Článek
Téměř milion lidí v naší zemi denně pije v takové míře, že patří do skupiny „vysokého rizika pití alkoholu“. Skoro sedm tisíc lidí ročně svou vášeň zaplatí životem. Nejnovější výzkum agentury STEM/MARK z poloviny loňského roku ukazuje alarmující čísla, za kterými se skrývají ještě násobky dalších zmařených lidských životů. Na problém s odříkáním a zodpovědností doplácejí děti nenarozené, dospívající, i ty cizí. Co jiného už by nám mělo otevřít oči?
Na svět u nás přichází s abstinenčními příznaky kvůli své závislé matce více než tisícovka dětí ročně. Některé z nich si nesou následky celý svůj život, aniž by dostaly sebemenší šanci ho samy ovlivnit. Další tisíce dětí vyrůstají v rodinách, kde často plní roli toho zodpovědného navzdory svému věku ony. Pečují o své sourozence, domácnost a rodiče, kterým se život vymkl z rukou.
„Miluji improvizaci a dokážu proměnit jakoukoli akci v pohodovej večer i bez alkoholu. Zjistila jsem, že když nepiju, jsem bystřejší a vtipnější,“ stojí pod fotkou Adely Elbel na webu suchýho února. Právě ten vyzývá k omezení pití alkoholu Čechy už dvanáctým rokem s velkým množstvím přidružených motivačních aktivit i podporou českých osobností. Do akce, která startuje v úterý 1. února, se může zapojit kdokoli. Vyzkouší si tak, jaké to je abstinovat celý jeden měsíc – alespoň ten nejkratší z roku.
Když se opilý už narodíš a následky neseš celý život
Právě Adéla Elbel se rozhodla podpořit v této souvislosti na dárcovské platformě Znesnáze i sbírku mého Míši, který právě kvůli nadměrnému pití své biologické matky bude mít celý svůj život velmi komplikovaný.
„Ač není Michálek náš, přesto ho milujeme jako by se nám narodil . Plno lidí nám říkalo, že by bylo lepší se ho zbavit a vrátit, ale kdepak. On je už náš, naše láska a naše miminko. On za to nemůže. Jeho matka ho nikdy neměla ráda a my mu to musíme vynahradit. Nikdy se nedostavila ona a ani otec na genetiku. I když byli vyzváni 3×. Oba mají žloutenku typu C a léčí se, nebo aspoň to tak tvrdí,“ začíná vyprávět pod vlivem emocí příběh pětiletého chlapce pěstounská máma Jana. Míša byl kvůli zanedbání péče biologické matce soudem odebraný, když mu byly čtyři měsíce. „Tehdy nám bylo řečeno, že je opožděný. Což na něm šlo dost poznat, ale věřili jsme, že vše dožene. Bohužel ve 2,5 letech jsem si začala všímat, že je výrazně jiný. Skládal hračky do řady, hrál si jen s vláčky a ještě ve čtyřech letech nemluvil a nechtěl jíst nic jiného než umělé mléko z lahvičky. Lékařské vyšetření ukázalo, že má středně těžkou mentální retardaci a dnes víme, že je atypický nízkofunkční autista. V listopadu oslavil páté narozeniny a stále nemluví, má pleny na noc a i na ven. Kvůli své agresivitě musí brát léky na zklidnění i na spaní, protože usínal až kolem půlnoci a nespal déle než do pěti ráno,“ pokračuje pěstounská máma Jana, podle které rodiče o syna zájem ani nadále nejeví a vinu na jeho zdravotním stavu popírají.
„Biologická matka byla odsouzena za týrání malého. Dostala podmínku, kterou porušila a měla jít sedět na 5 let. Ale i tak doteď nesedí. Podle lékařů nese vinu na jeho zdravotním stavu právě ona a její závislost na alkoholu v těhotenství. Vedle všech zdravotních potíží Míšovi diagnostikovali leukémii typu JMML. Měl toxická játra a dodnes má problémy ze slezinou, která je 10 cm velká,“ snaží se přiblížit následky alkoholismu biologické matky pěstounka malého Míši, která usiluje o to, aby nastoupil v příštím roce do speciální školky. Ta je však soukromá a jejich domovu vzdálená, což znamená vysoké náklady nejen na vzdělávání a socializaci, ale také na terapie. I to je důvod, proč byla nucena založit sbírku, která má Michálkovi pomoci k alespoň trošku lepšímu životu.
Vzít život můžeme člověku dřív, než ho stačíme poznat
I malé množství alkoholu v krvi dokáže ohrozit plod. Natož pak permanentní pití v průběhu těhotenství. Přes placentu se alkohol dostává přímo k tkáním a orgánům plodu, po dvou hodinách od napití je koncentrace alkoholu v krvi plodu dokonce vyšší než u matky. Takzvaný fetální alkoholový syndrom (FAS) se vyskytuje až u třetiny novorozeňat alkoholiček. Mívají nízkou porodní váhu, bývají nepokojné, podrážděné a hyperaktivní, u některých se může vyskytnout mentální retardace. Poruchy u novorozenců spojené s požíváním alkoholu jsou stálé a nelze je léčit. Starají se o ně často speciální školy a denní pečovatelská centra, některé z nich ale musejí trávit čas i v psychiatrických léčebnách nebo ústavech. O jejich životě bez normálního života rozhodl někdo jiný ještě dříve, než ho mohli začít žít.
