Článek
Po zrušení platnosti 31. srpna 2008 skončila většina padesátníků jako hliníkový šrot ve sběrných surovinách, protože lidé velkou část mincí do bank nevrátili. Z oběhu se vrátila jen zhruba pětina (20 %) mincí, plných 80 % jich lidem zůstalo doma nebo v prasátkách. Jen si přiznejte, kdo z vás si nějaký na památku nenechal? Mince vrácené do České národní banky byly odvezeny do sběren kovů a prodány jako hliníkový šrot k recyklaci. Hodnota nevyměněných mincí, pro které si lidé do konce srpna 2014 nepřišli, propadla ve prospěch centrální banky jako její příjem.
Ilustrační obrázek
Padesátihaléřová mince je poslední platnou haléřovou mincí v naší historii. Zrušení haléřů tak bylo pro ČNB historicky zásadním rozhodnutím. Z hlediska praktického to bylo rozhodnutí nutné a racionální, protože padesátihaléřové mince přestaly plnit roli oběživa. Navíc velmi často byly předmětem stížností nejen obchodníků, ale i veřejnosti. ČNB jich postupně dala do oběhu přes 420 milionů kusů a každý rok musela nechávat desítky milionů kusů vyrobit, protože se do centrální banky vracelo pouhých 10 procent mincí.
Konec historie dlouhé sedm století
Haléř byl drobná stříbrná mince, ražená původně již ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazýval denarius hallenses, německy häller a česky pak haléř. V českých zemích se poprvé objevil ve 2. polovině 14. století, kdy toto jméno dostala drobná stříbrná jednostranná mince. Znovu pak byly haléře raženy za vlády Ferdinanda I. (1526-1564). Podruhé se haléř objevil za vlády Marie Terezie (1740-1780). Nebyl však již ražen ze stříbra, ale z mědi. V rámci reformy zavedené v roce 1892 císařem Františkem Josefem I. se haléř opět objevuje jako nejmenší nominál měny. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa byla přijata koruna, která se dělila na 100 haléřů. Nejmenší mince - dvouhaléř - byla ražena od roku 1923. Jednohaléřová mince se objevuje v československé měně až v roce 1953 v rámci neblaze proslulé měnové reformy.
Za dobu své existence na území Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách - 1, 2, 3, 5, 10, 20, 25 a 50 haléřů. Poslední platná - tedy padesáti haléřové mince - byla v oběhu od 12. května 1993 a pocházela od akademického sochaře Vladimíra Oppla.
Vladimír Oppl vytvořil i podobu stávajících dvacetikorunových mincí, které jsou v oběhu od roku 1993.
Hodnota, která přetrvává
Nejvzácnější, a tedy i nejdražší haléřová mince je pětihaléř s letopočtem 1924, jehož cena se na aukci vyšplhala na 253 000 korun, což je ve srovnání s jeho nominální hodnotou velmi vysoká výnosnost. Ovšem i starší haléře ale samozřejmě mají svou hodnotu i dnes. Ač ve své nehmatatelné podobě.
Česká národní banka ušetřila peníze za výrobu a převoz drahých mincí, lidé i obchody ušetřili čas, protože malé mince už nikdo nechtěl nosit. Celkové ceny se při hotovostním placení začaly zaokrouhlovat na celé koruny, v elektronických platbách zůstaly přesné částky. Jednoduché, praktické a i když v počátku zpochybňované, dnes naprosto běžné. Bezhotovostní platby se zaokrouhlovat nesmějí. Dodnes zaplatíte kartou nebo mobilem na haléř přesně. Pouze při platbě hotovostí to funguje jinak. Celý nákup se zaokrouhluje podle základního matematického pravidla - tedy položky v rozemzí 0,00-0,49 dolů na nulu a ty v rozmezí 0,50-0,99 nahoru na hodnotu jedné. Haléřové mince sice nejsou v oběhu, ale jako účetní jednotka fungují dále. A dokonce i prásátko na charitu z drobných po nákupu vlastně pořád máme. Resp. s ním právě přišel jeden z nových projektu Na dobrou věc.
