Článek
Kolik z vás dnes cestou do práce prošlo nebo projde kolem souseda/sousedky, u kterého jste neviděli návštěvu jak je rok dlouhý? Takových starých opuštěných lidí je v naší zemi opravdu hodně. A bohužel, je to ta generace, která není zvyklá říkat si o pomoc a tak nemáte ani moc příležitostí zjistit, že jestli ji nepotřebují. Když se nezeptáte: Projekt POMOC ZAHŘEJE je nejen o tom pomoci s úhradou a složením dřeva, ale taky o tom si uvědomit, jak málo se ptáme.
Možností pomoci je více
Kdo má možnost finanční, může přispět do sbírky, která ode dneška běží na spoluorganizátorské dárcovské platformě Znesnáze.cz . Jmenuje se Pomoc zahřeje a všechny peníze od laskavých dárců půjdou právě na nákup dřeva, uhlí a briket. Druhou možností pomoci je nám o takových lidech říct, respektive úřadu ve vašem městě, protože to je nutný prostředník, který za seniorem dojde a řekne mu, že pomoc existuje a propojí s organizátory: „Samozřejmě musíme seniory chránit před tzv. šmejdy a tak nemůžeme jen tak zveřejňovat jejich adresy. Prostředníci jsou pro nás stěžejní a moc jim za jejich pomoc, čas a energii děkujeme,“ říká sociální pracovnice Znesnáze Jolana Burešová, kterou vždy uslyší každý, kdo pomoc u Znesnáze telefonicky vyhledá. A pak je tu ta třetí možnost pomoci - a jak se loni ukázalo velmi oblíbená - tedy sebrat partu kamarádů, rodinu, kolegy z práce… a přijet dřevo naštípat a složit. Protože pojďme si říct, na to zkrátka často velmi starý a nemocný člověk sám nestačí. Loni takových dobrovolníků byly desítky, což je velmi dobrá zpráva o naší společnosti!
Štípání dřev zabere většinou dvě až tři hodinky času. Dobrý pocit ale přetrvává mnohem déle.
Pomoc organizací a úřadů je zásadní
Loňský rok, tedy říjen a listopad, přinesl ve svém prvním ročníku projektu Znesnáze Pomoc zahřeje spoustu zjištění. Podařilo se najít a dostat se k 12 seniorům, kteří by bez pomoci dárců a dobrovolníků skutečně mrzli. Někteří bohužel pomoc odmítli, báli se toho, co řeknou sousedé. Přijmout pomoc bývá u dříve narozených často tou největší překážkou a tak raději stráví zimu o chlebu a vodě, aby si alespoň nějaké teplo obstarali. Kéž by přijetí pomoci nebylo pro mnohé tak těžké.
Nicméně průměrných deset kubíků dřeva přistálo na dvorku dvanácti seniorů napříč republikou. Byl ale i nespočet lidí, kteří organizátory kontaktovali s tím, že mají dřevo navíc a chtěli by ho věnovat. Plus dalším seniorům bylo díky dárcům možné zaplatit fakturu za elektřinu z přímotopů, kterými se snažili zachránit předchozí zimu a pak se jen točili v bludném kruhu dluhů.
Se štípáním dřeva pomáhal i Lukáš Krpálek. S kamarádem judistou přijel na dvorek pana Bohumíra v Telči, a dřevo naštípali a uložili do kůlny. I taková pomoc je velmi vítaná, protože díky známým lidem se o projektu dozvědí další a možnost pomoci se tak dostane k dalším lidem.
Lukáš Krpálek s kamarádem judistou přijeli loni naštípat dřevo panu Bohumírovi z Telče.
Osaměle žijících starých lidí bez pomoci je v naší zemi více, než mnozí tuší
Osaměle žijících lidí ve věku 65+ je v naší zemi kolem 600 000 - 160 tisíc mužů a 450 tisíc žen seniorského věku, to vycházím ze čísel Českého statistického úřadu žijí. Žijí ve třech stech tisících bytech a 150ti tisících domů. V případě žen jde v téměř polovině případů o vdovy, nejvíce jich pak je ve skupině dam nad 80 let - cca 120 tisíc osaměle žijících. Samozřejmě ne všichni z nich jsou osamělí a bez zájmu rodiny, nicméně jde o velmi početnou skupinu lidí, která je společností i systémem dlouhodobě přehlížená a zcela závislá na pomoci neziskových organizací a dobrosrdečných lidí. A právě na nich stojí celý projekt Pomoc zahřeje. Diky organizacím, které zprávy o potřebných osamělých lidech přinášejí, tak i lidem, kteří pomáhají, přinesl loňský rok spoustu moc krásných příběhů.
Mezi největší pomocníky patřila loni také Ida Kopalová Mitisková, která měla v jihlavské Charitě na starost projekt Záchranná síť. Za panem Bohumírem pravidelně dojížděla, stejně jako za dalšími lidmi v tíživé životní situaci: „Životy a osudy lidí ze Záchranné sítě bývají leckdy zajímavé, záměrně nepíšu smutné, protože oni častokrát najdou štěstí ve věcech, ve kterých většina z nás štěstí nalézt nedokáže. Jsou to maličkosti a byť je jejich život těžký, často mi připadá, že se smějí častěji, než lidé, kteří mají (zdánlivě) všechno. On se i člověk v davu může cítit sám, je vlastně neuvěřitelné štěstí najít osoby, které nás pustí do svého života a my je zase do toho svého, jako doopravdy, upřímně, se vším dobrým, ale i tím špatným. Nebudu lhát, někteří z nich si za svou situaci mohou, jak se říká, sami, protože za tím jejich osudem nemusí být jen smůla a neštěstí, ale leckdy se za ním schovává i řada špatných rozhodnutí a chyb, které v životě udělali. Jenže jsme lidé a ti prostě chybují. Tito lidé pak častokrát potřebují jen ujištění, že o nich někdo ví, že na ně celý svět nezapomněl… a taky, a to bych řekla především, potřebují odpuštění, bohužel ne to naše, ale svoje vlastní. To známe všichni, dokonce i ti, co mají navenek ´dokonalý´ život, překročit svůj vlastní stín, přijmout sám sebe i se všemi těmi démony, které máme,“ nechala nahlédnou do práce terénního pracovníka Charity Ida.
Nejen naštípat, ale i uložit. Sedmihlavý „řetěz“ dobrovolníků v Třešti měl hotovo raz dva.
Jak na to
Stěžejní částí celého projektu je sbírka, ze které je pomoc možné zajistit. Nejsou třeba velké dary, lidé se skládají třeba po pár korunách a věřte tomu, že každé polínko má pro mnohé seniory obrovskou cenu. Díky všem, kteří přispějí! Pokud nejsou ani peníze, ani síla a čas na štípání, pořád je tu ta možnost zaťukat na starého člověka o kterém víte, že je sám a jen se zeptat, jestli nepotřebuje pomoc. Možná neotevře. Možná nebude moc milý, ona ta samota a životní zklamání jednomu na veselosti a důvěře moc nepřidají. Ale vždycky je dobré to dřív zkusit, než zavrhnout… Nakonec ještě můžete o Vánocích skončit společně u jednoho stolu, kdo ví… ❤️
