Článek
„Situace předtím byla špatná, teď je šílená, opředená mnoha nezodpovězenými otázkami. Doktor na mě při poslední návštěvě řval, že kazím jeho reputaci, když se ptám na možnost nápravy, a to jsem sdílel pouze dokumentaci od skrotoplastiky s jinými doktory, kteří jeho postup nechápali,“ říká Petr, který má aktuálně dvě otevřené hojící se rány a už 4 týdny krvácí. Podle jeho slov ho indičtí lékaři vykopli z nemocnice jak psa bez jediného zájmu. „Nemohl jsem jíst ani pít. Byl jsem odhodlaný odejít z nemocnice s katetrem a kapačkou na ulici. Reakcí nemocnice na moji snahu dostat lékařskou dokumentaci, vízum, a druhého doktora byla jen ignorace. Své narozeniny jsem strávil několik hodin na policii, kde po mně hulákal šéf tamní stanice, že tam jsem špatně, dával mi posměšné otázky, s jakým „závažným“ problémem tam jsem. Jeho výraz se změnil až ve chvíli, kdy jsem mu ukázal fotky. Ale stejně mi nepomohli,“ líčí své zážitky Petr.
Hypospadie působí Petrovi roky nejen zdravotní potíže a bolesti, ale také zohavení penisu. O citlivém tématu se Petr už dávno nebojí mluvit
Zanedbaná péče v dětství, souběh několika komplikací, neochota českých lékařů s problémem pomoci, chyba při první zahraniční operaci… Petr měl pech. Přesto se nevzdával a rozštěp močové trubice chtěl řešit další operací v zahraničí. Místo záchrany ho čekal ještě hlubší pád, který popisoval v úvodu. Točí se v začarovaném kruhu už mnoho let, přitom se všemu dalo předejít. Kdyby…
Co je hypospadie
Jde o vrozený rozštěp močové trubice na spodní straně penisu. Vývojová vada nepostihuje ani jedno procento mužské populace. Je dobře viditelná na první pohled, lze ji tedy snadno diagnostikovat. Chirurgicky se běžně řeší od jednoho roku dítěte, úspěšnost zákroku se pohybuje kolem 90 procent. Petr ale v dětství žádnou operaci nepodstoupil: „Proč mě rodiče nenechali operovat jako dítě, je otázka, na kterou stále neznám odpověď. Jako odrostlejší dítě jsem se pro stud ani nezeptal. Myslel jsem si, že je to něco jako odstáté uši. Nabízí se ale další otázky. Proč se stává, že pediatr problém přehlédne? Co řekl mým rodičům? Reagovali stejně i další navštívení lékaři? Toto se mi honilo hlavou. Bohužel se odpověď nedozvím,“ tápe v příčinách svého problému Petr, který se považuje za extrémně stydlivého člověka. „V době, kdy mi bylo dvacet, nebyl dostupný internet a ani jsem netušil, co to vlastně mám. Zeptejte se lidí na ulici, co je to hypospadie. Já na to přišel náhodou při čtení článku, až když mi bylo 36 let. Okamžitě jsem věděl, že je řeč o mém problému, a hned jsem se pustil do hledání pomoci.“
Problém má jednoduché řešení. Musí ale přijít včas
„Na postup řešení hypospadie - poruchy vývoje penisu s většinou atypickým vyústěním močové trubice, s možným zakřivením penisu, s možným rozštěpem předkožky - není jednotný názor. Pokud je penis rovný, chlapec dobře močí a je dobrý estetický nález, většinou se tyto lehké poruchy vývoje penisu neřeší, muži jsou s penisem spokojeni a žijí plnohodnotný život včetně dobré sexuální aktivity. Těžší vývojové poruchy se většinou řeší v dětském věku. Nyní se doporučuje operace po čtvrtém roce, některá pracoviště však operují již mezi 1. a 2. rokem života,“ osvětluje urolog Oldřich Šmakal. „V České republice je systém péče o děti s hypospadií dobře propracovaný, pacienti se léčí v centrech dětské urologie v Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Ostravě a Plzni. Tato pracoviště mají pro dospělé pacienty andrologické ambulance, kde se nálezy na penisu posoudí a v případě potřeby operují. Není nutné, aby si pacient hledal pomoc v zahraničí,“ dodává. Ovšem v případě, že už není pozdě - oponuje Petr.
Vysvětlení uznávaného českého urologa v jeho případě neplatí. „Každá hypospadie je jiná a může se projevit jedním, kombinací nebo všemi defekty. Moje forma je mírného typu, bohužel od všeho něco, jak se vyjádřil při vyšetření profesor Andrej Sukop,“ vysvětluje Petr, kterého podle jeho slov všichni čeští lékaři odmítli. Pomoc u nich hledal vytrvale tři roky, nabídnuta mu byla maximálně obřízka. Nic neřešící amputace části penisu neodlučitelně spjaté s jeho sexualitou. Předkožka jako jediná totiž pro svou citlivost dokázala Petrovi kompenzovat tah a bolest při tlaku na zakřivená topořivá tělesa. „Několik lékařů mi dokonce řeklo, že když už jsem měl nějaký sexuální život, tak není potřeba nic řešit a zvykl jsem si. To, že byl vždy mizerný pro ně nebyl argument,“ stýská si Petr, který se celý život vyhýbá společným sprchám, ve kterých prý přicházejí nechápavé pohledy, dotazy a úšklebky. Série traumat ho ale posílila natolik, že je nyní schopný o problému veřejně mluvit.