Neříkám tím nikomu, že má teď honem běžet do ČSOB a založit si tam účet. Sama mám účet u své /jiné/ banky více než dvacet let a neměnila bych. Banka bývá jako vztah s partnerem - buď nefunguje a končí, nebo funguje a nechce se vám z něj odejít. :-) Chci tím jen říct klientům ČSOB o téhle nové možnosti, která za mě opravdu dává smysl. Ne bance, ale lidem - kteří pomáhají dalším lidem.
Dříve drobné po nákupu do kasičky, dnes při platbě na charitu
Doba se mění a s ní i možnosti, jak s haléři nakládat. Novinkou je například projekt NaDobrouVěc, což je dárcovská služba v mobilním bankovnictví ČSOB Smart. Po její aktivaci odchází z každé platby kartou vybrané neziskové organizaci drobný příspěvek – na její práci – pomoc těm, kdo ji potřebují. Dlouhodobá přímá podpora je pro pracovníky neziskovek nesmírně cenná a tato forma pomoci nikoho nezatíží. Naopak - darované příspěvky si můžete také odečíst z daňového základu. Cesta k takové pomoci je snadná - ze seznamu organizací si vyberete organizaci, kterou chcete podpořit, následně zvolíte výši příspěvku (nastavit si můžete 0,1 %, 0,5 % nebo 0,8 % z každé vaší platby kartou) a službu uvidíte přímo v přehledu svých produktů. Výši příspěvků navíc můžete kdykoli změnit, na čas pozastavit nebo vybrat jinou organizaci.
„Spolupráce vznikla z naší potřeby mít co nejlépe vyřešené vnitřní hospodaření a finance, takže tuto nabídku jsme s radostí přijali, protože právě díky takovému partnerství se může naše činnost a poselství dostat k ještě více lidem, kteří naši pomoc potřebují. Jako každá nestátní organizace se snahou dělat věci pro lidi potřebujeme finance na provoz a neustálé zlepšování našich služeb,“ těší se z nové spolupráce Barbora Španihelová - šéfka marketingu Znesnáze21, která je do projektu zapojená. To, jak moc těžké, důležité a často zlehčované je úsilí neziskových organizací sehnat peníze na provoz jsem tu už také nejednou psala. Za mě velmi opomíjené téma, které stojí za to když už ne podpořit, tak alespoň připomenout.
(Promiňte, nemohla jsem si to odpustit. Milovala jsem Ládínka stejně jak doktora Halíře.:-)
Haléře se u nás poprvé objevily už ve 14. století, kdy se dalo za dva koupit například jedno vejce. V devadesátých letech minulého století jsme za deset haléřů pořídili kupříkladu jeden rohlík. Dnes už nám v kapse nechrastí, neucpávají pračku, neposlouží při mariáši… Ale zvykli jsme si. Už nám nechybí. A tak nám nebudou chybět ani ve chvíli, kdy je při platbě pošleme na dobrou věc. Vlastně je to strašně chytrý způsob, jak pomáhat bez přemýšlení.
Pokud deset haléřů daruje při svém placení kartou tisíc lidí, už je to stovka k dobru (na dobro). V případě padesátníku už je to pět stovek. Smyslem celé té květnaté úvahy je jednoduchý fakt, o kterém se mluví jako o kapce, která ve velkém množství dokáže naplnit sklenici. Právě teď přišla příležitost svou kapkou přispět a pomoci tak lidem „na suchu“. Lidem z nesnáze. Možná tak trochu z vděčnosti, že naše sklenice není prázdná. A také s vědomím toho, že se to může kdykoli změnit. Vzájemná podpora a pomoc je to, co českou společnost dělá světově neobyčejnou a silnou, protože i malými doušky dokáže v tom obrovském spojení znovu postavit jiného člověka na nohy. Což my, v té naší malé báječné komunitě, víme moc dobře. ♥
Zdroje:
