Senioři v tetovacích salónech jsou dnes běžná věc. Předsudky o kriminálnících odešly s generací

„Přiznám se, že mě fenomén tetování, piercingu a různých subkultur fascinoval už v dětství, pořád jsem si po sobě kreslila fixama, později v pubertě jsem spolužákům píchala náušnice, a také jsem si nechala vytetovat svůj první obrázek. Sama jsem se ale k tetování dostala až ve dvaceti, kdy mi pan mistr při tetování na levém předloktí dal strojek do ruky ať si to dokončím sama. Byl to silný zážitek a tím jsem vlastně nastoupila do učení do studia, koukala jsem mistrovi pod ruce, uklízela, nosila obědy.. A o tři roky později jsem si koupila první strojek a doma jsem si zkoušela obrázky na stehno, později na kamarádech, později už ve studiu,“ ohlíží se třináct let zpátky pozitivně naladěná tatérka Linda. Začínala v době, kdy se svět tetování začal rozvíjet, na scénu vstoupili jména jako Musa nebo Ondrash, kteří se nedrželi katalogových motivů a začali experimentovat s barvami a křivkou těla. Začali se objevovat více barevné tetování, jemné, akvarelové, abstraktní. Poptávka byla obrovská, tatérů méně než dnes a tak Lí trávila v práci i 14 hodin denně. „Tetování se začalo stávat žádaným módním doplňkem, vyjádřením osobnosti a mizely představy že potetovaní jsou jen v kriminálu. Technika šla nahoru, nové strojky, více barev, nové umělecké směry, nic už není tabu ani nemožné. Pamatuju si jak byl každý rok jiný trend, lapače snů, peříčka, pampelišky, sovy, lišky, Harry Potter.. A teď se to zase mění, generace se vystřídala, tetuje spoustu mladých lidí, vrací se staré ornamenty. Svět je pořád v pohybu,“ otevírá svůj pohled na vývoj tohoto umění Linda z Free-Soul Tatoo.

Tetování je takový zvláštní rituál sebevyjádření

„Já sama na sítích hodně pracuji s návratem k sobě, láskou a sebeláskou a odvahou žít, a tím že dělám hodně ženské motivy, květiny, ptáčky, zvířátka, portréty, abstrakce a používám veselé barvy, tak ke mně chodí hlavně ženy. Můžu říct že nejvíc od 40+. Když už vědí, co v životě chtějí, a co ne, přijdou a stvrdí svou svobodu obrázkem. Tetování je takový zvláštní rituál sebevyjádření. Samozřejmě mám i klienty muže, kluky, holky, dělám obrázky na míru takže pokaždé vymyslíme něco co je přímo vystihuje, a co právě potřebují na kůži,“ popisuje tatérka, podle které se lidé už naučili, že když chtějí tetování, můžou si vybrat tatéra, jehož práce jim nejvíc sedí a vyhovuje.

Zralých zákaznic a zákazníků přichází většina

Tetování už dávno není primárně „módou mladých“. Stále častěji se stává radostí také pro seniory. Lidé v pokročilejším věku stále častěji a sebevědoměji vyjadřují svou osobnost i tím, že si na kůži zvěčňují symboly, které pro ně mají osobní význam. Pro úspěšné tetování je samozřejmě důležité dodržovat pokyny pro péči, jako je ochrana před sluncem, správné promazávání pokožky, hygiena nebo vhodné umístění. Dobré je také poradit se svým lékařem ohledně případných zdravotních stavů, které by mohly ovlivnit hojení. Neexistuje ale nic dalšího, co by je mohlo před vstupem do tetovacího salónu odradit. Právě naopak: „Vůbec nejsou rarita! Já bych řekla že jich mám většinu. Teda, co je starší věk? Ženy mezi 50-60, co mi chodí pro obrázky, vůbec nejsou starší! Jsou krásné a plné života. Často si chtějí předělat nějaké starší tetování z mládí, třeba na hezkou květinu, anebo si jdou jen tak pro novou ozdobu. Květiny, luční kvítí, připomínka rodiny, hezký náramek bych řekla že vede, ale měla jsem klientky co odcházely po sezení s celým abstraktním rukávem. A u pánů vedou ryby, vlci a lvi, a pak hodně abstrakce,“ popisuje svůj každodenní chléb Linda. Vzpomínám si že mi přišla paní, dostala darem poukaz k šedesátinám. Dělaly jsme předělávku starého znaku na rameni. Tak se jí to zalíbilo, že jí dcera kupovala sezení u mne, a snad do tří let měla celý rukáv z květin, kousek druhé ruky a taky záda. Vím, že tehdy jsem z toho byla překvapená, ona byla první staršího věku. Kolem té šedesátky stejně ale věk není poznat, ženy jsou fit a spokojené, tetování je ještě o 10 let omladí,” usmívá se tatérka, která zanechala svůj umělecký otisk pod kůží lidem v Praze, Brně, Vídni nebo třeba Mexiku. Další zralejší zákazníci a zákaznice na sebe prý nenechali dlouho čekat. Přicházely ženy, které už sfoukly na svém narozeninovém dortu svíčky se sedmičkou v popředí. Nejen samy, ale třeba i společně s dcerou nebo vnučkou. Přály si květinu, andílka nebo třeba kolibříka. A pak se objevila ve dveřích dáma, které bylo 88 let. Dcera jí slíbila překvapení a vzala ji k Lí. Tetovaly modrého motýlka na rameno.

