Nedaří se vám v houbaření? Naučte hledat houby svého psa!

Pro psy je čich tím nejdůležitějším smyslem. V nosní dutině mají přibližně 15krát více smyslových receptorů než lidé a oblast psího mozku věnovaná analýze pachů je také mnohonásobně větší než srovnatelná část lidského mozku. Když psi čichají, část vzduchu, který přijímají, se dostává do čichového centra v jejich mozku. Tato oblast mozku je ve srovnání s lidmi mnohem větší. Tuto psí „superschopnost“ dokázal člověk velmi rychle využít k prospěchu svému, i celého lidstva. Psi jsou dnes cvičeni na řadu situací, kdy dokáží zachraňovat i lidské životy. Vědci proto aktuálně zkoumají možnosti, jak od psů „okoukat“ jejich vynikajících čich a převést tuto schopnost do nových technologií, které by mohly být ještě spolehlivější než cvičení psi. Přesto jsou to stále čtyřnozí chlupáči, kteří nám svým čichem dokážou vytřít zrak.

Jak tedy naučit psa najít konkrétní houbu? Zůstaňme u pravých hřibů

„Až najdete houbu, tak ji seberte a nabídněte psovi k očichání. Za každé důkladné přičichnutí psa odměňte. On si pak spojí pach konkrétní houby s odměnou. Když se pes naučí houbu rozpoznat, učíte ho označit místo, kde se hřib nachází. Nejjednodušší ohlášení nálezu je štěkáním. A zase postupujete stejně. Pes se učí pochopit asociaci: pach předmětu-odměna-zaštěkání-odměna. “ Jak na to poradila ve vysílání Českého rozhlasu Pardubice zkušená psovodka Klára Hlubocká. „Pak už jen vypustíte na dohled psa do lesa a posloucháte s košíkem v ruce, odkud zaštěká,“ dodala s úsměvem.

Nejen hřiby, ale i lanýže! Psi je nežerou jako prasata

V Čechách už máme i první psy, kteří hledají lanýže. Tedy kulináři ceněné houby, které rostou pod zemí. „Dříve se na to používala prasata, ale problém je ten, že jim lanýže chutnají a nechtějí se o tuto pochoutku s člověkem dělit. Psi jsou mnohem ochotnější spolupracovat, protože houby pro ně nejsou chuťově zajímavé,“ vysvětlila Hlubocká moderátorce pardubického rozhlasu. Podobně to podle ní funguje s jinými druhy hub. Záleží, na jaký druh psa naučíte.

Pes je větší jistota než „apka“

Pro rozpoznání hub existuje dnes už i aplikace, v jejíž databázi je zhruba 13 tisíc hub. Jenže kvalitní výsledky (8O%) nedosahuje ani u pětiny z nich. Pro dosažení co nejlepších výsledků je třeba houbu nafotit několikrát z různých pohledů, aby na fotkách byly vidět všechny části houby z různých úhlů. Ani to ale někdy nezaručí správnost označení: „K moderním aplikacím v mobilních telefonech na určování hub je velmi skeptický. Vždycky jednu ukazuji v praxi mým studentům. Vyfotím záchodovou štětku a aplikace mi ukáže, že to je pět druhů hub, mezi nimi jedovaté i jedlé, to prostě nejde,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas mykolog Jaroslav Klán, který si z obecné lékařské toxikologie udělal atestaci, která trvala čtyři roky, a stal se vědeckým pracovníkem na otravy houbami a rostlinami. Ke správnému určení druhu doporučuje raději návštěvu mykologických poraden, kde odborníci každému houbaři dobře poradí.

Jaký pán, takový pes. Pozor na to!

Houby jsou podle mykologů plné vlákniny nebo látek podporujících imunitu. Jsou od pradávna dostupnou obživou lidí. Každoročně se ale houbami v naší zemi otráví desítky lidí, na následky otravy jich několik dokonce zemře. Letos navíc hlásí nemocnice oproti loňsku trojnásobné počty otrav. Že by špatný čich psa? Ne ne, chyba je na druhé straně vodítka.

Často není příčinou otrav ani to, že by houba prošla mrazem nebo byla jedovatá. Jedovatou se stane až manipulací člověkem. A tak i pravý hřib někdy může mít na svědomí to samé, co zkažené maso:

Moudré podle Klána není ani smažení bedel jen tak na oleji, bez trojobalu. I to přivádí lidi do nemocnice: “ Bedla červenající ani bedla vysoká jedovaté nejsou. Pouze bedličky, ale ty jsou velké jako ukazováček,“ vysvětluje mykolog. Potíže pacientů pramení mnohdy z toho, že řízky z bedel neobalili v trojobalu. Neobalená bedla nasaje velké množství tuku, takže tito lidé zatížili v této době zdravotní systém tím, že si v podstatě dali panáka oleje," vysvětluje odborník.

A tak, ať už vycvičíte svého čtyřnohého přítele na hledání jakéhokoli druhu hub, rozhodující část je pak stejně na vás a vašem zdravém rozumu. Ale… kdo by nechtěl flexit před kamarády svým geniálním hledačem? Ta společná zábava při výcviku na procházkách lesem za ten pokus určitě stojí!