vám udělám CT a magnetickou rezonanci. Tak tady nic nevidím. Ale máte tu nějakou pihu na hlavě. S tím se stavte na kožní. Vy vypadáte opravdu hrozně (po roce pobíhání po vyšetřeních). Tak já vám udělám ještě rentgen. Tak tady máte opravdu špatný obratel. Ten vás tam tak bolí. Máte tam špatný okraj kosti, je to nesymetrické, typicky takto vypadá poúrazový stav. Tlačí vám tam něco na nerv, nebo na sval. Teď mě napadá, že se vám po těhotenství a porodech vytáhly vazy a začalo vás to zlobit. Vy jste neměla úraz? V tom případě je to vrozená asymetrie, vrozená vada. Tak to se s tím nedá nic dělat, operovat to nebudu. Kdybyste měla úraz, tak možná. Zkuste protizánětlivé kortikoidy. Třeba se vám uleví.
Ulevilo se mi. Konečně. Po roce neustálých bolestí. Jenže rok se silná dávka kortikoidů brát nedá. Velké otoky, potíže se střevy, vyrážka, lidi mě na ulici nepoznávali. Jak jsem kortikoidy vysadila, bolesti se obratem vrátily zpět. Zbyly už jen silné opioidy k vyzkoušení. Taky pomohly. Ale musela bych brát 3 denně. A to by taky dlouhodobě nešlo. Tak co s vámi, ženská.
Praktik to „vyřešil“
Poslyšte, zkuste čínskou medicínu. Ta mě taky pomáhá. Děkuju za radu, pane doktore. Ale mě na rentgenu prokazatelně chybí kus kosti a ani s čínskou medicínou mi nedoroste. Tak si napište o invalidní důchod. Ať nesedíte doma v bolestech zadarmo.
Zkrátím to. Invalidní důchod mi nedali ani náznakem. Kvalita života mi nepoklesla. Sice mám den co den záchvaty velmi silné bolesti, ztrácím rovnováhu, kvůli nevolnostem od páteře nemohu ani normálně jíst. Jsem schopná být celý den o hrnku vody a jednom jogurtu. Doktor vytasí spásný nápad - podejte si žádost znovu a tentokrát na hlavu! Psychiatrické diagnózy se nedají dost dobře dokázat, to dají každému. Prostě místo na krční páteř vám napíšu psychické problémy. A je to. Hm, takže pak se divíme, proč je tolik invalidních důchodů kvůli psychickým stavům…
Já to kategoricky odmítla. Tohle je pod moji úroveň. Tak mi tedy není pomoci. Ale musím fungovat, kvůli dětem, kvůli rodině. Zapřísáhla jsem se, že k doktorům už nepůjdu ani ve chvíli, kdy budu umírat. Stejně mi nepomohou. Takže doslova silou vůle a s velkou přetvářkou se před rodinou cítím, že jsem v pohodě. Sice chodím spát s dětmi v 19 hod., v noci se tak 15× vzbudím bolestí a často kvůli ní nemohu usnout. Nemám ani 50 kg, ale nějak žiju a funguju. Nemít rodinu a děti, tak to vzdám. Síla vůle je ale naštěstí silnější, i když jednoduché to opravdu není.