Jemnější kůže, jemnější přístup

„Určitě je u starších lidí potřeba být o hodně jemnější! Ono hodně záleží, jak se kdo o svou kůži stará. Mladá kůže snese hodně, ale zase se to pak časem mění, rozpíjí, bledne. U starších lidí už to tetování zůstane stejné, kůže se nemění, neopalují se moc, takže i barvy jsou krásné. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že i u té nejstarší klientky se vše zahojilo bez problémů a neřekla bych, že by to bolelo víc. Hodně se klientů ptám, spíše říkali že to nebolí. Třeba je to tím, že v životě zažili už tolik bolesti, že nějaké tetování už je nepřekvapí. Nejvíc brečí vždy mladí,“ prozrazuje tatérka Linda zkušenosti ze své třináctileté praxe.

S věkem přichází nadhled. Co si myslí jiní už není důležité

„Názory okolí na tetování jsou vždy různé, ať už ho nosí mladí nebo staří. Vždy bude někdo kroutit hlavou a další chválit. Rozdíl je ten, že klienti staršího věku už na to nekoukají, vědí že nejdůležitější je aby se to líbilo jim,“ prozrazuje. A to samé platí i v případě její klientky Alžběty. Tetování jí už pět let věnuje k narozeninám dcera Eliška Vafková, kterou možná znáte jako provozovatelku psího hospice Dejte nám šanci.To, že je kroě jiného spojuje právě velká láska ke zvířatům, je vidět právě i na vzorech, se kterými za Lindou přicházejí: „Mamka dostala ode mně první poukázku na tetování ke svým 79. narozeniám. Tetování se jí líbí od doby, co jsem začala být „počmáraná“ já - a to už je dobrých třicet let. A celé ty roky si přála taky mít nějakou kérku, jenže ´co by tomu řekli lidi´? Až v roce 2021 našla odvahu vykašlat se na názor jiných a splnit si přání. A přála bych ti vidět tu radost a slzy dojetí. A následující rok byl narozeninový dárek jasný znovu. Je smutný, že takhle se mohla radovat třeba už před dvaceti rokama nebo před deseti… Fakt nemá cenu ztrácet čas obavami, co si budou ostatní myslet. Není to důležité. Důležité je, co si myslíme my. Jak žijeme my. Co nás naplňuje a přináší nám pocit štěstí. Protože jen my známe svůj příběh, jen my sami víme, co chceme a proč. A ostatní? Ať si obují naše boty a zkusí v nich jít kus naší cesty. Mamka miluje zvířata, stejně jako já, zachraňuje, co se dá, její dům je zvěřinec stejně, jako ten můj. V tomhle jsme stejné. Takže i motivy tetování jsou vlastně jasné - zvířata, která jí prošla životem a vepsala se do srdce. Máme to s mamkou vlastně stejný, i většina mých motivů souvisí se zvířaty a tím, co dělám,“ vysvětluje mi Eliška kroky maminky, které vedly do tetovacího salónu.

„Maminka Elišky je můj nejlepší klient! Pamatuju si, když ji Eliška přivedla poprvé. Psala mi, že mamka by chtěla pejska a kočičku. Já si myslela že vytetujeme maličkou siluetu někam na zápěstí a paní mi vyložila na stůl asi 13 fotek svých mazlíčků a že prý je chce všechny! A v barvách, tak jak to dělám! No, já koukala, musím říct že mě to úplně odzbrojilo!“ Směje se při vzpomínce Lí.

„A tak už pět let barvíme, už máme skoro celé rukávy, povídáme si o životě a kočkách, a chlapech a o tom, co je správné a vždy si spolu povzdechneme. A také se zasmějeme. Je skutečně úžasná a má obrovské srdce. Tetování se jí hojí neskutečně bezchybně!“ Těší se Linda z pravidelných setkávání, která zanechávájí více než jen úplatu za službu. Tatér je tak trochu jako kadeřník, barman a malíř v jedné osobě. Tvoří, krášlí a naslouchá (adrenalinem) opojeným zákazníkům. A v případě Lí je jasné, že s obrovským reálným zájmem.

Společný čas se zralou klientelou přináší i vzájemné obohacení

„Ano, hodně si s klienty povídám, občas říkám že jsem takový tatér terapeut. Práce se staršími klienty mi přináší učení do života, pohledy zkušenějších, nadhled. Mně je jen 36 let a zažila jsem toho hodně, ale myslím, že některé věci se opravdu člověk naučí až s věkem. A o těch si ráda vyprávím. O vztazích, emocích, o strachu a odvaze, o nových začátcích. Upřímně, vždy se cítím lehčí, po rozhovoru se starší ženou, která přišla na tetování. Každá z nich má můj obdiv! Život není peříčko a ony vědí jak žít, starat se o rodinu, o sebe, o práci, a  také jak vždy po pádu vstát. Mluvím o ženách, protože s nimi pracuji víc, muži snad odpustí, s muži máme jiná témata - ryby, auta, motorky a různé technické věci, co mě teda také hodně baví,“ neskrývá radost ze své práce Linda, která vepsala do kůže vzpomínky, sny i nejdivočejší fantazii už více než deseti tisícům klientů. Tetování je podle ní nejen rituálem sebevyjádření, ale také vědomou cestou, jak žít podle vlastních představ a ne podle očekávání jiných. Ať je vám osmnáct, nebo jednaosmdesát.