Článek
V naší zemi je podle oficiálních údajů starých čtyři roky téměř čtvrt milionů samoživitelů. Čili je jasné, že číslo bude mnohem vyšší. Stejně jako dětí, o které pečují, těch by mělo být podle kolem 340 tisíc. V devadesáti procentech jsou osaměle pečujícím rodičem ženy. Hloubková studie projektu Neviditelní ukázala, že Neviditelnost pak samotné osamělé rodiče stojí ročně 53 tisící korun. V průměru. O tolik si pohorší v rodinném rozpočtu, když vychovávají dítě bez partnera. Jsou navíc vyčerpaní, na všechno zůstali sami. Přesto to zvládnou. Protože musí. Ačkoli pod hranicí chudoby jich žije kolem čtyřiceti procent. Stát nedokáže samoživitelům efektivně pomoci, spoléhat se proto musí na podporu nadací a charitativních organizací.
Samoživitelka Katka se se svými chlapečky rozhodla osamostatnit i navzdory svému zrakovému postižení.
Nevidí, přesto chce zvládnout jít po vlastní cestě
„Jsem Katka, maminka dvou úžasných chlapečků – staršímu jsou 4 roky, mladšímu 17 měsíců. Život s nimi je pro mě radostí i výzvou, protože mám těžkou zrakovou vadu. Dělám vše pro to, aby mým dětem nic nechybělo, a s pomocí rodičů a kamarádky se nám to zatím dařilo,“ začíná své vyprávění Katka, která se nedávno rozhodla osamostatnit. Má svůj vlastní domov kousek od rodičů, aby v případě nouze mohli přijít na pomoc. Začátek je pro ni ale i tak velmi náročný. Potřebuje překlenout období 2–3 měsíců, než se jí podaří vyřídit příspěvky a pořídit základní vybavení domácnosti. I to je důvod, proč se odhodlala požádat veřejnost o pomoc na dárcovské platformě Znesnáze. Čímž neukázala slabost, ale jen potvrdila svou sílu a odhodlání.
„O pomoc nežádám lehce, vždy jsem se snažila postarat sama. Ale tentokrát to nedělám jen pro sebe – jde hlavně o mé děti,“ říká. Dalším z podobných příkladů mateřské síly a odhodlání s hendikepem je maminka Alena, která se stará o svou dcerku Lotku zcela nevidomá. Její příběh zaujal i Český rozhlas a věnoval jí celý časosběrný seriál Mámou potmě. Pomohla jí ale i řada dalších charitativních organizací, jako například Světluška nebo Nadační fond Příběhy.
https://rozhl.as/d2l ❤️ Absolutně nevidomá Alena Terezie Vítek je už přes pět let mámou Šarloty. O dceru se stará sama....
Posted by Český rozhlas - Radiožurnál on Monday, January 6, 2025
Samoživitelé jsou na tom v různých koutech světa jinak. Bohužel, ti čeští se umístili v grafu OECD v loňském roce na samé špici žebříčku pokud jde o počet odpracovaných hodin nutných k přežití. Jinak řečeno - žebříček si všímal toho, kolik hodin musí takový sólo rodič odpracovat, v případě, že pobírá minimální mzdu, aby se dostal nad hranici chudoby se svým potomkem. V ČR se musí otáčet opravdu hodně a dostal se tak na první místo před Estonsko, Řecko, Španělsko, Ameriku, dvojnásobkem odpracovaných hodin před Slovensko a čtyřnásobkem dokonce před Velkou Británii. Až desetinásobkem například před Irsko. Podmínky pro péči a hlídání dítěte, které má jen jediného rodiče, tomu ale samozřejmě nijak přizpůsobené nejsou.
