Ivana zmrzačil při práci padající strom, Jaroslavovi umrzly na ulici nohy. Klid našli u malíře

Byli na ulici, především kolem třešťského obchodu. Promrzlí, opilí, lidem nepříjemní. Trvalo to velmi dlouho a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mohlo změnit. Až se do všeho vložil Petr Mirčev. Reportáž jsem pro Český rozhlas natáčela v roce 2014. Dnes jsem pana Šedu viděla znova. Byl v teple, ve svém „vejminku“, koukal na televizi, ale s nikým se moc do řeči pouštět nechtěl. Buchta, kterou i jemu dovezla redaktorka České televize Blanka Poulová mu ale udělala radost. A také dřevo, které spolu s dalšími dvěma seniory dostal od laskavých lidí přes dárcovskou platformu Znesnáze. Naše sbírka na dřevo pro osaměle žijící seniory v těžké životní situaci i letos přináší pomoc tam, kde zahřeje hned dvakrát - na těle, i na duši. Dnes jsme díky skvělým lidem z celé ČR mohli dovézt 10 kubíků bukového a dalších 10 smrkového dřeva právě do Třeště na Jihlavsku.

U Petra Mirčeva ze zmiňované reportáže bydlí senioři pořád. Už dávno ale ne jen ti, kterým nabídl pomoc přímo na ulici. Například pan Ivan se nikdy na ulici nedostal, a to i přesto, že mu osud rozhodně cestičku růžovou alejí nevyšlapal. V mládí pracoval jako dělník v lese. Všechno ale ukončila nehoda, když mu bylo 21 let: “ Volal na mě kolega, ať utíkám, že strom padá jinam než měl. Už jsem to nestihl. Zpřelámalo mi to záda a na půlce těla zničilo nervy. Tak jsem šel pak dělat topiče," říká muž, který se po příjezdu dřeva okamžitě chopil kotouče, házel do něj špalky a převážel do dvora, ač očividně na půlku těla z velké části ochrnutý. Jeho elán, vděčnost, dobrá nálada a nadhled byli opravdu nakažlivé. „Ještě vezmu koště a smetu to, ať není na ulici nepořádek, to by nebylo hezký,“ komentoval finišování prací při odklízení první várky dřeva do dvora.

Bude na léky i něco lepšího na talíř

Ivanova sestra Eva vše sledovala z balkonu, ze kterého promlouvala s Petrem Mirčevem: „Lidi z celý republiky vám věnovali dřevo za třicet tisíc. Takže já už ho nemusím kupovat a účtovat vám, takže vám snížím vám nájemný a bude líp,“ křičí směrem k balkonku Petr a paní Eva se spokojeně usmívá. Kolik vám chybí, abyste se měla líp, aby bylo na všechno potřebný, ptám se jí. „Tak ta tisícikoruna? To by mi hodně pomohlo. Mohla bych si koupit léky a něco lepšího k jídlu,“ odpovídá mi. A to už se spokojeně usmívám já, protože vím, že přesně tenhle klid jí v následujícím zimním a jarním období čeká. Díky vám, kteří nám s pomáháním pomáháte. A já vám za to společně s partou sociálních pracovníků Znesnáze moc děkuju!

Čekatelů na pomoc je hodně

V Česku jsou statisíce osaměle žijících seniorů, zhruba 150 tisíc z nich žije v domku. Stovka v situaci, kterou by jim nikdo nezáviděl. Buď mrznou celou zimu, nebo pár polen nakoupí a pak nezbývá na jídlo. Ta třetí, a snad i nejhorší varianta je ta, že v zoufalství a mrazech zastrčí do zásuvky přímotop. Dluhy, které je pak na nedoplatcích za elektřinu čekají, je posílají do spirály dluhů. Loni jsme při prvním ročníku Pomoc zahřeje mohli pomoci dvanácti z nich. Letos už o nás obecní úřady, Charita a další neziskovky vědí a tipů na takové staré lidi v nouzi máme násobně více. A moc bychom chtěli pomoci všem. Asi nejpočetnější skupina je na Jesenicky, které loni zasáhly záplavy. Tam aktuálně čeká na naši pomoc 15 takových seniorů. Další pomoc teď míří například do Tábora. Za paní, která dluží za elektřinu desítky tisíc. Za další, které nezbývalo na uhlí… a mohla bych pokračovat dál a dál…

Bude moc rádi za jakoukoli pomoc. A budeme moc rádi, když o nás řeknete na vašem obecním úřadu nebo charitě. A možná úplně nejvíc budeme rádi když zazvoníte u vrat starého člověka, kterého denně míjíte cestou do práce s pocitem, že je o něj určitě postaráno a někoho má. Velmi často není. Velmi často nemá. A o pomoc si dříve narození velmi těžko říkají. Zkuste to. Třeba neotevře, třeba nebude hned laskavý, ale za zkoušku to stojí. ❤️