Sex seniorů je i v 21. století tabu, část společnosti se tématu dokonce štítí. Předsudky škodí všem

Domovy seniorů navštěvuji, a intenzivně se o jejich chod a potřeby klientů zajímám, od roku 2016, kdy jsem založila Ježíškova vnoučata. Už tehdy, na samém začátku, v nevědomosti a nezkušenosti, mě vedle mnoha dalších věcí zaujal fakt, jak moc jsou někteří staří pánové… řekněme aktivní v sexuálních komentářích a dotycích směrem k mé osobě. Vlastně jakékoli mladší návštěvnici, které je k nim laskavá. Snažila jsem se je za to nesoudit a vidět tu mladou duši, která má své potřeby a nenaplněné touhy. Svěřila jsem se s tím svému kamarádovi Liborovi a v hospodě u čtvrtého piva jsme tehdy vymysleli projekt s pracovním názvem „Ukaž kozy dědovi“, jehož součástí byla i aplikace na volání dobrovolníků se seniory. Hned ráno jsme samozřejmě s bolehlavem zavrhli název, ale nad tématem přemýšleli dál. Netušili jsme, že tou dobou na druhém konci republiky vzniká daleko důmyslnější a sofistikovanější Freya, která za osm následujících let ujde neuvěřitelný kus cesty.

Snižování významu celé problematiky

K tématu sexuality seniorů v sociálních zařízeních jsem už před časem psala Článek , který se setkal s velkou podporou, ale i hejtry a oponenty, kteří, jako v případě autora Michala Pohanky jedním dechem řeknou, že jde o zbytečné téma, protože „dědečci a babičky s potřebou sexu v domovech existují, ale většinou je najdeme mezi chodícími klienty, kteří se obejdou téměř bez asistence, a když už se nakrásně v domově dají dva dohromady, tak si přece mohou objednat taxi a zajet si někam na penzion. Pokud na to mají. Pokud ne, mohou jim na nějaký wellness pobyt přispět například Ježíškova vnoučata či jiné podobné projekty,“ a jedním dechem dodá: „Je jasné, že zdaleka ne všichni senioři na sex rezignovali, to je bez debat. Mě například v jednom domově při práci pusinkovala asi devadesátiletá babička s amputovanou nohou a vykládala mi, že se jí zdálo o sexu se mnou a že jsem v tom byl dobrý, o čemž se občas zdává i mně.“ Čímž jen relevantnost probírané problematiky potvrdí.

Z úst člověka, který píše, že sám v domově seniorů pracoval, mi přijde už samotný výraz „babičky a dědečkové“ směrem ke klientům minimálně nevnímavý a nedůstojný, určitě ale neprofesionální. Stejně jako paušalizování klientů a jeho rada zajít si na penzion a požádat o příspěvek na prostor k laškování nějakou nadaci. Vážně? Skutečně takhle někteří lidé v naší společnosti vnímají řešení situace nedostatku možností seniorů a informovanosti pečujícího personálu v domovech?

S averzí, až odporem jsem se setkala také pod příspěvkem, který jsem nedávno sdílela ve facebookové skupině Ježíškových vnoučat.

Ale i zde…

Nevyslyšená sexuální potřeba v domovech seniorů postihne ve výsledku i ty, kteří se tématu štítí

Nikdy nezapomenu na to, jak mi jedna z kamarádek z domova seniorů vyprávěla o tom, jak si jeden z klientů s bohatým libidem dělal „zálusk“ na mentálně oslabenou seniorku upoutanou na lůžko. V Česku máme skoro 600 takových zařízení ve kterých je skoro 80 tisíc seniorů. Kolika z nich se asi podobné příběhy týkají? A my o nich nevíme. Nebo těch, kdy si našli v domově partnera, ale kvůli kapacitám pokojů zkrátka nemají šanci mít soukromí pro intimní chvilky ani u jednoho z nich. Navíc, když personál často vchází bez vyzvání. Asi těžko půjdou do kuchyňky, až domov bude spát, jak za mladých let na letní brigádě. Bagatelizovat jejich potřeby je absolutně nemístné, i kdyby se týkaly třeba jen desetiny z celkového počtu. Jakože jistě bude toto číslo větší… Je čas se probudit. A šířit osvětu. Která navíc některým pracovníkům reálně schází a v samém důsledku pomáhá v práci i osobním přístupu.

Mluvit, mluvit, mluvit

Neumím slovy vyjádřit, jakou vděčnost cítím za snahu, profesionalitu a kroky organizace Freya, které v této oblasti její tým podniká. A jak vděčná jsem dárcům, kteří nám prostřednictvím sbírky Ježíškových vnoučat pomáhají s jejich dlouhodobou podporou. Díky nim senioři konečně našli oporu, a to nejen ti z domovů důchodců, ale i senioři z LGBT+ komunity. Zavírat oči před tím, že každý jsme jiný a každý má své potřeby je asi stejně přínosné, jako do odlišností kopat a rýt.

Žij a nech žít!

Sex neznamená jen „bušení“

Láska není jen sex a sex není jen „bezhlavé bušení“. Tím spíš u lidí, kterým už zdraví příliš neslouží. To ale neznamená, že tím automaticky přicházejí o chuť milovat, být milován, pohladit a cítit vzrušení. Jen je třeba začít hledat řešení a hlavně mluvit. Ať už jsou začátky a přístup ze strany klientů a pracovníků domovů jakkoli vlažné nebo neobratné, začátky nikdy nejsou snadné. A cesta není jen jedna.

Sexuálně aktivní je podle průzkumů každý čtvrtý senior nad 75 let. Mnozí další jen nemají příležitost

V roce 2022  podle časopisu Statistika a MY uvedlo 27 procent lidí ve věku 75 a více let, že jsou sexuálně aktivní. V roce 2014 to bylo stále 16 procent. Muži jsou sexuálně aktivní o něco častěji než ženy, zejména ti ve věku 55 let a více. Tento rozdíl se zvyšuje s věkem a je nejširší mezi osobami staršími 75 let. Z těch jich 37 procent uvedlo, že byli v posledních dvanácti měsících sexuálně aktivní, oproti 18 procentům jejich vrstevnic. Přispívajícím faktorem je, že starší ženy jsou častěji svobodné než starší muži. Říkat si můžou ti, co jim není téma sexu v seniorském věku milé, co chtějí, ale tohle jsou fakta. Můžeme před nimi zavírat oči, můžeme se jim vysmívat, nebo můžeme dělat vše proto, abychom byli potřebám obyvatel domovů seniorů nápomocní. Volba je na každém z nás. A týká se jednou každého z nás, kterým bude přáno zestárnout.