Článek
Projekt Malovaná rakev propojuje ruční umění s pietou a dává možnost mluvit o smrti beze strachu. Jeho cílem je dodat poslednímu rozloučení lidský rozměr. Udělat ho takové, jaké by si ho přál ten, kdo nás opouští. Loučení se s blízkým člověkem je vždy bolestivé a liší se nejen v různých kulturách, ale i čase a generacích. Dnes stále více rodin hledá rituály, které jsou na hony vzdálené neosobnímu řečníkovi, jehož monotónní naučená slova se odrážejí o zdi studeného krematoria, namísto aby se zapisovala do srdcí pozůstalých. Postávajícího vedle tmavé rakve, která chmury jen umocní. Blízcí dnes hledají stále více osobitější a lidštější cestu rozloučení. Barevnější cestu. Miroslava ukazuje možnosti, jak se s milovaným člověkem rozloučit důstojně, lidsky a s respektem k přáním zesnulého, i těch, z jejichž života odchází.
Arteterapie loučení
Rodina nejen, že dává požadavek na styl a téma, ale také se často k malování rakve přidává. Osobním vzkazem, symbolem, otiskem. Tak jako v případě malé sestřičky.
"Všechny návrhy malovaných rakví dostanou lidé k dispozici v katalogu, z něhož si mohou vybírat. V nabídce je ale také možnost vytvoření vlastního návrhu, i možnost spolupodílet se na samotné tvorbě obrázku nebo malby. Ceny malovaných rakví začínají na 28 tisících korun, záleží na náročnosti malby. Ačkoli se někomu může zdát cena vysoká, je tu i možnost, že se rodina, kterou postihne ztráta někoho blízkého, s pocitem sounáležitosti na malovanou rakev složí. Jako na poslední dárek. Poslední společné hmatatelné spojení. Není pak vlastně ani třeba hromady neosobních věnců, které by tohle kolektivní láskyplné dílo stejně jen zakrývaly. Není potřeba už nic víc, než se společně rozloučit v barvách, které mají připomínat radost ze společně prožitých chvil. Namísto ubíjející černé a nicneříkající šedi, které bude nějaký čas ještě víc než dost. Někdo váže poslední vzkazy na šňůrky odlétajících balónků. Někomu stačí říct své sbohem na břehu řeky nebo na oblíbeném místě. Tohle je způsob, jak se naposledy spojit jako rodina, jako přátelé, a hledat ve vzpomínkách slova a barvy, co mají poslední cestu provázet.
„Když někdo, koho milujeme, zemře, svět se rozpadne na kusy. Všechno se změní – čas, prostor, celé naše bytí. A přesto se někde v té prázdnotě rodí potřeba vytvořit něco krásného“
„Malovaná rakev může být vzkazem. Není to jen předmět. Je to dřevo, které nese příběh. O životě, který byl prožit. O lásce, co stále proudí. Každý tah štětce, symbol a odstín barvy může nést vzpomínku, ozvěnu toho, co člověk na tomto světě miloval. Můžeme malovat sami. Můžeme pozvat přátele, kteří mají cit, ruce od barvy a srdce otevřené. A možná i zesnulého znali. Můžeme dovolit tvořivosti, aby se stala naším průvodcem. Vzít si čas a prostor a proměnit ho v tvořivý rituál loučení. Protože všechno, co v té posvátné době mezi smrtí a pohřbem vzniká z lásky, má hlubokou léčivou sílu. Prostřednictvím našich rukou se naše srdce učí nést vše, co to znamená ztratit. Pomáhá dotknout se tajemství smrti a dát mu tvar, který nese i krásu,“ vysvětluje své poslání umělkyně.
Zmírnit bolest nedokážu, ale pokud mohu jakékoliv duši pomoci vnést trochu světla a barev, pak to svůj účel splní.
