Češi mají největší podíl „hradů na hlavu“, některé už ale na hlavu padají

Zříceniny v Česku lákají jako cíl trasy výletů a túr každoročně statisíce lidí. Naše malá země se řadí mezi státy s nejvyšší hustotou hradů a zámků na světě. Máme více než 2 000 památek, přes 400 hradů a zřícenin a více než 1 500 zámků a tvrzí - a díky tomu, že je naše země tak malá, narazíme na hrad nebo zříceninu téměř na každém kroku.

Péče o ně se dělí na dvě hlavní kategorie- zabezpečené a udržované zříceniny a zříceniny v havarijním stavu, které jsou kvůli padajícímu kamení a nestabilnímu zdivu veřejnosti nepřístupné. Velmi často se chopí pomoci nejrůznější spolky a dobrovolníci, kterým „hromada kamení“ přirostla k srdci. Za všechny můžeme z oblíbených zřícenin jmenovat hrad Rabí (největší hradní zřícenina v ČR) nebo hrady jako Trosky, Bezděz, Hukvaldy a Lichnice. Tyto lokality jsou běžně otevřené turistům a často slouží jako dějiště kulturních akcí.

Když jsou zříceniny v havarijním stavu

Některé zříceniny jsou ovšem opuštěné, zarostlé náletovými dřevinami a jejich zdivo postupně degraduje vlivem počasí. Tyto objekty jsou většinou v soukromém vlastnictví nebo spadají pod obce, které nemají dostatek financí na nákladné opravy. Z bezpečnostních důvodů bývají oplocené nebo opatřené varovnými cedulemi zakazujícími vstup.

Ze zákona platí, že každý vlastník je povinen se o svůj majetek starat a udržovat ho v takovém stavu, aby neohrožoval ostatní. Pokud dům spadne, vlastník nese plnou odpovědnost za způsobené škody a musí na své náklady zajistit odklizení trosek a zabezpečení místa. To samé platí i v případě zříceniny. Často v takovém případě pomáhají například hasiči, kterým už na krk dýchají úředníci stavebního úřadu, kteří nařídí nutné zabezpečovací práce (např. podepření stropů, stržení nestabilních částí zdiva) a také vyklizení stavby. V jejich pravomoci je také rozhodnout o odstranění stavby demolicí, což se ale v případě havarijního stavu historické zříceniny opravdu nestává.

Naopak, podle památkového zákona a české judikatury je stát povinen zříceniny chránit bez ohledu na to, v jakém havarijním stavu se nacházejí. I když zdivo spadne nebo je v havarijním stavu, ruina má zůstat zachována pro budoucí generace. Pokud hrozí zřícení zdí na turisty, statik nařídí rozebrání nestabilních částí zdiva tzv. „na sucho“, aby se kameny samovolně nezřítily. Často se provádí tzv. korunování zdiva (zabetonování vršku zdí), aby do nich nezatékalo. V minulosti, zejména v 50. a 60. letech 20. století, se některé zanedbané ruiny staly obětí necitlivých stavebních úprav. V extrémních případech, při výstavbě vodních nádrží, byly zatopeny nebo rozebrány celé objekty, jako v případě hradu v Přísečnici. Dnes se majitelé zřícenin snaží havarijní stav řešit zajištěním a záchrannými pracemi.

Jak pomáhá stát?

Stát do ochrany historických ruin investuje stamiliony korun ročně prostřednictvím specifických dotačních programů Ministerstva kultury. Tyto peníze jsou určeny především na konzervaci zdiva a zajištění bezpečnosti. Ne však na kompletní dostavbu hradů do jejich původní podoby. To by byl opravdu majlant, který se ve státní pokladně nenachází.

Hrad Rýzmberk se od svého založení ve 13. století významně zapsal do českých dějin. Přežil česko-bavorské spory, drancování švédskými vojsky i císařské nařízení o boření hradů. Dnes se o tuto památku starají nadšenci z Klubu českých turistů v Kdyni a od 90. let dělají vše pro to, aby areál znovu ožil. Podařilo se jim obnovit vstupní bránu a zrestaurovat severovýchodní zeď s kruhovou baštou. Teď ale stojí před kritickým problémem. Musí urychleně opravit opěrnou zeď hranaté věže, jinak hrozí její úplná destrukce a nenávratné poškození rozhledny.