Opilí mladiství na přední příčce smutných policejních statistik
Alkohol zabíjí naše zdravé děti nejen skrze pupeční šňůru. Obecné statistiky z Portálu nehod PČR za období 2010 - 2022 mluví o více než 70 tisících nehod s přítomností alkoholu/drog v krvi řidiče. Více než ve čtvrtině těchto případů byl na sedadle spolujezdce navíc další člověk, jehož osud si vzal opilý řidič na svědomí. Věk spolujezdců při těchto nehodách je nejčastěji v rozmezí mezi 18 až 24 lety a to v případě šesti tisíc nehod. Jde o ukázkový případ tzv. discocrashe, tedy události, kdy mladí lidé posilnění alkoholem vyrážejí autem společně z nějaké akce. Což potvrzuje i počet nehod v daných hodinách, tedy mezi 22. a 1 hodinou ráno. A světě div se, nejvíce nehodovým dnem je sobota. Šest procent těchto nehod končí těžkým zraněním nebo úmrtím.
Protidrogové kampaně přinášejí zhruba stejné výsledky jako přehnaná důvěra rodičů
Aktuální statistiky agentury STEM/MARK pro Českou asociaci pojišťoven ukazují, že 59 % rodičů si myslí, že jejich děti mají o návykových látkách lepší přehled než oni. Čím starší děti lidé mají, tím spíše si myslí, že jejich děti drogám rozumějí lépe než oni sami. Dokonce 76% z dotazovaných rodičů tvrdí, že se o to příliš nestarají, protože svým dětem věří. A nebo spoléhají na osvětové kampaně, které by přece měly být součástí nauky ve školách. Ukažte ale jediného teenagera ve vašem okolí, který na takovou kampaň dá, kterého snad od užívání alkoholu odradí. Riziko zdravotních následků je pro ně asi tak vzdálené, jako důchodové spoření a tak si „lejou“ dál, vždyť mladí jsou přece jen jednou a maximálně je zítra bude bolet hlava. No bóže!
Nemusíte dětem pouštět horor, stačí se pořádně ožrat a mají ho doma!
„Když se bavíme o drogách, tak se musíme bavit o alkoholu! Ročně zabije asi 7 tisíc lidí. Dalších 14 tisíc pošle do nemocnice. Je to droga, se kterou se děti od malička setkávají ve svých rodinách. Už narození miminka se slaví chlastem a ten chlast z domácností s malými dětmi ve většině případech nemizí. Děti se odmalička dívají na to, jak do sebe lejeme nebo sypeme drogy. Pokud se pak divíme, že po něčem sahají, tak ten údiv je sám s podivem,“ říká český režisér Ivo Bystřičan, jehož nový dokumentární cyklus s názvem Česko na drogách můžou diváci ČT2 vidět od 23.1. také v iVysílání České televize.
Na problematiku alkoholu ve společnosti se v souvislosti se Suchým únorem rozhodl upozornit i český lékař a influencer Marek Dvořák. Že nejde o pózu dokazuje nejen jeho profese, ale i fakt, že sám navzdory tlaku okolí nepije ani na svatbě nejlepší kamarádky své ženy: „Alkohol je v Česku extrémně společensky tolerovaná droga. Když jdete do hospody s kámošema a nedáte si, ptají se vás, jestli nejste nemocnej, těhotnej nebo divnej. Na intoxikaci alkoholem umře každej rok 10× více lidí než na otravu tvrdými drogami. Léčba lidí s nadměrným pitím alkoholu stojí systém více než 50 miliard ročně. Nadměrné pití alkoholu v těhotenství zanechá na dítěti doživotní následky, mimo jiné má nižší inteligenci. Atd. Tohle všechno víme, tak proč, když pustím dětem pohádku na streamovacím serveru, běží tam reklama na alkohol? Proč, když otevřu noviny, je tam reklama na alkohol? Pustí vás z léčebny jako vyléčenýho alkoholika a první, co vidíte, je billboard s reklamou na alkohol? Podporuju suchej únor. Zkuste to prosím taky. Zaregistrujte se a zkuste nejkratší měsíc v roce strávit bez alkoholu. Pomůžete tím hlavně sobě,“ apeluje Dvořák a přidává osvětové video, ve kterém jsou znázorňovaní opilí rodiče očima dětí jako karikatury nebo hororové postavy. Protože to je přesně ten pohled, na který zapomínáme, když si doléváme další sklenku vína s tím, že si ji i dnes po těžkém dni přece zasloužíme. Otázkou je, jestli si ji zaslouží i ti, za které neseme zodpovědnost. Jestli si to i oni „zaslouží“ nejen pro dnešek, ale i další jejich život.
