Článek
Zákony jsou napsané dobře, jen se jimi všichni neřídí
„V poslední době vnímám, že zdravotníci a vedení nemocnic stále víc mluví o různých pohledech na výklad zákonů. Pokud se zdravotníci cítí ohroženi, pak logicky jednají tak, jak jednají. Bojí se přítomnosti rodičů, protože jsou přesvědčeni, že když se něco stane, bude je rodič žalovat a nikdo je neochrání. V tomto je nikdo nevzdělává. Tomu strachu rozumím, ale nelze se na něj donekonečna odvolávat. Lékaři se dokonce zavazují, že budou znát legislativu, která se váže k výkonu jejich povolání. Na druhou stranu, pokud ministerstvo vydá metodický pokyn, který říká, jak jednotně zákon vykládat a některé nemocnice už předem hlásají, že ho respektovat nebudou, tak je něco hodně špatně,“ komentuje situaci Ágnes Bučinská Němečková s tím, že k její radosti ale máme i nemocnice, které po vydání metodického pokynu změnily nebo minimálně zrevidovaly svoje vnitřní dokumenty a pravidla. Druhým klíčovým faktorem je podle ní neochota plynoucí často z obtížnosti toho přijmout po desítkách let usilovné práce fakt, že by šla dělat lépe. Ágnes Bučinská Němečková je iniciátorkou projektu Být spolu je normální, který má za cíl ukázat na práva dětí být se svými rodiči v nemocnicích, při vyšetřeních, ve vozidle záchranné služby… zkrátka pořád.
Být spolu je normální
„Taky jsme byli v nemocnici bez rodičů a žijem!“ Jeden z nejčastějších argumentů dospělých, bez ohledu na následky traumat
Roli v přístupu zdravotnického personálu hraje bezpochyby i podfinancování celého zdravotnictví a přetíženost zdravotníků. Tím spíš ale nedává smysl, když jsou rodiče v nemocnici vnímání jako přítěž, protože naopak právě oni, nebo jiná pečující osoba, mohou svou přítomností minimálně ošetřovatelskou péči obstarat a personálu tím ulevit.
Rodič v nemocnici nepřekáží, ale pomáhá
Právě toto přesvědčení charakterizuje práci Ágnes a jejích kolegů z Českého helsinského výboru v posledních dvou letech. Že rodič je rovnocenný partner, který pomáhá dítěti i zdravotníkům. Za nejnovější úspěch považuje dosažení změn v FN Thomayerova, kde docílili zrušení poplatku 550 korun za sezení doprovodu na židli, u postele dítěte, ale i další věci: „Jsem vděčná, že s námi nejen na této změně spolupracuje paní JUDr. Barbora Steinlauf. Za velký úspěch také považuji, že v červnu 2023 vyšel metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví, který se přímo týká dětí a rodičů v nemocnici. Přečíst si ho lze například na našem webu bytspolujenormalni.cz, “ odkazuje.
Být spolu je normální
Právě zmiňovaný web má být zázemím pro rodiče, kteří se ocitnou prostřednictvím falešných argumentů personálu za prahem nemocnice, ve které je postrádá jejich nemocné dítě. Text na web připravovala Ágnes Bučinská Němečková se svou kolegyní Petrou Sovovou z Hnutí za aktivní mateřství. „Je v této oblasti daleko déle než já a je ztělesněním odbornosti, empatie naprosto ke všem a pozitivní energie. Což je velmi důležitý prvek naší spolupráce. Web budeme nadále rozšiřovat o důležité informace. V tuto chvíli je na něm například již vyvěšen vzor plné moci, který rodičům umožňuje zajistit, aby u jejich dítěte mohla být osoba, které oni věří ve chvíli, kdy by oni sami nemohli vykonávat rodičovskou odpovědnost,“ vysvětluje Bučinská Němečková. „Pro příklad, rodina jede na dovolenou, stane se nehoda, oba rodiče jsou vážně zranění, nebo bohužel zemřeli a dítě se ocitá v nemocnici. Je tam samo a bojí se. Pokud do nemocnice přijde babička, teta, nebo kdokoliv, kdo dítě zná a koho má dítě rádo, určitě by rodiče chtěli, aby mohl u dítěte být. Bohužel pokud není zákonný zástupce, je velmi problematické a bohužel často naprosto nereálné ho k dítěti dostat. Pokud ten člověk, ale má plnou moc od rodičů, stává se v tu chvíli zákonným zástupcem dítěte a platí pro něj to samé, co pro rodiče.“
Na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce má dítě nárok do věku 18 let. Do věku šesti let hradí přítomnost rodiče pojišťovna. Od šesti let věku si ji rodič hradí sám. Existují ale i výjimky například pro rodiče dítěte v onkologické léčbě, nebo s těžkým mentálním handicapem. Tam může revizní lékař rozhodnout o tom, že přítomnost rodiče hradí pojišťovna nadále.
