Článek
„Jako každý rok jsme s přítelem vyjeli na Jižní Moravu do Lednice. Byla to taková naše tradice na zahájení a ukončení moto sezóny. Byl to krásný podzimní den. Bohužel stačilo vteřinové zatmění mysli a v Kopřivnici, tedy už skoro doma, jsem sjela v zatáčce z cesty do pole. V celém širokém okolí tam na mě naneštěstí čekal v poli kmen stromu, na který jsem po přeletění řídítek dopadla páteří a hned jsem věděla, že je zle. Okamžitě jsem přestala cítit nohy, vlastně od prsou dolů. Poté jsem přiletěla vrtulníkem do ostravské fakultní nemocnice, byla jsem celou dobu při vědomí. Nevím, jestli to bylo plus, nebo mínus. Vše jsem vnímala, slyšela a pak hned na sál,“ vzpomíná na osudný den v roce 2019 Kateřina.
Dcera je mojí neskutečnou oporou
"Samozřejmě to nebylo lehké. Dcera byla v pubertě a já tomu nasadila korunu. Ale nebyly jsme na to samy. Tenkrát jsem byla ještě s přítelem, který neskutečně pomohl. Tak, jako celá rodina a praví přátelé. Vzpomíná Káťa u fotky s dcerou, dnes devatenáctiletou studentkou prvního ročníku lékařské fakulty. „Zvládáme to podle mě dobře. Snažím se být ve spoustě věcí soběstačná, ale najdou se i takové, které nezvládnu, i kdybych se sebevíc snažila, například umýt okna,“ popisuje s humorem Katka věci, se kterými dcera pomáhá a celkově je její velikou oporou.
Katka s dcerou.
Sport jako hnací síla
Katka je po nehodě trvale ochrnutá od hrudní páteře dolů a plně odkázaná na svou káru, jak říká mechanickému invalidnímu vozíku. V oblasti obratle Th4 mám míchu zcela přerušenou. Doma byla na nemocenské ale jen něco málo přes rok. Z jejího vyprávění cítím, že velkým pomocníkem na cestě zpátky do života byl pro ni sport:
„Vždy jsem byla sportovně založená, takže jsem před nehodou chodívala pravidelně cvičit a běhat po horách. Po nehodě byla samozřejmě rekonvalescence. Člověk si připadá jako dítě. Učí se znova oblékat, hygienu a celkově nějak fungovat. Na doporučení kamarádky, která je taky na káře, jsem oslovila trenéra a ten se mě ujal. Jezdila jsem cvičit jen jednou týdně. Fit s ním probíhá úplně standardně - cvičení na kladkách, s činkami, přítahy na ose a tak. No, a pak se mi naskytla další možnost tréninku díky spolku Colliery srdcem, která handicapované podporuje pomocí výhodného členství. Tady se jedná o crossfit, takže cvičení převážně vlastní vahou těla - muscle-upy na kruzích, dipy i na bradlech, házení do výšky wall ballem, bench, přítahy na laně a spousta dalšího. Takže už cvičím druhým rokem s trenéry dvakrát týdně a k tomu jsem si pořídila činky domů. Pohyb a posilování jsou pro mě velmi důležité, pomáhají mi od bolesti páteře, kterou po úrazu trpím.“
Ustrnout, nebo jít dál. V tom má Kateřina od úrazu na motorce jasno.
Návrat do práce mi vrátil pocit užitečnosti a štěstí
„I přes můj hendikep se mi naštěstí podařilo vrátit do práce, za což jsem nesmírně vděčná. Mám pocit užitečnosti, zůstávám v kontaktu s lidmi a dělá mě to šťastnou. Návrat do práce pro mě byla první nejlepší věc, která mě po nehodě potkala. Za tu příležitost vděčím úžasným kolegům a kolegyním a mému vedoucímu. Pracuji na úřadě, kde se mi to snažili maximálně přizpůsobit. Práce mě dostala konečně mezi lidi, začala jsem si připadat užitečná a dělalo mě to šťastnou. A vlastně dělá pořád.“ Kateřina má teď plán. Ráda by dvoukilometrovou cestu do práce zvládala bez dopravních prostředků, bez svého auta. A tak potřebuje svou „káru na dvou kolech vytunit“.
„Nedávno jsem se vrátila z Centra Paraple, kde jsme řešili pořizování nového vozíku. Byl mi k němu doporučený elektrický přídavný pohon Triride, který má vysokou pořizovací cenu, ale také patří mezi špičky svou kvalitou a jízdními vlastnostmi. Je to neskutečná věc, kterou bych přála každému na káře,“ popisuje Káťa pomůcku, která obrovsky usnadňuje pohyb venku. Dokáže překonávat překážky, jako jsou patníky a různé nerovnosti a kopce, které člověk na vozíku jinak nemůže zvládnout sám bez cizí pomoci. A na té není závislý rád nikdo, natož pak tahle usměvavá energická sportovkyně. Pořizovací cena je ale vysoká a tak poprosila o pomoc veřejnost na dárcovské platformě Znesnáze, kde založila sbírku, která by jí mohla k jejímu snu přiblížit.
Jsem úplně překvapená, jak sbírka probíhá, kolik penízků se už vybralo :-) Chci všem opravdu moc poděkovat, i za ta vlídná slova, která mě také moc potěšila. Moc si všeho vážím a opravdu posílám všem velké DĚKUJI!
Dvoukilometrovou cestu do práce chci zvládat bez auta!
„Peníze ze sbírky použiju na elektrický přídavný pohon k mému mechanickému vozíku, který by mi výrazně ulehčil každodenní život. Ráda bych omezila cestování autem – nejen kvůli vysokým nákladům, ale hlavně proto, že by pro mě bylo jednodušší dopravovat se kamkoli samostatně. Do práce to mám jen dva km, a pokud počasí dovolí, chtěla bych tuto cestu zvládat právě s pomocí elektrického pohonu,“ prozrazuje Kateřina v textu sbírky své odhodlání. „Chci vše zvládat sama a dělám pro to maximum. Samozřejmě, přes zimu budu na autě dál závislá, ale hned jak počasí dovolí, budu se dopravovat s tímto elektrickým pohonem, který dokáže ujet opravdu velkou vzdálenost, asi do 50 kilometrů. Mě jen tak něco nezastaví,“ směje se milovnice přírody a cestování, která miluje trávit co nejvíce času venku. „Dárcům bych chtěla vzkázat alespoň obrovské DĚKUJI! Ta vděčnost, kterou cítím, slovy nejde vyjádřit. Nejde. Vím, že díky elektrickému pohonu budu mít neskutečnou radost a budu Happy jak dva grepy,“ uzavírá se širokým úsměvem, který k ní neodmyslitelně patří.
