Článek
Dnes je to 17 let, co byla počata moje „malá“ holčička. Narodila se ve 31. týdnu těhotenství a okamžitě putovala do inkubátoru, kde strávila první měsíc svého života. Nechci na tyhle okamžiky plné strachu a nejistoty vzpomínat, můj laskavý mozek je dokázal z velké části vytěsnit. Chci ale s vděčností poukázat na vědu, která o tyhle malé uzlíčky štěstí dokáže pečovat tak, že z velké části dorostou do zdravých a šikovných dospělých.
Můj statečný pupíček pár dní před propuštěním domů.
Moje dcera se narodila na hranici středně nezralého až těžce a extrémně nezralého miminka. Vyrostla z ní krásná, dobrosrdečná gymnazistka, což považuju za obrovské štěstí, i zásluhu skvělých sester a primáře jihlavské neonatologie. Dětí pod 31. týdnem těhotenství se narodí každoročně v ČR jen pár stovek. Ve 32.-33. týdnu těhotenství kolem 1100. Lehce nezralých (34.–36. týden) pak kolem šesti tisíc. Čeští novorozenci mají jednu z největších pravděpodobností na světě, že porod přežijí. Z 200 zemí, které organizace UNICEF sleduje, má Česko čtvrtou nejnižší úmrtnost novorozenců. Navíc v posledních letech klesá podíl předčasných porodů, které jsou nejrizikovější. I v nich čeští lékaři vynikají.
Zatímco ve světě se běžně zachraňují děti narozené od 24. týdne těhotenství, čeští lékaři bojují o životy i o dva týdny mladších novorozenců. Podle Českého statistického úřadu se nejvyšší podíl předčasně narozených dětí vyskytuje mezi mladými matkami do 20 let, a to více než deset procent. Většinou se prý jedná o neplánovaná těhotenství. „Při pravidelném pohlavním styku dochází k trénování imunitního systému ženy. Čím mladší je, tím má za sebou logicky méně kontaktu s antigeny muže a jeho spermatem. Kombinací krátkodobého styku a předem zakořeněného problému v těle rodičky tak vzniká větší pravděpodobnost, že dojde k předčasnému porodu,“ vysvětloval vedoucího lékaře oddělení rizikového těhotenství v pražské porodnici U Apolináře Michal Koucký. Jen chci připomenout, že ale na nejde o pravidlo. Rodila jsem poprvé ve 29 letech a byla vedená jako „matka seniorka“. Tuto výjimku, co potvrzuje pravidlo, ukazují i grafy Českého statistického úřadu z roku 2021, podle kterých se ženám ve věku 20–24 let v roce 2020 předčasně narodilo 7,4 % dětí, podobně jako ženám ve věku 35 až 39 let (7,1 %). Nejnižší podíl předčasně narozených dětí byl zaznamenán u žen ve věkové skupině 25–29 let, konkrétně 6,1 %, a dále u žen ve věku 30 až 34 let (6,4 %). I v těchto věkových kategoriích se procento předčasně narozených dětí mírně snížilo.
V zachraňování „nedonošeňátek“ jsou čeští lékaři světoví machři
Vzpomínám si na dobu, kdy mi bylo osm let a v třebíčském obchodním domě byl vystavený vysloužilý inkubátor, který sloužil jako pokladnička na podporu neonatologie v ČR, resp. na nákup nových inkubátorů. Psal se rok 1981, taková věc byla jako vesmírná loď uprostřed nákupáku. Alespoň já ten pocit tehdy měla. Hodně vody uplynulo a hodně věcí se změnilo. Předčasně narozené děti se dnes daří zachraňovat mnohem mnohem častěji. Například v prvním měsíci po porodu u nás zemře jediné dítě z tisíce živě narozených. To je přibližně devětkrát méně než v roce 1985, poukazují na to data světové organizace UNICEF. Česká republika v tomto ve světě vyniká, jde totiž o 14. nejnižší hodnotu ze 200 zemí, které UNICEF sleduje. V sousedním Německu do měsíce po porodu například zemřou dvě děti z tisíce, a ve Velké Británii dokonce tři.
Navíc, a to je důležité, celá péče se posouvá k co nejfyziologičtější péči - tedy co nejméně invazivity a co nejvíce kontaktu rodiny. To je asi ta nejlepší zpráva směrem k mámám, které po porodu odloučení od dítěte nesou přirozeně velmi těžce. Vzájemná interakce se velkou měrou vtiskává do prognózy dítěte. Říkají data, i zdravý selský rozum. Důležitými členy týmu pečujícího o nezralého novorozence jsou i rodiče, kteří dnes mají na novorozeneckou jednotku intenzivní péče prakticky neomezený přístup. Od samého počátku je podporován fyzický kontakt – u nestabilních dětí alespoň formou dotyku, u stabilnějších prostřednictvím „klokánkování“. Postupně se aktivně zapojují do péče o své děti pod vedením zkušeného ošetřovatelského personálu.
