Článek
Většinou začíná smutný scénář stejně, jako tomu bylo u Marka. Třináctiletý chlapec poslal citlivé obrázky a videozáznamy dívce, za kterou se ale vydávali jeho „kamarádi“. Ti pak začali záznamy šířit, Marka ponižovat, vyhrožovat a ubližovat mu. Kvůli zostuzení a kyberšikaně si v zoufalství sáhl na život. Tyto smutné příběhy nejen, že neberou konce, ale bohužel jich pořád přibývá. Stejně jako čísel ve statistikách sebevražd dětí a náctiletých, kteří volají na tísňovou linku s tím, že si chtějí vzít v beznaději život.
„Náš syn Marek prošel v posledních měsících velmi těžkým obdobím. Stal se obětí podvodu a šikany na internetu, což mu způsobilo hluboké psychické zranění. Díky rychlému zásahu se podařilo Marka zachránit. Byl převezen do nemocnice a následně hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde se nyní zotavuje a postupně nachází cestu zpět ke klidnějšímu životu. Pro naši rodinu to bylo velmi náročné období – nejen psychicky, ale také finančně. Velmi by mu pomohlo přestěhovat se do nového prostředí, mimo místo, které mu bolestivé události připomíná,“ říká maminka, která má na starost ještě další tři Markovy sourozence. Její manžel pracuje šest dní v týdnu, ona sama pobírá invalidní důchod, takže je pro ně situace o to náročnější. Sama přišla jako dítě rukou vraha o svého otce a tak si s sebou dodnes nese těžká traumata.
Začal se vzdalovat rodině
„Nejde ti to ve škole, nevadí, hlavně buď slušný a hodný na lidi, pracovat rukama není ostuda, nemůžeš koukat jen na sebe, máš ještě sourozence, když se něco stane přijď za mnou já ti pomůžu. Sice ti třeba vyndám, ale budu ti věřit a ty mně. Tyhle věty jsem dětem vždy opakovala a věřila, že o ně nemusím míst strach,“ říkám maminka, jejíž jméno ponechávám v anonymitě a jméno syna z pochopitelných důvodů měním. „Celá tahle situace nastala někdy na konci sedmé třídy. Katka a Marek chodili spolu do třídy, on se začal chovat jinak spíš chtěl být sám, přestal chodit se sestrou ven a říkal, že má konečně kamarády, kteří ho chápou. Ačkoli si do té doby byli se sestrou velmi blízcí, tam se začali vzdalovat. Začal dělat blbosti, o prázdninách rozbil lavičku se zdůvodněním, že chtěl rozesmát smutného kamaráda. Začal kouřit, vždy byl proti tomu a hodně jako malý sportoval. Začal chodit domu později, než jsme se domluvili a já jsem mu začala zakazovat telefon s kamarády, dokud mi neřekne, co se děje. Přestal s námi chodit ven, odmítal i bazén kvůli svému vzhledu. Samozřejmě jsem se ptala dcery, ale ta taky bohužel noc nevěděla, protože se odcizili. Všimla jsem si, že Marek v noci vůbec nespí, usínal až někdy k ránu. Když jsem ho chtěla vzít k psycholožce, odmítl. Byl nervózní, podrážděný, spíš býval sám v pokoji. Nechtěl ani jist, a nebo naopak přejídal se. Přestal o sebe dbát ztratil zájmy…,“ vzpomíná maminka na první příznaky toho, že něco s jejím synem není v pořádku. „Dneska si říkám, že byly viditelný, ale on to uměl vždy dobře vysvětlit. Bohužel, já to cítím tak, že jsem selhala a měla jsem být vnímavější, nakonec se mi Marek přiznal, že vzniklo video, kde je vidět jeho přirození,“ přichází k hlavnímu problému.
Nejdůležitější je vzájemná důvěra
„Prozradil mi, že si psal s holkou, ale doopravdy to nebyla holka, ale kluk. Moje reakce byla, že půjdu na policii a řeknu, co se stalo. Marek řekl, že ne, že to vyřešil a že je to smazané. Jako máma jsem ho neměla poslechnout, ale já ho nechtěla zradit. Prosil mě, že je to už vyřešené, ať to nechám být. V té době jsem ale nevěděla, že ho třeba kluci, které ani neznal, mlátili na skateparku a křičeli na něj, že je úchylák. Video se začalo opět rozesílat. Z hodného, slušně výchovného kluka, se stal zlý neslušný člověk s kázeňskými problémy. A pak to přišlo. Tu noc jsme vůbec nespala, i když beru prášky na spaní. Hledala jsem chybu v sobě, že jsem udělala něco špatně, že nemají moje děti to, co ostatní, že na všechno musí čekat, když si něco přejí, že jsem zlá, že všechno moc řeším. Šla jsem si lehnout okolo 12h s mladším synem, aby usnul. Marek za mnou přišel do ložnice a pohladil mě. Když jsem vstala, Marek byl na záchodě a zvracel, ale nešlo mu to. Řekla jsem, co mu je a on, že špatně a že půjde zítra normálně do školy. Asi tak za 10 minut jsem šla do pokoje už byl mimo, nemohl mluvit klepal se usínal, rychle dýchal. Ptala jsem se, co se stalo hned mě napadly prášky. Tak jsem vzala košík, kde je mám a tam jich chybělo zhruba padesát. Zavolala jsem záchranku, doma mu vypumpovali žaludek a převezli na JIP. Jezdila jsem za ním každý den, povídali jsme si, až v tu dobu jsem se dozvěděla, že ten profil byl kluk ze třídy, navíc synovec třídního učitele. Takže Marek říkal, že i kdyby to řekl, nikdo by mu nevěřil,“ ohlíží se za těžkou dobou máma třináctiletého chlapce, který si kvůli beznaději a strachu z následků kyberšikany chtěl vzít život.