Petr pořád věří, že zase jednou bude mít důvod k úsměvu
Člověk se nemůže odpoutat od myšlenky, jestli není partnerce odporný
Seznámení pro Petra problém nikdy nebyl. Je společenský a dokáže mluvit o všem. Když ale přišlo na intimní chvilku, vše se podle něj pokazilo. „První sex s novou partnerkou býval vždy stres kvůli její reakci. I když se žena snažila být milá, kvalitě to nedodalo. Člověk se neodpoutal od myšlenek na to, co si o tom myslí, jestli se jen nesnaží být tolerantní, a přitom vnitřně necítí odpor, zklamání. Nebo byla její reakce rozpačitá a bylo to vidět i přes nevyřčené, navíc pro mě byla často i erekce bolestivá,“ vzpomíná Petr na intimní chvilky, které už jsou pro něj po druhé zpackané operaci tabu. Momentálně jsem sám a vůbec nemám odvahu ani pomyšlení něco nového zkoušet navazovat. Jak pro zdravotní problém, tak mizernou psychiku. Předtím to nebylo kvalitní, ale teď už nepřipadá v úvahu ani vlastní uspokojení."
Už první operace skončila propadákem
Po nespočtu odmítnutí v Česku našel zoufalý muž pomoc v zahraničí. Prodal, co mohl. Částečně mu přispěla i rodina a kamarádi. S lékařem věc osobně konzultoval a měl možnost podstoupit operaci technikou GFC zaměřenou právě na jeho typ postižení, díky které doktor převzal v roce 2019 v Rakousku ocenění Evropský dětský urolog. Bohužel ale nakonec přijal pozvání i do jiné nemocnice. „Když se o tomto pozvání původní urologický chirurg dozvěděl, urazil se a operaci odmítl,“ vzpomíná na cestu, která vedla na osudný operační sál. Po zákroku se Petrův zdravotní stav zhoršil a dodnes řeší s pomocí kamaráda právníka odškodnění. Další oslovení lékaři v zahraničí Petra odmítli s tím, že si na revizi netroufají. Nevzdával se a hledal několik měsíců dál. Nakonec našel dvě možnosti. Kompletní revize v největší turecké nemocnici u profesora Tolga Karajana a nebo v Indii u Dr. Gurseva Sandlase. Komunikace s druhým zmiňovaným ho přesvědčila, že je schopný škody napáchané předchozí operací napravit a že se mu konečně uleví. Jenže opak byl pravdou a Petr se tak už podruhé dostal do nesprávných rukou. Bolesti a trauma si nese ještě dnes.
„Můj penis už vidělo tolik lidí, že jde veškerý stud a obavy stranou. Chci jen začít normálně žít“
Petr miluje sport, návštěvy posilovny, také je kutil a rád přichází věcem na kloub. Miluje detaily a zaměřoval na ně vždy i své focení. Kvůli první operaci prodal svůj fotoaparát, se kterým dříve cestoval a poznával jiné kultury. Jeho největší láskou je ovšem nadále hudba, která mu pomáhá psychicky. Na své okolí vždy působil jako usměvavý pozitivní kluk, což byl podle něj způsob, jak skrýt svá trápení. Když si loni založil sbírku na Znesnáze, ztratil už veškeré zábrany, stud a obavy. Jak sám říká, ani by se nedopočítal toho, kolik lidí už vidělo jeho genitálie. Na posměch a pohrdání je bohužel zvyklý: „Hlupáků se nebojím. V životě jsem zažil mnoho těžkostí. Ukradli mi auto, vykradli garáž, o kterou jsem navíc záhy kvůli špatné smlouvě přišel a nejhorší byl v životě okamžik, kdy mi vlastní rodič zemřel v náručí. Na těžkosti života jsem zvyklý a už se o nich učím otevřeně mluvit. Ano, stydím se, ale nebojím se. Nechci se bát. Děkuji za to, že jsem to mohl napsat,“ říká s úlevou.
Petr byl vždy aktivní člověk. Posilovna byla jeho oblíbeným místem odpočinku
„Vím, že nejsem sám. Rád se s podobnými muži podělím o zkušenosti.“
Petr nabízí pomoc stejně postiženým mužům. Ve svých špatných zkušenostech se tak snaží najít alespoň nějaký pozitivní přínos: „Pokud má někdo podobný problém, ať se klidně obrátí na mě. Poradím, předám zkušenosti i kontakty na skvělé lékaře, kteří se snaží vyjít maximálně vstříc například i pomocí video konzultací zdarma. Ale bohužel ne tady, ve své rodné zemi jsem lékařskou pomoc a ochotu nenašel. Vždycky jsem byl schopen si v životě se vším poradit, najít řešení. Ale teď nevím kudy dál. Navíc se stydím, že jsem poprosil lidi o peníze a vše šlo vniveč. Pomohli mi a věřili, že mi pomůže i doktor, ve kterého jsem vložil veškerou poslední důvěru. Každý den na to myslím a je mi z toho mizerně.“