Je prokázané, že dítěti ubíhá čas jinak než dospělému. Jediný den v nemocnici mu ve strachu a samotě může připadat jako týden. Nedokáže si vysvětlit nutnost hospitalizace a nepřítomnost rodiče. Zlé vzpomínky nevytěsní často do konce života.
„Když má člověk nemocné dítě, to poslední, co chce, je vyvolávat konflikty s personálem nemocnice. Pro mě osobně to byla a je jedna z nejnepříjemnějších věcí v mém životě. Jako žena vychovaná k jakési ,,poslušnosti“ a v úctě k autoritám pro mě bylo dlouhé roky velmi těžké se takové autoritě postavit a stát za právy dítěte. Racionálně vždy vím, že nedělám nic špatného, naopak. Přesto mám pokaždé velmi intenzivní pocit, že je mé chování nepatřičné, protože vybočuje ze zajetého systému nemocnice, a personál to dává patřičně najevo. Nejúčinnější v danou chvíli je stát si za svým a mít dobrou přípravu. Vědět, co jsou skutečná práva dítěte, a kde začíná jakási manipulace personálu. Samozřejmě existují situace, které vyžadují jisté ústupky tak, aby mohla být zachována práva i ostatních dětí na oddělení," říká Valerie, maminka nemocné Olivky, která nechce nic víc, než doprovázet a podporovat svou dceru v těžkých chvílích.
Duševní pohoda dítěte je často důležitější, než všechna vyšetření. Jsme v tomhle směru „zaprdění“. Říká lékař
„Světový trend tímto směrem rozhodně jde, ale my jsme v tomhle ohledu v Čechách extrémně konzervativní,“ komentuje situaci český lékař Tomáš Šebek s tím, že on dětský lékař není a tak může mluvit jen ze své roční zkušenosti, kdy jako manžel pediatričky pobýval v Irsku. Viděl tam, že řešení přítomnosti příbuzného v rámci léčby je diametrálně odlišné od situace u nás. Přesto cítí pozvolné zlepšování: „Jsem fanda toho, aby rodina mohla být součástí celého toho léčebného procesu, tedy odborněji diagnosticko-terapeutického plánu. Protože to je primárně péče o toho člověka. Duševní pohoda tam je možná důležitější než všechny ty fyzický úkony, vyšetření a intervence, které uděláte. Takže za mě, kdyby to alespoň trošku šlo, tak ideálně unlimited. Ale ono to nejde, protože to má nějaké prostorové náležitosti, musíte do toho zakomponovat další osoby, kterých se to týká. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ naráží Šebek na potřebu respektovat potřeby dalšího pacienta na pokoji. I tam ale vidí ochránkyně práv děti a rodičů v nemocnicích ze své praxe možnosti dohody, kdy je třeba svého „souseda“ upozornit na práva, která má. Často se tak prý nakonec sejdou v pokoji rodiny hned dvě.
Český lékař Tomáš Šebek tvrdí, že přítomnost rodiče v nemocnici je pro dítě leckdy důležitější než mnohé léčebné procedury
Nejbližším cílem je podle Ágnes Bučinské Němečkové také příručka, jejíž podoba bude hodně závislá na tom jaké zdroje a finanční prostředky seženou. Chtějí v ní shrnout všechny důležité informace, které rodiče, nebo pečující osoby potřebují vědět, když se ocitnou v nemocnici. Plánují na ní spolupracovat s odborníky na dětskou psychologii, právníky, lékaři a například i hygieniky: „Argument, že něco nejde z hygienických důvodů je často z nemocnic slyšet, oproti tomu ale hygienici říkají, že to tak vlastně úplně není.“ komentuje Bučinská Němečková. Příručku plánují distribuovat zdarma a vyvěsit ji na webu www.bytspolujenormalni.cz. Podporou kampaně si tak v podstatě lidé mohou předplatit. Protože, právě na podpoře dárců a donorů závisí její vznik. I proto Němečková založila na dárcovské platformě Znesnáze sbírku, která má v jejich úsilí pomoci. Darci si ji tak v podstatě „předplatí“.