Marek byl po deseti dnech převezený na dětskou psychiatrii v Lounek, kam za ním máma jezdila. Brala i sourozence, aby bylo veseleji. Jezdili vždy vlakem nebo autobusem, protože rodina si auto nemůže dovolit. Vše bylo pro maminku o to náročnější, že i takové náklady ji finančně vyčerpaly až do dnešních dní: „Poprosila jsem o pomoc Člověka v tísni, tam mi poskytli potravinovou pomoc sice jen na dva měsíce, ale aspoň to, jsem za to vděčná. Nejsem v hmotné nouzi. V podstatě nemám na nic nárok,“ vysvětluje důvody toho, proč založila po konzultaci se sociálním pracovníky Znesnáze sbírku, která má náhlou díru v rozpočtu pokrýt a hlavně zajistit možnost nového začátku, jinde.
Běh na dlouhou trať
„Vztah mezi mnou a Markem je teď o dost jiný. Mám pocit, že mi říká vše a já jemu. A zároveň se posílil i vztah mezi sourozenci. Už se i stalo, že z ničeho nic přišel a brečel, klepal se, zrychleně dýchal a řekl mi ať schovám ostré věci a léky a zamknu ho v pokoji, že má divný pocit, že má tíhu, že si chce něco udělat. V tom okamžiku jsem volala do Loun, kde byl, a chtěla jsem sloužících doktora. Ten mi řekl, že musím při těchto stavech podat SOS prášek, a že se to zlepší, ať ho hlídám. Takže jeden den je lepší, pak zas horší, nedá se to dopředu říct. Důležitý je, aby mi to řekl, nebo kdyby to zažil i jiný rodič, je důležité mluvit, pořád!“ Odpovídá trpělivě na moje otázky maminka teenagera s vědomím, že její vyprávění může pomoci i dalším rodičům v podobné situaci.
Moc by si přála, aby se nic tak hrozného už nikdy neopakovalo. Aby byla ve školách lepší prevence. A aktivně hledá pomoc, aby mohli začít znova a lépe: „Zkusila jsem požádat o příspěvek na péči, vyřízení trvá dlouho. Péče kvůli tomu, že se bojím o Marka, nechci ho nechat samotného. Ale je předpoklad, že mi ho neschválí. Sbírka by nám mohla pomoct v tom, že by jsme se mohli přestěhovat. Momentálně nevíme kam, aby tam bylo tak nějak bezpečno, dobrá dostupnost, nejlíp bychom chtěli na vesnici. Ale zase vidíme problém s manželem, že nemáme auto na rozvoz dětí do školy. Stěhování je těžké rozhodnutí, manžel tu má práci, mladší syn s autismem speciální školu, dcera to tady má ráda… Ale jsme všichni ochotni změnit všechno, co půjde, kvůli Markovi. Můžu říct, že tahle situace je doopravdy těžká jak po psychické stránce, tak i finanční.“
Pro rodiče dětí, které jsou obětí kyberšikany, existuje v Česku hned několik pomáhajících organizací.
„Omlouvám se za upřímnost. Člověk po takovém trápení začne přemýšlet opravdu jinak. Abych to nějak normálně ukončila, tohle je běh na dlouhou trať. A to jen proto, že kluci nedomysleli následky toho, co Markovi udělali. Bohužel. Dekuju že jsem Vám to mohla napsat.“ Končí osobní zpověď máma dospívajícího kluka, který se prostě jen obyčejně zaláskoval. Do představy, kterou mu chtěl někdo záměrně ublížit. Vrstevník, jeho spolužáci, bývalí kamarádi.
Kyberšikanu zažívá nebo zažilo každé třetí dítě v Česku
Kyberšikana je forma šikany, při níž pachatelé využívají informační a komunikační technologie – počítače, mobilní telefony, internet a sociální sítě – k úmyslnému a opakovanému ubližování jednotlivcům nebo skupinám s negativním dopadem na život oběti. Může se projevovat vydíráním, ztrapňováním, obtěžováním, ohrožováním či zastrašováním prostřednictvím digitálních médií. Ne všechny negativní projevy online komunikace však představují kyberšikanu – je důležité zohlednit záměr pachatele, intenzitu a četnost útoků a dopad na život oběti. Výzkumy, ať už z České republiky nebo ze zahraničí, potvrzují, že kyberšikana je závažný problém s negativními dlouhodobými dopady na duševní zdraví. Podle tematické zprávy České školní inspekce z roku 2023 řešilo alespoň jeden případ kyberšikany v posledních třech letech 21 % základních škol a 24 % středních škol. Linka bezpečí, která provozuje speciální linku pro Rizika kyberprostoru, zaznamenala mezi lety 2023 a 2024 nárůst hovorů o kyberšikaně o celou polovinu! Linka bezpečí je tu pro každého s podobným problémem. Není čas ztrácet čas, říct si o pomoc je naprosto v pořádku a můžete tím zabránit tomu nejhoršímu.
