Článek
Jiří Havelka se před 44 lety narodil v Jihlavě. V krajském městě Vysočiny, kde v roce 2007 začala růst stavba obchodního centra City Park. Právě proti ní bojoval z těsného sousedství Jiří Simon, který se po třech letech marného boje oběsil přímo nad vchodem do obchodního domu. Jeho tělo se zlomeným vazem našla na Nový rok kolemjdoucí, zatímco doma, jen pár metrů od něj, zatím vyspával po silvestrovských oslavách jeho syn s kamarády. Utrápený táta nechal dopis na rozloučenou: „Žil jsem si pěkný život, dokud jsem pracoval, o nic se nezajímal, a ani nepotřeboval. V domnění, že žiji v právním státě, čili až budu cokoli potřebovat, tak se domůžu práv!! Bohužel nebylo tomu tak,“ stálo v dopise.
Je čistou, ale zajímavou náhodou, že toto téma rodilého Jihlaváka Havelku provází napříč životem už od studií
„Když jsem téma pro Zahradníkův rok zpracovával, začalo se mi do toho promítat víc kauz, včetně té, kterou jsem po škole chtěl režírovat v Dejvickém divadle. Například šlo i o hru Posedlák, o sedláku Janu Raiterovi, který se jako jediný postavil mexické firmě, která chtěla stavět hliníkárnu na jeho pozemku, nebo na pozemku sousedícím s jeho. Následně jsem našel i zápisky a začalo se to na to nabalovat, jako alegorie,“ vzpomíná v aktuálním podcastu Čestmíra Strakatého.
Jihlavský City Park. Stavba, která vyrostla během roku a stála život 50letého aktivisty.
Boj s byrokatickou mašinérií a mocí peněz je bohužel téma stále aktuální
„Investor stavby, společnost CEI Building, si dal záležet na civilizovaném jednání. I když měla společnost od magistrátu zelenou, její vedoucí obcházeli lidi z okolí a ptali se jich, zda se stavbou souhlasí. Všude uspěli, jen u Simonů ne. Jejich dům byl totiž pouhých deset metrů od zamýšlené stavby. Všichni ostatní bydleli mnohem dál: „Táta byl účastníkem všech jednání a měl i veškerou dokumentaci. Nesouhlasil se stavbou, protestoval, odvolával se na zákony. Ale převálcovali ho, i když poukazoval na četná riziková narušení stavebního projektu. Třeba na to, že nosníky stavby jsou v některých případech užší a slabší, než stálo v plánech. A to nemluvím o tom, že nám památkáři nedovolili ani výměnu oken. Těžké stavební mechanismy, bagry i vibrační válce domem otřásaly každý den. Nemohli jsme větrat, všude byly hned závěje prachu. Všechno se třáslo, skleničky zvonily v příborníku, a když jsem položil dlaň na zeď domu, cítil jsem vibrace jak v křesle u zubaře,“ popsal Jakub své vzpomínky na výstavbu dnes hojně navštěvovaného obchodního a zábavního centra v Jihlavě. Jejich domek ve Ztracené uličce měl ideální polohu v historickém centru krajského města, kousek od hradeb, v údolíčku Koželužského potoka. Podle Jakuba jeho otci nabízela společnost CEI Building nakonec za dům částku kolem pěti milionů korun s podmínkou příslibu, že do konce života bude o okolnostech stavby City Parku mlčet. Peníze prý nepřijal.
Filmem Zahradníkův rok se Jihlava a její příběh táhne jak tenká červená nit, kterou uvidí jen místní
Se vznikem filmu Jiřího Havelky pomáhal další Jihlavák. Ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka, který sehnal literární grant na psaní scénáře: „Nechtěli jsme udělat příběh o identitě zla, ale jak s ním nakládáme my, jak jsme schopní se s ním vypořádat a jak se k němu postavit. Může to být selhávání byrokratického aparátu nebo státního systému, ale i za tím jsou vždy lidé. Za vším jsou, a nás zajímali ti u nás. Jak my Češi dokážeme ochránit jednotlivce, jak moc se bojíme,“ říká režisér Havelka.
Roli zahradníka ztvárnil ve filmu oblíbený český herec Oldřich Kaiser. Svou roli bravurně zvládl, aniž by řekl jediné slovo.
Havelkův snímek budí pozornost i očekávání
Film Zahradníkův rok vznikl na základě skutečné kauzy Reného Mandyse, který má zahradnictví na severu Čech. V jeho sousedství je zámek, který koupil nový majitel. Ten se postupně snažil skupovat i další pozemky v jeho okolí a všechny, jak se říká, vyštípat. Titulní hrdina v podání Oldřicha Kaisera vede tichou bitvu o svůj mikrosvět během dvanácti měsíců, uvozených vždy citací z předlohy Karla Čapka. Po předpremiéře na karlovarském festivalu přijde do kin 18. července. Je více než pravděpodobné, že si v něm svůj příběh z okolí, nebo ten vlastní, najde každý z nás. Protože boj se systémem a mocí je nesmrtelné téma, které je třeba připomínat. Stejně jako bojovníky, kteří se do něj odvážně pustí.
