Článek
Stanislav Sadílek byl úspěšný majitel nemovitostí na Praze 1. Dařilo se mu v oblasti gastronomie a nijak finančně ani citově nestrádal. Postupně si ale víc a víc začal uvědomovat to, že ne všichni měli v životě takové štěstí, a tak své nemovitosti postupně prodal a koupil objekty u Máchova jezera. Knedlíkárnu, kemp, dům v Lobkovicích a ten, ve kterém nedaleko žije. Koupil také zhruba 15 bytů na sídlišti v Neratovicích, kam postupně posílal převychované chlapce z ústavní péče. S tím, že když zvládnou platit tři roky řádně všechny poplatky, tak na ně byt přepíše.
Po odchodu z dětského domova se o ně nikdo nestaral. A tak je vzal pod svá křídla.
Vše začalo dnem, kdy Stanislavův syn přivedl domů na jídlo kamaráda z ulice. Ucítil okamžitou potřebu mu pomoci a rychle se jeho dobrosrdečnost rozkřikla. Stalo se tak, že přicházeli na oběd i další chlapci. Velmi často to byli mladíci drogově závislí a svou situaci řešili kriminalitou. Standa se snažil je zaměstnat, aby nedělali hlouposti a vydělali si: „Stane se, že přijde kluk, nají se, umyje, vyspí a řekne jen dík, já zase jdu. Z ulice se mu nechce, je třeba mu něco nabídnout a motivovat ho. Pracovat s takovou mládeží vyžaduje obrovskou trpělivost a schopnost poznat, kdy má cenu do člověka investovat energii, čas a peníze,“ vzpomínal Stanislav Sadílek ve svém medailonku, který s ním v roce 2018 přijel natočit tým Nadace Lilie & Karla Janečkových, od které získal za své skutky ocenění Laskavec. Právě oni, společně s jednou z dalších žen s tímto oceněním, se teď panu Sadílkovi snaží pomoci.
Pan Sadílek v kempu, který pro chlapce bez jistot a domova vybudoval.
Ze zámožného muže člověkem odkázaným na pomoc potravinové banky
Všechen svůj původní majetek převedl Stanislav Sadílek do ASPPO (Asociace pro pomoc, z.s.), kterou založil. A vše bez problémů fungovalo až do doby, kdy začal mít velké zdravotní problémy. Lékaři mu diagnostikovali hydrocefalus a prodělal operaci. Po čase stráveném v nemocnici na Homolce se vrátil domů bez bolestí, ale psychicky zcela zdeptaný. Vlivem tlaku tekutiny v mozku se z tak již laskavého člověka stal muž, který rozdával peníze na počkání. S absolutní důvěrou a bez okolků. Mladíci z menšinové společnosti, o které se dříve staral, to rychle pochopili a denně mu servírovali historky o tom, jak je drží násilníci nebo že je zadržela mafie. A pan Sadílek platil a platil: „Když jsem mu říkala, že ho podvádějí, odpovídal, že je lepší přijít o miliony, než riskovat, že bude někdo trpět. Pak se do toho vložil první z chlapců, kterým pomohl, současně ředitel knedlíkárny a v obavě, aby Standa všechno nerozdal, domluvil se s ním, že bude statutář a Standa odejde z funkce,“ vzpomíná Věra Doušová.
Věra Doušová, další z rodiny Laskavců, která se rozhodla nepřihlížet nečinně a panu Sadílkovi pomoci.
Věra Doušová je žena ověnčená řadou cen, včetně té od prezidenta republiky, jejíž lidská hodnota a laskavost má přesah a zásah, kterých většina z nás nedohlédne. Znát ji můžete z mnoha rozhovorů nejvíce jako vedoucí Potravinové banky, a právě tam taky začíná její společná cesta s panem Sadílkem. Pravidelně mu vydává jídlo, aby měl co jíst. Muž, který byl dříve zámožným majitelem kaváren a restaurací, skončil na dně kvůli své dobrosrdečnosti. Ale i nemoci mozku, která jí „nedrží na uzdě“.