Tzv. klokánkování je důležitý proces. Pro dítě, stejně jako pro rodiče.
Vybraná fakta z péče o extrémně nezralé novorozence z Podolí:
- Jedna plná dávka mléka pro novorozence s hmotností 500 gramů představuje přibližně 7 ml. Během průměrné doby hospitalizace (cca 140 dní) dítě přijme přibližně 1 700 dávek mléka.
- Za stejnou dobu je dítěti podáno v průměru 5 krevních transfuzí.
- V rámci léčby je dítěti aplikováno přibližně 750 mg kofeinu. Toto množství odpovídá zhruba 11 šálkům espressa; v přepočtu na tělesnou hmotnost jde o ekvivalent přibližně 590 šálků espressa u dospělého muže.
- Ventilátor zajišťující dechovou podporu spotřebuje během hospitalizace jednoho dítěte přibližně 1 300 m³ plynů. U pěti dětí tento objem odpovídá kapacitě jednoho horkovzdušného balónu.
Za dveřmi JIPky ale boj vítězstvím nekončí. Nedonošené děti čeká nejistá budoucnost
V průměru se v Česku podle Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku narodí každý den 23 dětí předčasně. Díky špičkové péči v ČR přežije drtivá většina z nich. Závažné trvalé následky (např. dětská mozková obrna, závažné poruchy smyslů) se týkají spíše malé části, zejména extrémně nezralých novorozenců. Předčasně narozené děti se mohou potýkat s chronickými onemocněními orgánů (plíce, srdce), poruchami zraku (retinopatie), sluchu nebo s vývojovými vadami. Častější jsou mírnější formy následků, jako jsou specifické poruchy učení, poruchy pozornosti (ADHD) nebo opožděný psychomotorický vývoj, které se nemusí projevit hned po narození. Nejvyšší riziko trvalých následků nesou děti narozené před 28. týdnem těhotenství. Skupina dětí těžce nezralých, tj. s porodní hmotností pod 1 500 gramů, je ohrožena nejenom chronickým postižením řady orgánů, ale i významně vyšším rizikem rozvoje duševního onemocnění a neurovývojových poruch oproti dětem narozeným v termínu. Zvýšený výskyt neuropsychických odchylek se projevuje např. oslabením zrakového vnímání, selektivní pozornosti a dyspraxií, i sníženou schopností plánování a organizace učení a každodenních aktivit. Charakteristickým rysem je rovněž horší pracovní paměť, snížená kontrola vlastního chování a obtížnější komunikace i celkové zařazení mezi vrstevníky. Známky duševního onemocnění nebo závažné neurovývojové odchylky je objevují až u 20 % těchto dětí.
Ať už to na začátku vypadá jakkoli, nevzdávejte to. Zázraky existují a skvělá medicína je drží na nohou. Věřte, milujte, plánujte. Hlavně nic nevzdávejte. Váš malý poklad si „vás nenašel“ pro nic za nic, držíte se vzájemně.
Důležité je bezesporu mluvit také o rodičích, kteří nesou velkou tíhu pocitu selhání, strachu a chaosu v roli, na kterou se nepřipravili, se kterou nepočítali. Pro ně tu je například Nedoklubko, v čele s Lucií Žáčkovou. Jejich aktivity a pomoc napříč Českem jsou stále nedoceněné, přitom tak zásadní. Díky všem takovým lidem, díky všem úžasným a laskavým pracovníkům neonatologie a klobouk dolů před pokrokem, který medicína v tomto směru udělala! V době, kdy jsem se narodila já (podle maminky zcela přenošená a chlupatá jako opička), umíralo 9× více nedonošených dětí. V době, kdy jsem s ústy dokořán jako žák druhé třídy hleděla na inkubátor v obchoďáku, nebylo toto číslo o nic lepší a budoucnost „nedoklubek“ mizerná.
Slyšela jsem jednou názor, že příroda ví, co dělá, a nedonošené děti by se neměly zachraňovat. Zazněl z úst souseda, který nevěděl, že ta zdravá a chytrá slečna, která mu právě otevírá dveře, patří mezi ně. Nebyla by tu, nebýt zázraků medicíny a odhodlání. A ráda jsem mu to důrazně řekla. A budu říkat vždy a všem. Vzdát se umí každý, bojovat za právě narozené děti ale musíme všichni. Kdo jiný by měl.
