Článek
„Lidé se zbavují kohoutků nejčastěji ze dvou důvodu. Tím prvním je ten, že při líhnutí vajíček se velice často stává, že se vylíhne více kohoutků než slepic. Jelikož kohoutci nesnáší vajíčka, tak jsou při takovém počtu považováni za „bezcenné“ a „nepotřebné“, avšak někteří lidé nemají srdce na to, je zabít, tak jim potom shání nové domovy. Tím druhým je fakt, že se muže stát, že se lidé rozhodnou si kohoutky nechat, potom ale velice často dochází k problému, že mají málo prostoru nebo málo slepiček na počet kohoutů. Kohouti si potom vybudují potřebu „zápasit“ o svůj prostor a o své hejno. Při takovýchto situacích si lidé nechají jednoho kohoutka, který se jim líbí, ať už povahou nebo vizuálně a zbytku se potřebují zbavit,“ vysvětluje mi Romana Vojířová důvody, proč se jen od začátku tohoto roku objevil v jejich záchranné stanici pro odložená nebo týraná zvířata už čtvrtý kohout.
Pardubická pohádková zahrada se plní odloženými kohouty, lidé je házejí i přes plot
„Před pár dny se u nás další takový zase objevil. Na tomhle kohoutovi mi ale bylo něco divného. Nesnažil se prchnout nebo uletět směrem do zahrady. Zmateně pobíhal kolem zadního plotu a byl víc než dost vyděšený. Někdo se potřeboval zbavit kohouta a co je jednoduššího, než ho hodit k nám za plot Pohádkové zahrady. Co na tom, že aktuálně tu máme asi osm takhle „zachráněných“ kohoutů. Co na tom, že se spolu perou, takže je musíme mít zvlášť ve voliérách, kde blokují místo jiným a potřebným. Co na tom, že kohoutům se tak špatně hledá nový domov, že jo? Kohouta jsem dala do jediné volné voliéry a šla si dělat svoji práci…
Letos už čtvrtý kohout, kterého někdo v Pohádkové zahradě odložil.
...jenže byl hubený a celkově vůbec nevypadal zdravě. Velmi rychle zavládly obavy, že má čmělíky. Něco, z čeho mají všichni chovatelé hrůzu, a tak jsme propadli panice. Zatímco Lůca vyrazila nakupovat likvidátory čmelíků, my jsme rozeslali fotky kolegům z oboru a udělali velký oheň u voliéry. Následně jsme do speciálního obleku zalepili Lucinku, která šla do voliéry, odkud všechno, ano úplně všechno házela rovnou do ohně. Když jsme byli asi v půlce, tak nám přišla první zpráva, že naše panika nebyla zas až tak opodstatněná,“ líčí zážitky s odloženým kohoutem spolumajitelka Pohádkové zahrady se stovkami zvířat Romana.
Improvizovaný ochranný oblek Lucky proti čmelíkům.
Kohout neměl čmelíky ale všenky. Také žádná hitparáda, ale oproti čmelíkům v podstatě výhra. Jenže voliéra šla do ohně celá. Zůstal jen rám a pletivo, které důkladně vyčistili. Odložený kohoutek dostal na 14 dnů „basu“ v podobě malé klece. Dnes už je z něj nádherný kohout a protože se nepere, tak ho potkáte, jak si hrdě kráčí po pardubické Pohádkové zahradě a důležitě hledá semínka a zrnka. Dostal jméno Barbucha: „Tak až zas někdo bude mít tak super nápad, hodit k nám nějaké zvířátko přes plot, tak bez dalších obyvatel v chlupech nebo v peří, prosím. A ideálně vůbec ne tímto stylem, lepší je se přijít domluvit přímo,“ vzkazuje Romana. Podobných případů ‚odvážných majitelů‘, co hodí zvíře ples plot, nebo ho nechají za ním, zaznamenávají spoustu. I proto nutně potřebují dobudovat zázemí a postavit karanténu, právě pro takové případy. Naštěstí pochopení a solidarita dalších lidí se projevuje v příspěvcích do jejich sbírky na Znesnáze, ale pořád hodně chybí, a tak se šance na důstojnou a kvalitní péči o odložená a dožívající zvířata trošku vzdaluje.
Když je další kohout na obtíž, a majitel nemá srdce ho zabít, skončí mnohdy za plotem útulku
Co vám dá Google jako odpověď na otázku „Co udělat s přebytečným kohoutem?“, Nekonečnou sérii receptů na zaručeně výtečný pokrm z kohouta
„Dobrý den, z letošní úrody mi zbyli ještě 3 kohouti lenghorky. Docela nevim co s nima, nikdo je už nechce, tak jestli je zabít, nebo z nich něco udělat, slyšel jsem že docela maso zapáchá a dlouho a špatně se vaří. Máte někdo zkušenosti, co s kohoutama? Děkuji“
„Protože si líhnu sama, tak mám každý rok asi 70 % kohoutů. Pokud jsou mladí, zpracovávají se jako kuřata. Pokud jsou starší, měla by se z nich stáhnout kůže, jelikož ta je dost tvrdá a mírně zapáchá. Toho kohouta pomalu uvaříte. Mám plotnu na dřevo, tak ho tam večer postavím a ráno dovařím. Přidám česnek, cibuli, koř. zeleninu, sůl, trošku muškátu… někdy nudle, jindy rýži… mňam! Nic lepšího v zimě, než kohoutí polévka. Zdravím, Alena“
A máte to. Jakýpak copak. Do hrnce s ním. A přemnožení není jediný důvod. Problém přichází i ve chvíli, kdy má kohout chuť bojovat. Pokud ho majitel chovu nepřelstí už na začátku a nevyjasní si jasně své pozice, přichází problém. Kohout se mu postaví. Domněnka, že se mu podaří nad opeřeným agresorem vyhrát, bývá lichá a nebezpečná. Vzhledem ke svému nízkému důvtipu ho totiž kohout bere jako dalšího kohouta, co se mu tlačí na jeho území. A s tím se už pak nedá moc co dělat. Tedy vedle zmiňované polívky…
Každoročně u nás umírají rozdrcením nebo plynem miliony čerstvě narozených kohoutků. Jsou narozdíl od samiček „k ničemu“.
Nesnášíš vejce, budeš nesnášen
V České republice se jen ve vaječném průmyslu každoročně usmrtí 12 milionů jednodenních kohoutků. Jenom proto, že kohouti vejce nesnášejí, a tak jsou prostě v tomto byznysu zbyteční. Zákaz zabíjení už přijalo Německo, u nás ale stále převažuje názor, že tito kohoutci jsou hlavní potravou masožravých pacientů žijících v zajetí. Léčené poštolky, káňata, puštíci, kalousi, sovy, čápi, ale třeba i ježci nebo lasicovité šelmy jich v záchranných stanicích ročně spotřebují 3 miliony. V zoologických zahradách jich zvířata sežerou odhadem 2 miliony. Pokud k zákazu dojde, některé záchranné stanice jen těžko nahradí kuřátka myškami, které jsou 8-9krát dražší. A tak jde o začarovaný kruh, ve kterém nakonec vždy někdo musí položit hlavu na špalek.
