Článek
Následky léčby rakoviny v podobě vypadaných vlasů jsou nepříjemné pro každého pacienta. Dvojnásob pak pro děti, jejichž vrstevníci často dokáží bolestivě ublížit jedinou neuváženou větou. Vlásky jsou pro holčičky i kluky důležité, a když o ně v období léčby přijdou, trápí to dětskou dušičku často více než nemoc samotná. Právě pro ně je tu spolek Nové Háro, který založila jedna z nich. Krásná a statečná Markétka, která sama nakonec rakovině podlehla. Její maminka nese štafetu dál.
„Milovala svůj život, rodinu, přátele, měla sny a touhy, chtěla mít velkou svatbu, děti a být lékařkou. Nic z toho se jí už nesplní. Její Nové háro ale stále žije, rozvíjí se, efektivně pomáhá a ona je v něm s námi. Zaslouží si dnes naší vzpomínku. Nebuďme ale smutní. Ona by to tak nechtěla. Žijeme, směje se, rozdávejme radost a NIKDY, ale opravdu NIKDY neztrácejme naději. Přesně tak by si to přála. Objetí a pusu do Tvého růžového nebe Markétko naše milovaná. S láskou mamina,“ posílá dnes vzkaz své dceři maminka Lucie.
Dnes je to šest let, co Markéta odešla. Díky její mamince žije její odkaz a úsilí dál
Když bylo Markétce čtrnáct let, našli jí v noze zhoubný nádor – osteosarkom. Tehdy se s onkologickým onemocněním potýkala poprvé. V průběhu několika let musela svůj boj svádět ještě dvakrát, až nakonec v lednu 2018 v devatenácti letech své nemoci podlehla. Sama tak poznala, jaké to je přijít o vlasy a na oddělení motolské nemocnice potkala další dívky, které se tím trápily. Když Markétka zjistila, že jedinou překážkou v cestě za novým hárem jsou peníze, rozhodla se jednat. A tak vznikl spolek Nové háro, který založila s podporou kamarádů a rodiny.
Když zdraví visí na vlásku, nové vlásky dětem vrátí úsměv
I dnes, po šesti letech od jejího úžasného odhodlání, zůstává poslání spolku stejné. Pomáhat nemocným dětem a dospívajícím po ztrátě vlasů bezplatným zajištěním paruky z pravých vlasů na míru. Tak, aby si nemusely dělat žádné starosti a jen se těšily na okamžik, kdy se postaví před zrcadlo u usmějí se na sebe se stejnou radostí jako dřív. Vlasy posílají spolku dárci a dárkyně samostatně, nebo prostřednictvím kadeřnictví, se kterými spolek spolupracuje.
Výroba paruky na míru je náročná, zdlouhavá a tedy i drahá. A právě proto potřebuje spolek Nové háro každičkou pomoc
Ustřižené a zaevidované pramínky čekají uschované do chvíle, kdy se ozve někdo nemocný, který by si vlásky přál. Pak hned začne vlásenkářka vyrábět paruku na míru. Při výrobě respektuje původní vzhled daného člověka a pracuje s přesnými mírami jeho hlavy. Paruka tak krásně sedí a vypadá přirozeně. Za vším tímto úsilím stojí ale také náklady finanční. Výroba jedné takové paruky stojí zhruba 50 tisíc korun. I když se maminka Markéty i ostatní členové spolku snaží seč jim síly stačí, pořád je větší poptávka než možnosti nabídky. I to je důvod, proč se Lucie Staňková obrátila s prosbou o pomoc k lidem skrze dárcovskou platformu Znesnáze, kde založila sbírku, která už za pět dní končí. Peníze na výrobu paruk pro nemocné holky a kluky shání aktivně kde se dá. Se stánkem Nového hára jsme Lucku viděli například i na metalovém festivalu, kde se jí podařilo ostříhat i desítky dlouhovlasých rockerů (s jejich svolením :-) ). Markéta by na maminčino úsilí nést štafetu dál byla jistě moc pyšná.
