Článek
„Šla jsem na film v kině Světozor, celkem zamyšleně jsem stála ve frontě na záchod, když se začal ozývat pláč z jedné kabinky a posléze z ní vyšla žena, která byla nešťastná, protože dostala menstruaci, ale nic u sebe neměla a měla jen peníze na ubytovnu. A tak jsem jí podala vložku, kterou jsem měla u sebe a přidaly se další ženy. Někdo ji začal uklidňovat a mě fascinovalo, že jakmile přijde na menstruaci a protečení, tak jsme na tom všechny stejně. Jenže my se velmi často můžeme jít převléct nebo vysprchovat, a tu možnost ženy na ulici nemají. A díky tomu jsem začala přemýšlet nad tím, jak ponižující to je. Důležité je říct i to, že mě osobně celý život má vlastní menstruace přišla jako velmi ponižující a útrpná záležitost, a zamyšlení nad tím, že bych ji nemohla prožívat důstojně mi přišlo strašné,“ vzpomíná Lucie Gregorová na den, který změnil pohled na společnost pravděpodobně nejen zmiňované ženě z toalety, ale také mnoha dalším: „Ono se to pak nějak sešlo, že jsem vezla nějaké věci do NZDM Jako doma a napadlo mě se zeptat, jak je to s ženami bez domova a tou menstruací. A řekli mi, že menstruačních potřeb mají nedostatek a že je mají nepravidelně. Tak jsem to řekla Aničce, která jako správná kamarádka řekla, že prostě něco nakoupíme. Chytlo se toho víc kamarádek, a tak jsem řekla, ať mi prostě pošlou peníze a my to s Aničkou zařídíme.“
Velmi záhy se k Lucce přidala Eliška s Tomem a vzniklo tak jádro Soly. Spojili příjemné s užitečným, když se vždy jednou měsíčně začali potkávat u vína a dobrého jídla doma u Aničky, kde si povídali o všem možném a u toho dělali balíčky s menstruačními potřebami. A tak to trvá dodnes. Ačkoli to zní pohádkově a „easy“, začátky byly velmi náročné: „Ono se to nezdá, ale když jsme dělali třeba kolem 50 balíčků, tak jsme prostě vše nakoupili cestou na balíčkování. Takže jsme museli obejít asi 5 prodejen a vše si domů nanosit. Obecně ale máme štěstí na lidi. Naši kluci v tom samozřejmě jedou taky, naše rodiny nás od začátku bezpodmínečně podporují. Ať už penězi nebo časem,“ říká zakladatelka spolku SOLA s vděčností.
SOLA pomáhá tam, odkud jiní zrak odvrací. Balíčky s menstruačními potřebami balí každý měsíc společně doma. Plány ale mají větší.
„Bez příkras je to tak, že Anička tahá jako soumar balíčky a vložky po celé Praze.“
Od září se tahle neobyčejná parta kamarádů bude scházet v nových prostorách, které jim konečně umožní i zapojení více lidí. Potřebné věci dnes už získávají od firem nebo z velkých objednávek, a to jim umožňuje část peněz od dárců investovat do provozu. Balíčky nevozí ženám osobně. Navazují spolupráci se sociálními službami, které své klientky znají nejlépe. Primárně se zaměřují na terénní sociální služby, nízkoprahová a denní centra, následně pak na rodiny matek samoživitelek.
„Běžně buď samy nebo za pomoci přátel balíčky roznosíme, některé pošleme Zásilkovnou. A do nových služeb se vždy vydáváme a zavezeme je na delší čas. Kdybych to popsala bez příkras, tak většinou Anička jako soumar po celé Praze tahá balíčky a vložky,“ usmívá se Lucka. „Obecně se snažíme dostávat všude tam, kde je chudoba a sociální vyloučení. Je potřeba ale říct, že v rámci lobbingu bychom do budoucna rádi pomohli všem ženám. Tak, aby byly dostupné menstruační potřeby na veřejných místech a bylo běžné za ně platit méně,“ plánuje Lucie Gregorová.
Obsahy balíčků vycházejí přímo z potřeb klientek a dávají je do kupy společně s jednotlivými službami. Zároveň ale jako menstruující ženy vycházejí i z vlastní zkušenosti a hodně se o menstruaci a jejím prožívání baví s lidmi okolo sebe: „Na nás je poskytovat ženám takový typ menstruačních potřeb, který potřebují a který je pro ně příjemný. Kalíšky i menstruační kalhotky nabízíme, ale zájem o ně není tak velký. Je potřeba si uvědomit, že alternativy jako kalíšky a kalhotky jsou pro ženy, které mají bezpečné prostředí, kde si je vyměnit, přístup k tekoucí vodě i mentální kapacitu. A to vše ze své podstaty lidé na okraji společnosti nemají. Bohužel také často nemají přístup ke zdravotní péči a takové nehygienické nakládání s kalíškem vám ´dole´ dokáže hodně zavařit. Takže za nás je to samozřejmě skvělé, když to někdo vyhodnotí jako úlevu a pro sebe funkční metodu, ale jsme velmi daleko od toho pranýřovat ženy za to, že jejich menstruace je neekologická. Stojíme si za tím, že každá osoba by měla mít právo, bez posuzování, si zvolit, jak chce řešit svou menstruaci. Už i proto, že je to vysoce individuální věc,“ komentuje Lu obsah menstruačních balíčků.
Víme, jak jim to ulehčuje život a jak jsou vděčné, že mohou menstruační potřeby mít pravidelně a v dostatečném množství. Vlastně nás to vždy dojme, jak nesamozřejmé to pro některé lidi je a jak velkou radost jim to dělá. Přitom asi mnoho z nás by se nad tím vůbec nezamýšlelo, prostě byste si šli vložky koupit. A pak slyšíte od maminek, že stříhají pleny, protože na vložky nemají a pleny pro děti ano.
