Článek
Nutnost regulace počtu lišek v české přírodě argumentují myslivcí tím, že jsou přemnožené. Nemají v přírodě přirozené predátory, proto je nutné jejich stavy udržovat v rovnováze. Jde o šelmu, která výrazně redukuje populace drobné zvěře jako jsou zajíci, bažanti, ale i některé druhy ptáků a obojživelníků. A také tím, že liška je hlavním přenašečem některých parazitů (např. tasemnice liščí) a nebezpečných chorob. Proto se tolik brání reálné hrozbě zákazu norování. Poté, co byl omezený celoroční odstřel.
Lov lišek byl nově zakázaný v době od 1. března do 30. června, od loňska to ukládá vyhláška ministerstva zemědělství. Celoroční lov lišek a zejména lov norováním kritizovali obránci zvířat i někteří poslanci. Jedna změna se podařila. Podaří se i druhá? Petici za zrušení norování podepsalo už více než sto tisíc lidí.
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) a spolek Stop sečení srnčat byli těmi, kdo požadovali změnu vyhlášky. Vadilo jim umožnění odstřelu samic ve vysokém stádiu březosti nebo po kladení, kdy se starají o čerstvě narozená mláďata. Zástupci TOP 09 tak ocenili alespoň částečný zákaz norování lišek v době péče o mláďata, v tiskové zprávě ale uvedli, že za úplný zákaz budou bojovat dál. Celoroční lov lišky byl doposud podle MZ umožněn, protože je významným přenašečem chorob a parazitů. Zákaz norování měl být součástí zákona o myslivosti, podle strany ale projednání ve Sněmovně vytrvale blokuje ANO a SPD.
Ročně myslivci zastřelí zhruba 90 tisíc lišek. Aktuální boj za zákaz norování lišek je jim trnem v oku
- Kontaktní norování je v Česku zakázané už od roku 1992. Při něm docházelo k přímému boji mezi psem a liškou přímo v noře. O život krutým způsobem přicházela jak liška, tak mláďata.
- Lov v přírodních norách (bezkontaktní norování) je legální. Pes při něm lišku pouze vyhání z nory, následně je ulovena venku. O nic méně drastický a stresující způsob, kdy v noře zůstávají opuštěná mláďata. Pokud jsou liščata ještě malá (do stáří cca 4–5 týdnů) a nemohou přijímat pevnou stravu, bez matky v noře nevyhnutelně zahynou. Pokud jsou již starší a matka je usmrcena až v pozdější fázi odchovu, péči může podle myslivců převzít lišák, který je schopen mláďata sám krmit a učit lovit. To je pravděpodobně i případ lišky Elišky, kterou lidé našli před 13 lety jako maličké, ještě slepé mládě a donesli ho do záchranné stanice poblíž zámku Žleby, kde žije dodnes. Mláďata nalezená ještě slepá zůstávají ochočená a už se nikdy nemůžou vrátit zpátky do přírody.
Liška Eliška
Tématu se před pár dny věnovala také redakce České televize.
Sama patřím mezi 115 tisíc lidí, kteří se podepsali petici za zákaz norování lišek. Zdá se mi nehumánní, kruté a sama jsem se jedné z nor z jedním velmi hulvátským a povýšeným myslivcem dostala do velmi ostré výměny názorů. Vše má samozřejmě své pro a proti. Tím hlavním, co ale musí zůstat, je zdravý rozum a lidskost.
Ano, lišek je v přírodě hodně. Bohužel se s nimi stále častěji setkáváme i na silnicích, kde končí pod koly aut. Jako my naposledy před pár dny. Volali jsme záchrannou stanici, bohužel už bylo pozdě. Nezajeli jsme ji my. Byli jsme ale jediní, kdo zastavil, aby se přesvědčil, jestli jí ještě není pomoci a snažil se o ni. Protože na první pohled to rozhodně nemohlo být nikomu jasné.
Foto, které jsme posílali záchranářům, kteří se chystali v případě přežití o sraženou lišku postarat.
Od malička nám je vštěpováno, že lišky jsou zlé. V bajkách se objevují jako ty vychytralé mršky, které každého ve svůj prospěch přelstí, jako škůdci farmářů, jako přenašeči vztekliny. Právě tou argumentují také myslivci, kteří tvrdí, že pokud se zakáže norování, vzteklina se do našich lesů vrátí.
Liška je přirozená součást ekosystému a člověk nemá právo hrát si krutou rukou na pána tvorstva
Mezi humánní způsoby regulace lišek patří odchyt do živolapných pastí (sklopců), využívání pachových ohradníků a především důsledná prevence zabezpečení hospodářských zvířat. V České republice je navíc liška vnímána jako přirozená součást ekosystému, a populace by měla být dlouhodobě udržována v rovnováze spíše těmito šetrnými metodami než plošným hubením.
- Živolapné pasti (sklopce): Jde o drátěné klece s návnadou, které zvíře uvězní, aniž by mu ublížily. Odchycenou lišku lze následně bezpečně vypustit do volné přírody, daleko od lidských obydlí.
- Pachové ohradníky a odpuzovače: Tyto prostředky napodobují přirozený pach predátorů (např. vlka). Jsou netoxické, ohleduplné k přírodě a fungují jako účinný repelent pro odpuzení lišek z nežádoucích oblastí.
- Zabezpečení majetku (prevence): Nejhumánnější způsob, jak zabránit konfliktům s liškami, je ochrana chovů. Použití kvalitního pletiva, zabezpečených kurníků a elektrických ohradníků ochrání drůbež bez nutnosti jakkoliv zasahovat do života šelem.
Liška je překrásné stvoření, výjimečné svou vysokou inteligencí, neuvěřitelnou přizpůsobivostí a smysly. V ekosystému hraje nezastupitelnou roli jako přirozený regulátor hlodavců a sanitář přírody, který pomáhá udržovat zdravou rovnováhu v krajině. Její hlavní potravou jsou hraboši a myši. Tím brání přemnožení těchto hlodavců, kteří by jinak způsobovali velké škody v zemědělství a lesnictví. Jakožto konzument mršin a nemocných zvířat brání šíření nákaz v přírodě. Tím, že požírá lesní plody a bobule, pomáhá přirozeně rozšiřovat semena rostlin po okolí. Předkové psovitých šelem, kam lišky patří, se objevili zhruba před 40 miliony let. Obývají tedy planetu déle než my lidé.