Honza si vlasy dlouho pěstoval, ale rozhodl se poslat je dál někomu, komu mohou pomoci
„Po smrti mé jediné dcery, dává Nové háro mému životu smysl. V každém dítěti, kterému pomůžeme ji vidím. Mají stejnou odvahu, statečnost a odhodlání se se svým onemocněním poprat. To, že jim tu cestu k uzdravení usnadníme prostřednictvím vlasové náhrady, je to nejmenší co pro ně můžeme udělat. Poutkování paruky je velmi namáhavou práci, kterou vlásenkářka dělá zhruba měsíc. Musí tedy za ní dostat adekvátní odměnu. Děkujeme všem a vážíme si každého příspěvku,“ obrací se na případné dárce Lucie Staňková.
Nová hára pro onkologicky nemocné děti vznikají i díky vlastnoručním výrobkům zpěvačky Lucie Bílé
Jedním z velkých pomocníků je také patronka Nového hára česká zpěvačka Lucie Bílá, která je svou laskavostí a charitativními aktivitami známá. Dobře si vybírá, komu svoje úsilí a čas věnuje, protože žádostí o pomoc má opravdu hodně a času málo. Nepomáhá totiž „jen“ penězi, do pomoci vkládá kus sebe. Vlastnoručně vyrábí doma, při cestách na koncert nebo v šatně před vystoupením šperky, z jejichž výtěžku podporuje nejen Nové háro, ale například nakupuje i invalidní vozíky pro lidi s vážným zdravotním postižením.
Patronkou a velkou pomocnicí Nového hára je i česká zpěvačka Lucie Bílá
Nejen paruky, ale i osvěty v podobě besed pomáhají dětem v boji s rakovinou
Markéta si během své druhé léčby začala psát blog, který pojmenovala Onkoteen a na kterém se snažila přiblížit obyčejným lidem i svému okolí, jaké to je žít s rakovinou, protože měla pocit, že se o tom obecně moc neví a že dětská onkologie je v české společnosti tabu. O svém osudu napsala také Středoškolskou odbornou činnost, ale i divadelní hru. V její snaze přiblížit osud dětí s rakovinou druhým maminka společně s dalšími členy spolku pokračuje pořádáním nejrůznějších přednášek a besed, ve kterých sdílí Markétčin příběh dál. Tak, aby pomohli prevenci, ale také pohledu dětí - nemocných, i těch zdravých kolem nich. Jednou z takových aktivit je také aktuální video spot.
„Kdybych měla svůj vzkaz k Markétce říct celý, pověděla bych jí, že na ni myslím každou vteřinu svého života. Že jsem na ní moc pyšná a myslím na to, jak statečně bojovala do posledního dechu. Že mě mrzí, kolik bolesti a trápení musela zažít a jak moc je mi líto, že jsem ji nedokázala zachránit. A že považuji za obrovskou nespravedlnost, že jsem tu zůstala já a ne ona, protože Nové háro bylo její, ale že by na mě byla pyšná, protože se mi povedlo svojí bolest ‚přetavit‘ v dobro a nést dál její odkaz. Řekla bych jí, že už přes 200 dětí stejně nemocných jako byla ona, se nemuselo trápit ztrátou vlasů. Nemuselo oplakávat každé ráno prameny na polštáři, děsit pohledu do zrcadla a čelit zvědavým pohledům. Ona to zažila, ale tyhle děti díky ní ne. Né každé z nich se vyléčilo. Některé se vydaly jejím směrem, ale že doufám, že jí o našem setkání a pomoci vyprávěly a ona se mohla dmout pýchou,“ uzavírá dnešní vzpomínku maminka Lucka a děkuje každému, kdo jí pomůže nést Markétčin odkaz a pomáhat tak dalším nemocným dětem.