Rýzmberk není jen opuštěnou zříceninou. Hrad celoročně otevírají veřejnosti a stmelují tak komunitu ze širokého okolí: „Pořádáme zde kulturní a společenské akce – od oblíbeného Staročeského adventu až po srpnový festival Bluegrassová sobota. Náklady na aktuální záchranu věže se ale šplhají k šesti milionům korun, což je částka, kterou náš odbor bohužel nedisponuje,“ vysvětlují důvody toho, proč se obracejí s prosbou o pomoc na širokou veřejnost.

„Výtěžek ze sbírky poputuje přímo na urgentní a finančně nákladnou opravu havarijního stavu opěrné zdi pod hranatou věží. Získané prostředky nám umožní zajistit narušenou statiku, odvrátit hrozící zřícení oblíbené rozhledny a v ideálním případě také pokračovat v dalších etapách postupné záchrany a rekonstrukce historických zdí. Děkujeme z celého srdce všem, kterým není osud hradu Rýzmberk lhostejný a rozhodnou se naši snahu podpořit,“ vzkazují směrem k veřejnosti organizátoři sbírky na Znesnáze21.

Láska k historii hory… i kameny přenáší

Vlastníci zřícenin v Česku žádají veřejnost o pomoc průběžně a celoročně. S rostoucí oblibou komunitního dárcovství a veřejných sbírek se četnost žádostí zvyšuje zejména na jaře při zahájení stavební sezóny. A také na podzim, při pořádání benefičních akcí na památkách. V Česku, kde se o záchranu starých hradů starají především dobrovolnické spolky a nadace, je pomoc dárců klíčová. Spolky pravidelně žádají o menší dary na běžný provoz, nákup materiálu nebo mzdy odborných řemeslníků. Pokud památku poškodí počasí nebo se zřítí část zdiva, žádosti o pomoc jsou urgentní a mají formu krizových sbírek.

Žádosti o finance jsou velmi časté během léta, kdy se na hradech konají brigády, letní tábory, divadelní představení, koncerty nebo komentované prohlídky. Vstupné a dobrovolné příspěvky z těchto akcí tvoří významnou část rozpočtu. Některé hrady nabízejí i tzv. symbolickou adopci hradního kamene, okna nebo schodu. Lidé tak mohou přispět na konkrétní část stavby.

V České republice máme 461 hradů a zřícenin, nejvíce pak ve Středočeském kraji. Rovných 53 zachovaných hradů, 388 zřícenin a 20 zaniklých hradů evidovaných v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu. Přes 600 tvrzí nebo tvrzí přestavěných na zámky.

Jeden rok - i padesát let

Dřevěné a zemní hrady jsou těmi nejstaršími a nejjednoduššími. Stavěly se hlavně ze dřeva a hlíny. Bylo možné je postavit velmi rychle díky tomu, že materiál byl hned po ruce v okolních lesích. Takové práce trvaly jeden až tři roky. Průměrné kamenné hrady, kterými je většina klasických českých hradů, měly rozsah stavby o poznání delší. Kámen se musel lámat, opracovávat a transportovat. Práce také často probíhaly pouze v teplých měsících a mohly trvat i kolem 15 let. A pak tu máme obří královské hrady. Velké komplexy jako Křivoklát nebo Karlštejn. Hrady, které se stavěly i několik desetiletí. Pražský Hrad je podle Guinnessovy knihy rekordů dokonce největším souvislým hradním komplexem na světě. Během prací lidé prokazatelně umírali, což bylo ve středověku kvůli chybějícím bezpečnostním standardům, těžké manuální práci a pádům z lešení zcela běžné. Náklady na honosné stavby dosahovaly stovek milionů až miliardy korun. Přesná částka v tehdejších penězích neexistuje, stavitele, kameníky a materiál platili různými způsoby. Jde jednoznačně o velký kus historie, práce, příběhů a lidských životů, které se v kamenných zdech těchto skvostů navždy budou skrývat. Máme se čím chlubit, máme být na co pyšní. A naši předci by byli jistě hrdí na nás, kdyby viděli, s jakou péčí a zodpovědností k jejich odkazu přistupujeme.