Mačetami zmrzačené děti, jejichž končetiny končí jako suvenýry bohatých a ony často daleko od rodiny

K útokům, kdy často maličké děti přicházejí o končetiny, dochází v Zambii od roku 2015, nejčastěji ve východní povincii, tedy nejchudším regionu Zambie, blízko hranic Malawi, Mosambiku a Tanzanie – trojúhelníku, kde se s částmi těl albínů dlouhodobě ilegálně obchoduje. Za vším stojí pro nás kulturně velmi vzdálená představa, že části těl albínů obsahují magickou moc, kterou lze využít k výrobě amuletů a magických předmětů, které majiteli přinesou nevídané bohatství, politickou moc či uzdravení z nevyléčitelné nemoci. Tato představa, které lidé věří, stojí na pozadí všech rituálních vražd a s nimi spojenou organizovanou zločineckou sítí. Zadavatelem zločinu je nejčastěji nějaký bohatý jedinec, podnikatel, který chce znásobit své jmění, anebo politik, který chce získat moc a úspěch ve volbách. Částky, které se na mezinárodním trhu s částmi těl albínů pohybují, jsou opravdu vysoké, i v řádu statisíců až milionu českých korun: „Prostředníkem, či vykonavatelem zločinu, je nejčastěji blízký příbuzný oběti, který se nechá zlákat představou rychlého a snadného výdělku, který je v řádech pouhých tisíců korun. Dalším článkem sítě je tradiční léčitel, který nad rituální vraždou dohlíží a vyrábí z částí těla albína speciální kouzla. V této souvislosti je důležité dodat, že pro řadu Zambijců není albín člověk, ale duch, který neumírá. Tudíž ani jeho vražda není chápána v kategorii zločinu. Řada těchto ohavných vražd tak zůstává policií nevyšetřena, celá záležitost se zamete pod koberec nebo se urovná přímo v rodině, komunitě,“ přibližuje situaci afrikanistka Kateřina Mildnerová.

Odhodlání jedné Češky dokázalo neuvěřitelné změny

Kateřina Mildnerová se začala o Afriku zajímat už před dvaceti lety během svých studií sociální a kulturní antropologie na Západočeské univerzitě v Plzni, kde spoluzaložila neziskovou organizaci Cultura Africa. Integrovala tak africké studenty žijící v Plzni a zorganizovali 1. ročník mezinárodní konference afrických studií Viva Africa, která byla první konferencí svého druhu ve střední a východní Evropě, hojně navštěvovaná světoznámými afrikanisty. Poprvé se vypravila do Zambie v roce 2008 na antropologický terénní výzkum mezi tradiční léčitele a Afrika jí okamžitě učarovala. Od té doby tam byla na nejrůznějších antropologických výzkumech už pětadvacetkrát. Zkoumala téma namibijských Čechů, politický aktivismus a genocidu Hererů, pracovala na výzkumu tradičního náboženství vodun (vúdú) a v různých časových obdobích pobývala také v Zambii, kde zkoumala čarodějnictví, tradiční léčitelství, covid-19 a nyní nejnověji albinismus. Její příběh je fascinující a dopomáhá otevřít oči lidí na celém světě směrem k utrpení, která albinističtí Afričané prožívají. Projekt Born different, pod záštitou Univerzity Palackého, představují autoři veřejnosti prostřednictvím působivého webu.

Nejtěžší je situace pro samoživitelky, které nemohou děti ochránit před smrtí mačetou, únosem, rakovinou kůže ani neúspěšnou školní docházkou a posměchem

Matky, které porodily dítě s albinismem, jsou vesměs společensky stigmatizovány, svým manželem i rodinami opuštěny. Narození takového dítěte je chápáno jako prokletí, důsledek nevěry ženy. Jsou tak odkázány společně s dítětem na život v extrémní chudobě. Nemohou si dovolit koupit základní potřeby pro své děti, ať už jsou to opalovací krémy, které je chrání před rakovinou kůže, ale i školní potřeby: „Když jsme naposledy do Zambie přivezli plný kufr opalovacích krémů, pokrývek hlavy a základních školních pomůcek, matky i děti nám byly nesmírně vděčné. Úsměv na jejich tvářích za to opravdu stojí. Zvlášť, když si uvědomíme, v jak drsné každodenní realitě žijí. Materiální sbírka na pomoc albínům v Zambii, kterou podpořilo Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého v Olomouci a také česká firma Astrid, měla velmi pozitivní dopad,“ těší se ze zájmu české společnosti Kateřina, která před časem založila na dárcovské platformě Znesnáze s cílem získat peníze potřebné nejen na opalovací krémy, sluneční brýle, pokrývky hlavy, školní pomůcky, dioptrické brýle ale také oplocení, bezpečnostní zámky a mříže do oken matek s albínskými dětmi žijícími ve východní provincii Zambie.

Jedinou cestou k ukončení hrůzných útoků a odloučení zmrzačených přeživších dětí od rodin je správně nastavená a účinná politika

Osvětu, že albinismus není magická nákaza, ale genetická porucha, že lidé s albinismem nejsou duchové, ale lidské bytosti se stejnými právy jako ostatní, se daří šířit pouze ve městech. Tam působí řada neziskových organizací, které nabízejí tzv. awarness programy, tj. programy na zvyšování povědomí o albinismu: „V odlehlých regionech Zambie, kde k rituálním vraždám nejčastěji dochází, je velmi nízká vzdělanost a velká míra chudoby. Komunitní práce na vesnicích, šíření osvěty o albinismu do vesnického prostředí a správně nastavená a účinná státní politika, jsou podle mého názoru klíčem ke zlepšení situace lidí s albinismem v Zambii,“ vysvětluje svou snahu Kateřina Mildnerová.