Přišel čas vyměnit válečnou sekyru za dýmku míru u společného ohně
Stěžejní je teď komunikace s nemocnicemi, které se do memoranda chtějí zapojit a hledání limitů, které samy cítí. Následně vznikne pracovní skupina kde budou sdílet příklady dobré praxe, ale také si vzájemně vyjasňovat, jak kdo vidí který výklad zákona a paragrafu a podle toho budou pomáhat doplňovat nebo měnit jejich provozní dokumenty: „Přizveme odborníky i mimo nemocnice, abychom mohli diskutovat opravdu v širokém plénu. Souběžně s tím chceme pracovat se zdravotnickým personálem v jednotlivých nemocnicích. Potřebujeme mluvit se zdravotníky napříč nemocnicí - tedy se všemi, se kterými se rodič a dítě potkají při vyšetřeních a operacích, při prostupu nemocnicí. Potřebujeme vědět jaké mají limity nejen své osobní, ale i provozní, a zda a jak se dají posunout. Cílem je, aby se zdravotníci cítili v bezpečí, právníci nemocnice měli větší jistotu a rodiče se do nemocnice nebáli.“
Ágnes Bučinská Němečková, vedoucí poradenského centra Českého helsinského výboru
Stručné rady pro rodiče vykázaných z nemocnice od Ágnes Bučinské Němečkové z podcastu Maminkář:
- Nenechte se vyprovokovat a jednejte v klidu. Asertivně, bez křiku. Ve chvíli, kdy začnete křičet, je to nejjednodušší cesta k tomu, aby vás vyhodili, protože pak stačí říct ´rodiče jsou agresivní a musí pryč´. Je to legitimní důvod rodiče vykázat.
- Znejte základní zákony. Musíte vědět, že v zákoně o zdravotních službách v paragrafu 28 se píše, že dítě má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Toto právo lze omezit jen v případě, že rodič je agresivní, podnapilý, pod vlivem jiných drog nebo ohrožuje zdravotníky či děti.
- Udělejte si nahrávku, která poslouží při argumentech vedení nemocnice s tím, že všechno mohlo být jinak a neexistují důkazy pro vaše tvrzení. Že jde o slovo proti slovu. Nahrávka nebude nelegální. Podle občanského zákoníka protistrana nemusí o vašem nahrávání vědět ani s ním souhlasit v případě, že ji nezveřejníte, pouze poslouží k podání stížnosti a ochraně vašich práv. Vědomí nahrávky ulehčí vašemu vyjednávání, jednoduše udrží vás pravděpodobněji v klidu, bez křiku a stresové reakce.
- Volat na místo policii je možné, nicméně podle Bučinské Němečkové sázka do loterie. Zkušeností ukazují, že se policie často postaví na stranu lékařů. Pro vás je ale důležité zadokumentování toho, že se něco stalo.
- V případě, že vás vykáže zdravotní sestra, projevte klid a pochopení a žádejte jejího nadřízeného. Možná se tak přes ní, lékaře a právní zastoupení nemocnice můžete dostat až do kanceláře ředitele. Odkaz na vnitřní řád nemocnice nepřijímejte jako relevantní, protože nemůže odporovat zákonu. Stejně tak odkaz na návštěvní hodiny, protože ty pro zákonného zástupce neplatí. Často projev vašeho pevného přesvědčení ve výsledku personál odradí a v nemocnici vám “dovolí” s potomkem zůstat.
„Cílem není stát nad dítětem všude, v jakékoliv situaci. Cílem je, myslím, projít fyzickým uzdravením s co nejmenší duševní újmou dítěte, i rodiny. Děláme to pro ty nejzranitelnější osoby, které si svá práva ještě nedokážou vybojovat, a na jejichž pohodě záleží nejvíce,“ vzkazuje Valerie Mirić Tkadlčíková, kterou společně s manželem čeká doprovázení dcerky Olivky po četných hospitalizacích velmi intenzivně i v následujících letech.
Valerie ví, že je pro svou nemocnou dceru nepostradatelnou oporou. Své právo na to být nepřetržitě s ní si nenechá nikdy vzít
Aktivita rodičů je v kampani „Být spolu je normální“ důležitá. Pomůžou i tím, že se budou dotazovat „svých“ nemocnic, jestli se k memorandu připojily, a případně proč ne. Pokud totiž nemocnice akceptuje vše, co zaznívá v memorandu - tedy, že rodiče jsou rovnocenní partneři v procesu uzdravování dítěte a jejich přítomnost je u dítěte žádoucí - pak není důvod se nepřipojit: „V opačném případě, kdy si třeba nemocnice neví rady jak současný stav řešit, je spolupráce s námi jedinečná šance získat podporu a cenné zkušenosti z pracovní skupiny, která brzy vznikne,“ uzavírá Bučinská Němečková, která ve svém boji za práva dětí pod hlavičkou Českého helsinského výboru nemá v plánu polevit.