Podej prst a… přijď o všechno
Standa mezitím chodil k psycholožce a ta mu vysvětlila, že přílišná důvěřivost je pro tuto diagnózu typická. Odsouhlasila proto, že předání zodpovědnosti někomu jinému bude nejlepší řešení a tak se dostal majetek pana Sadílka do rukou nynějšího statutáře ASPPO a bývalého chovance pana Stanislava. „Ten dům, kde Standa bydlí, obsazuje svými nájemníky a jedním z nich se stal i Standa, který platí stejně jako ostatní ve svém domě potřebné náklady. Tedy prý už neplatí a proto mu hrozí vystěhování,“ vysvětluje Věrka, která panu Sadílkovi poskytuje potraviny.
„Dům by měl sloužit pro sociálně slabé klienty, kteří nemají možnost vlastního bydlení. V domě jsou dvě bytové jednotky a každá platí zálohy za vodu, plyn, elektriku. Sadílek bydlí v domě, ve kterém s ním bydlí parta 2-5 nepřizpůsobivých – údajných klientů, veškeré jejich náklady voda, plyn, elektrika se hradily z nájmu dalšího bytu v domě. V 08/23 byl nájem ukončen, protože se k nájemníkům nepřizpůsobiví, údajní klienti, nevhodně chovali a od té doby se dům stal nepronajímatelným. V současné době hrozí společnost MND odpojením a pokutou, v případě nezaplacení povinných záloh,“ odpovídá mi na dotaz ohledně současného stavu pana Sadílka po návratu z nemocnice účetní spolku ASPPO.
Muž, který pomohl stovkám chlapců bez jistot a domova. Každý třetí z nich se stal platným členem společnosti s prací, rodinou a domovem. Pan Sadílek o ten svůj, kvůli přemíře důvěřivosti způsobené nemocí, pomalu přichází.
Nemoc ho připravila o všechno, přátelé mu chtějí vrátit jistotu domova
„Stanislav je teď úplně na mizině, má jen důchod a všechen jeho majetek připadl firmě, kterou založil a finančně zabezpečil. Když zaplatí nájem a energie, zbývají mu 3000 korun. Jednou týdně si ke mně jezdí pro potraviny. Na právníka nemá, aby zvrátil své minulé majetkové chyby, takže se z něj stal ubohý stařeček, kterého všichni okradli v období, kdy byl psychicky labilní. Ta nejistota, jestli ho za chvíli nevystěhují z vlastního domu, jestli neskončí na ulici… to musí být strašné,“ říká se smutkem v hlase Věra Doušová, které nechce jen nečinně přihlížet zoufalé situaci. Rozhodla se proto na dárcovské platformě Znesnáze spustit sbírku, která má pomoci panu Sadílkovi. Jeho účet bude s ohledem na následky nemoci spravovat Potravinová banka Praha a Středočeský kraj, která mu založí samostatný účet jen pro jeho potřeby. Statutárním zástupcem je zmiňovaná paní Věra Doušová: „Pan Sadílek a jeho spolek ASPPO, který založil a kam vložil celý svůj majetek, má s potravinovou bankou dlouholetou smlouvu o spolupráci a tak bychom ho chtěli podpořit i teď, kdy už nepomáhá, ale potřebuje sám pomoci. Občas si říkám, co by tomu asi řekli všichni jeho bývalí klienti, které z ulice dovedl postupně k důstojnému a mnohdy úspěšnému životu, kdyby se dozvěděli, že jejich dobrodinec doplatil na vlastní dobrotu a důvěřivost. Jistě by mu mnozí přispěchali pomoci. Jenom nevím, jak jim to dát vědět,“ uzavírá Doušová s nadějí, že veřejná sbírka je jednou z možných cest, jak muži, který zachránil stovky jiných, vrátit jistotu střechy nad hlavou.