Menstruační potřeby by měly být dostupné všem ženám. Těch, co si nemůžou balíček vložek za 60 korun koupit, je mezi námi více, než se může zdát.
Nejčastěji mají k aktivitě připomínky ti, kterých se vůbec netýká. Situaci zlehčují nejvíce muži nebo dříve narozené ženy
„Každé nové téma vyvolává emoce a velmi často především u těch, kterých se vůbec netýká. Nejčastěji to samozřejmě komentují muži, kteří se snaží menstruační potřeby ladit do stejné roviny jako holítka či šampóny. Což tak úplně nefunguje. Spíše bychom je měli řadit do stejné roviny jako toaletní papír. Druhou skupinou jsou pak ženy s argumenty jako „my jsme s tím taky nikoho neobtěžovaly“. Na to vždy ráda říkám, že moje prababička taky rodila v sednici a dnes už nám to nepřijde úplně běžné. Doba se vyvíjí a já jsem moc ráda, že ženy chtějí být slyšet. Že se více bavíme o „neviditelných“ tématech. Kterým menstruace také je. Narážení na to, že na něco tak levného lidé nemají je podle nás bezpředmětné. To bychom stejně mohli říct, že lidé nemají na něco tak levného jako jídlo. Také nemají. Vložky sice v některém z řetězců mohou stát kolem 30 korun. Ale například lidé ve vyloučených lokalitách nebo vesnicích nemají možnost zajet si do řetězce, a tak jsou odkázáni na menší obchody, kde ale koupíte balíček vložek za více než 60 korun. Zároveň jsme znovu u toho, že pranýřujeme ženy, že na něco nemají. Když sháníte 100 korun na noclehárnu nebo rozpočítáváte každou korunu, protože stále nepřišly alimenty je i těch 30 natož 60 korun hodně.“
K podpoře projektu se může přidat každý, bez ohledu na své finanční možnosti
Kromě finanční a materiální pomoci může každý z nás bojovat proti menstruačnímu stigmatu a chudobě. Můžeme bez ostychu používat slovo menstruace nebo se aktivně zapojit ve svém vlastním okolí: „Ve své práci, škole nebo ve svém okolí můžete udělat box s menstruačními potřebami. Myslím, že to je dobrá vizitka každého místa a pokud se kolektiv složí nebo poprosí vedení, není to moc peněz a vytvoří to inkluzivnější prostředí,“ odpovídá Lucie na otázku, jak může pomoci k lepší osvětě každý z nás. Specifický výzkum zaměřený na menstruační chudobu v Česku neexistuje. Obrázek o ní si ale dokáže poskládat z více zdrojů. Vychází z výzkumů PAQ Research o chudobě v Česku, kde 18 % obyvatelstva spadá do strádající třídy a 22 % potom do ohrožené třídy. Tedy mezi lidi, jejichž příjmy jsou velmi podprůměrné, žijí od výplaty k výplatě. V obou těchto skupinách mají ženy výrazné zastoupení, a to lehce přes 60 %.
„Můžeme se domnívat, že přesně toto bude společenská vrstva, která je menstruační chudobou ohrožená. Můžeme pracovat s čísly, která ukazují na množství lidí pobírajících nějaký typ dávky v hmotné nouzi nebo na počty lidí žijících ve vyloučených lokalitách, kde se uvádí počet kolem 115.000. Pevně věříme, že se nám v blízkých letech podaří tuto mezeru ve výzkumech zaplnit,“ plánuje.
Kavárny ani restaurace nemají povinnost menstruační potřeby ženám zdarma na toaletách poskytnout. Školy by ale měly mít a my bychom měli chtít
„Myslím, že je potřeba si říct, že restaurace a kavárna nejsou veřejná zařízení, ale soukromé podniky. Je tedy jen na nich, jak vstřícní chtějí být. Za zmínku pak v tomto kontextu stojí iniciativa Místní Místním, která vytváří síť solidárních podniků. Míst, kam mohou přijít lidé bez domova nebo v nouzi, a využít tam některou ze služeb. Natočit si vodu, dát si zavěšený oběd, využít záchod, nabít si telefon. A právě s Místní místním spolupracujeme na to, že zapojeným restauracím a kavárnám nabízíme na zkoušku startovací box s menstruačními potřebami. Mohou tak zjistit, kolik by je zajištění menstruačních potřeb stálo a zda v něm na své náklady chtějí pokračovat. Většinou zjistí, že jim to smysl dává a že to pro ně je zanedbatelný náklad,“ mluví Lucka o dalších krocích spolku Sola.
Na menstruační potřeby nezbývají peníze nejen ženám bez domova, ale velmi často také samoživitelkám.
SOLE chybí ještě tři stovky pravidelných dárců
Spolek Sola má dnes necelé dvě stovky pravidelných dárců. Aby mohli dobře fungovat, mít sklad, a pracovat na rozšiřování regionů i systémové práce, potřebují alespoň 500 adoptovaných balíčků (v hodnotě 100 Kč) do konce tohoto roku. Pracují s tříletou vizí. Chtěli by v rámci advokační činnosti splnit zajištění menstruačních potřeb na základních a středních školách. V rámci materiální pomoci pak rozšířit volně dostupné menstruační potřeby v sociálních službách. A také pokračovat ve sbírání dat, jejich zpracovávání a dokončení prvního výzkumu: „A taky bychom byly šťastné, kdyby Sola mohla být našim zaměstnáním,“ uzavírá Lucie Gregorová, která společně s přáteli látá díru ve společenském smýšlení a vrací důstojnost těm, pro které je zdánlivá samozřejmost obrovskou podporou.