Projekt Mirka nejprve se spoluzakladatelkou Markétou předvedla v období blížících se Dušiček: „Bylo vidět, že jim to pomohlo více se otevřít, vnímat smrt trochu jinak a nebát se mluvit o tom, jak by si představovali svůj pohřeb,“ vyprávěly své první dojmy. První zakázky přišly od lidí, kteří očekávají úmrtí v rodině, protože mají nemocného příbuzného, nebo těch, kterým právě někdo zemřel. Zájem ale projevily i pohřební služby, kterým se nápad zalíbil. Během několika hodin po zveřejnění projektu se ozvali první zájemci o spolupráci a přicházela pozvání na veřejné akce. Poprvé se umělkyně z Brna veřejně představily na začátku loňského listopadu na ostravské přehlídce s názvem K smrti dobrý festival, který se snaží lidem přiblížit nejrůznější aspekty smrti, umírání i loučení, včetně emocí a vděčnosti.
„Být duší toho, kdo odchází, musí to být shora ta nejkonejšivější podívaná“
„Máme za sebou nějakých 10 rakví, nicméně nyní pilně pracujeme na tom, abychom měli pár již namalovaných rakví na skladě, což pak umožňuje větší výběr. Malba na zakázku je časově náročná. Vždy se ale snažíme vyhovět rodině co nejvíce a udělat maximum ať je pro ně dílo, co nejvíce personalizované,“ vysvětluje autorka, která už dnes cítí, že bude potřebovat pomocníky. „Několik se jich na nás obrátilo a oslovilo nás. Zároveň jsem některé oslovila já, protože mám kolem sebe hodně různých tvůrců – od malířů, řezbářů až po opatrovatele našeho kulturního bohatství.“
„Několik se na nás obrátilo a oslovilo nás. Zároveň jsem některé oslovila já, protože mám kolem sebe hodně různých tvůrců – od malířů, řezbářů až po ,,opatrovatele“ našeho kulturního bohatství. S původní tvůrkyní se naše cesty rozešly a to vytvořilo prostor zapojit více duší, které rády tvoří a mají nadání. Projekt se tím posunuje na úplně jinou úroveň. Každý má pak jiné výtvarné ztvárnění a to dělá naši paletu rakví ještě bohatší. Tvoříme ,,nebe na zemi”.
,,Milujeme Tě maminko” ,,Miluji Tě” ,,Máme Tě rádi” - Na malované rakvi se objevují podpisy, srdíčka, citáty, ale i malůvky od dětí
„Ráda bych nyní vytvořila pár rakví s náboženskou tématikou. S holubičkami, panenkou Marií či něco podobného. Věřím, že by se to mohlo líbit. Zkrátka nebe na zemi. A ještě nás čeká přírodní myslivecká tématika. Na to se moc těším. Sama mám radost už jen z toho, že jsem a ze spoluvytvoření a to na více rovinách. Malovaná rakev je jeden projekt, dále máme v Brně sdílený ateliér, prostor, kde malujeme, který jsme si otevřeli rok a půl zpátky. Tam se potkáváme.“
Proces výroby je dlouhý. Proto, pokud jde o smrt očekávanou, je dobré se domluvit na tvárnění co nejdříve. Ale není to podmínka.
Od hlíny ke hlíně
Vedle projektu Malovaná rakev pracuje Miroslava Kosečková v zemědělství. Práce ji naplňuje, protože v ní vidí smysl a má vizi, kam bych ráda směřovala a co by chtěla na úrovni farem testovat a rozvíjet. Jen to prý chce ještě čas. Ve volném čase tvoří - maluje, vyšívá, teď se učí šít. Zajímá se o spiritualitu, léčení, bylinky. A ráda by se naučila na nějaký hudební nástroj. Při jejích aktivitách chápu, že se poohlíží po dalších uměleckých duších, které by s ní chtěly spolupracovat. Ať už formou malby nebo jiné spolupráce: „Naše dveře jsou stále otevřené, stačí mi napsat,“ uzavírá.