Odmítla jít na potrat, i když věděla, že na vše zůstane se třemi dětmi sama
„Nejvíce mám teď starosti s nedostatkem financí a od dubna to bude ještě mnohem horší, protože mi klesne mateřská o více jak polovinu na rodičovský příspěvek. Mám dvě děti Danečka 12, Adélku 14 a miminko 5 měsíců. Bydlíme ve starší bytovce, ale z důvodů snesitelných sousedských vztahů, neustálých problémů a konfliktů bych se ráda s dětmi přestěhovala někam do klidu a bezpečí,“ popisuje svou situaci maminka Adéla. Jenže stěhování obnáší kauci, provizi, dva nájmy dopředu a to má na „hřbetě“ ještě nedoplatek na elektřině za současný byt. Jasně, ve dvou by se to dalo nějak vyřešit, ale když je člověk sám na tři dětí a o vše se stará z jedné mateřské, situaci to „trochu“ ztíží. Dluh na alimentech jde do půlmilionu. Vše je v řešení soudů a exekutorů.
Dva teenageři, jedno miminko a na účtu peníze z rodičovské. Jen málokdo si umí tuhle zkoušku představit.
Adéla se ale rozhodně nevzdává a při tom všem, s pěti měsíčním miminkem, studuje dálkově dvouletou nástavbu, aby mohla nastoupit u městské policie: „Moje děti mě drží nad vodou, jsou to jediné, co mám. A oni mají jen mě. V kontaktu jsem jen se svým tatínkem, bydlí na Moravě a je mu 85 let. Moje matka mi nikdy nepomohla, bohužel mi místo toho hází jen klacky pod nohy,“ odpovídá Adéla na dotaz k možné pomoci prarodičů.
Její dcera miluje hudbu, malování, chodí na milovaný volejbal, dvanáctiletý syn Daniel zase přírodu a zvířata a navštěvuje kroužek karate. „Nejmenší Filípek je smíšek je to moje duha, moje sluníčko, má rád hudbu, světýlka, zvířátka, lidi a jezdí semnou každý pátek do Prahy do školy. Ráda bych s ním chodila na plavání pro miminka, kde 10lekci stojí necelé 4.000,“ říká máma, bývalá plavčice. Dobře ale ví, že důležitější jsou teď peníze na příkrmy, ubrousky a hlavně mléko Kendamil Bio Nature, to je jediné, po kterém nemá syn zažívací potíže.
Mámě Adéle teď chybí peníze v podstatě na všechno. Bydlení, věci pro větší děti i pleny a mléko pro miminko.
I Adéla pochopila, že si musí říct o pomoc. Že tohle sama prostě zvládnout nemůže. Peníze ze sbírky půjdou hlavně na náklady spojené s bydlením. Na věci pro děti by mohl posloužit Z-Box, o jehož adresu (Labská kotlina 1206/9 Hradec Králové, adelhradeckralove@gmail.com, 731 044 033) jsem maminku poprosila a ona kývla. Třeba má někdo doma velikost oblečení 86 po svých dětech, nebo po těch větších velikost S a bot 41. Třeba má někdo přebytky plenek velikosti 4, vlhčených ubrousků nebo mléka Kendamil Bio Nature. Třeba. I u nás se našlo. Když spojíme síly, můžeme plnit tuhle schránku tak, že jedné unavené mámě ubereme starosti, aby mohla v klidu studovat a pracovat tak sama na lepší budoucnosti své rodiny.
Neubližujeme slovem, pomáhejme skutkem. Nevíme, kdy sami budeme pomoc potřebovat
Tohle byly jen tři příběhy statečných ženských, kterých jsou mezi námi více než dvě stovky tisíc. Neutekly. Nezalekly se prvních nezdarů. Nevzdaly se. Nezačaly znovu jinde. Protože v srdci, pod kterým nosily své děti vědí, že nemůžou a že to všechno dokážou. A my jim můžeme s novým začátkem pomoci. Chovejme se k nim jako společnost s respektem a ne s komentáři typu - „neměla si jich dělat tolik“, „otce si vybrala sama“ nebo „měla si to rozmyslet dřív“, kterých je všude až příliš. Nejen, že taková slova opravdu bolí a sílu nedodají, ale také mluví více o nás samotných než o nich.