Gershom je 13 ti letý chlapec s albinismem, který přežil rituální útok, při kterém mu útočníci usekli pravou ruku. Gershom był z bezpečnostních důvodů umístěn v sirotčinci v Lusace, 1200 km daleko od své rodiny, kde navštěvuje nyní prvním rokem školu. Kromě problémů se psaním levou rukou má Gershom, podobně jako i ostatni děti s albinismem, vrozenou oční vadu, která se dá korigovat speciálními dioptrickými brýlemi. V rámci projektu Born different se mu dostalo podpory v podobě očního vyšetření a dioptrických brýlí tak, aby mohl pokračovat ve svém studiu.

Příběhy, které dokážeme jen těžko pochopit. Přesto se dějí. Pořád a pořád

„Uprostřed noci se ozvalo bušení na dveře. Otevřete, zambijská policie! Vidím čtyři maskované muže. Vtrhli do domu, kde jsem spala se svými dětmi. Namířili na mě zbraně a vyhrožovali - Jestli budeš křičet, zabijeme tě. Dva mě odvlekli za dům a drželi pistoli u hlavy. Pak jsem uslyšela strašlivý křik. „Mami, mami, sestřičce usekli ruku!“ Vzlykal můj syn a po tvářích mu tekly obrovské slzy. V tu chvíli mně ti dva odhodili na zem a dali se na útěk. Běžela jsem do pokoje a spatřila svou dcerušku v kaluži krve s pahýlem tam, kde měla být pravá ruka.“ vzpomíná na brutální útok na dvouletou Jemimah její matka. Vše se odherálo v červnu 2021 v severní provincii Zambie. Holčička přišla o pravou ruku, kterou ji útočníci usekli mačetou.

Zmrzačení, bez rodiny, ale v bezpečí. Trauma, které musejí zvládat i ty nejmenší děti

K útokům dochází nejčastěji v noci, kdy se do domu pachatelé vloupají a oběť zatáhnou do buše. Pomohlo by zabezpečení domů. Přeživší obětí končí s traumatem z napadení, bolestmi a s celoživotním handicapem v dětských domovech, navždy odloučeny od rodiny. Dává jim to ale šanci na bezpečí a vzdělání. V Zambii je běžnou praxí, že děti s albinismem, které přežijí rituální útok, jsou státem odebrány biologickým rodičům a umístěny do některého z dětských domovů bez možnosti odvolání. Rodiče, zejména matky, tak zažívají dvojí trauma - prvním je útok na jejich dítě a druhým je odebrání dítěte státem do ústavu, který je často vzdálený od jejich domova i více než 600 kilometrů. Kvůli bezpečnostním opatřením a chudobě, která jim nedovolí zajistit si dopravu, tak většinou už dítě nevidí. Zůstává v dětském domově až do dovršení 18 let. Traumatizováno útokem, zažívá sociální deprivaci kvůli ztrátě kontaktu se svými blízkými, tlačeno k adaptaci na zcela odlišné prostředí, navíc s novým fyzickým handicapem.

Sledování projektu Born different dokáže člověku přeházet životní priority

Na facebooku Born different, můžete pravidelně vídat neuvěřitelné příběhy neštěstí, i pomoci. Jako třeba ten Mirriam:

„Už máme velký úspěch, že se díky podpoře sbírky začal stavět zděný domek pro Miriam, která přežila rituální útok. A brýle pro slečnu, kterou vyhodili ze školy, ač byla talentovaná, ale neviděla na tabuli. Chce se stát doktorkou. Další peníze chci použít na zdravotní péči jedné maminky s albinismem, co má tři děti a bez lékařské péče budou její děti s albinismem na ulici. Díky článku se vybralo do této chvíle 40 tisíc korun, které pomohly lidem k lepšímu životu. Jsem vám velmi vděčná.“

Psala mi Kateřina krátce po spuštění sbírky na Znesnáze. Poté, co vyšel náš společný článek na seznam medium a krátce poté promluvila o problematice také ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka. Ta slova nejen neskutečně zahřejí, ale hlavně nám všem ukazují reálné příklady a reálný dopad naší pomoci z 12 tisíc kilometrů vzdálené země. Ten neuvěřitelný dopad úsilí a cesty, na kterou se tato neobyčejná antropoložka vydala a za kterou je oceňovaná a milovaná lidmi, kterým pomáhá, ale i odborníky.

I ruka natažená z dvanácti tisíců kilometrů může krůček po krůčku měnit lidské životy

Její sbírka končí za pár dní. Ještě je čas přidat se k jejímu úsilí, kterým je například zajištění domovů albínů před nočním přepadením. Ano, je to daleko. Ano, nemusí nás to zajímat. Ano, máme svých starostí dost. Přesto, kdyby si tohle před lety řekla paní Kateřina, nedokázala by zachránit už tolik žen a dětí od bolesti a beznaděje a celosvětově otevírat témata, která nás jako společnost zkrátka musejí zajímat. Je to jen úhel pohledu a množství empatie, které nás můžou přimět měnit svět. Odkudkoli.