Článek
Dnes jsem si poslechla dva slovenské podcasty. Jeden s ex-prezidentem Andrejem Kiskou, druhý s kandidátem na příštího prezidenta Ivanem Korčokem.
Moc hezky vedené rozhovory Štefanem Hríbem. I když jsem přitom míchala voňavé těsto a mazlila se s ním, bylo mi strašně smutno. Uvědomila jsem si, že to, co se děje na Slovensku, lze stručně popsat jako destrukci demokracie a kradení státu dobrým lidem.
Dobří tentokrát zůstali v menšině. Musejí přihlížet agresivnímu jednání vlády, která plní slib pomstít se. Mimo jiné tím, že chce nezákonně zrušit některé demokratické instituce, jen aby zabránila justici dělat svou práci.
Nikdo se nemůže vymlouvat, že netušil. Leader vítězné strany Robert Fico to vyřvával na tribunách jasně - udělám všechno pro to, abych zase umožnil mafii dostat se k moci a abych zabránil soudům vypořádání se s ní. Kdo jen trochu sledoval dění na Slovensku, ví, o čem je řeč. Stačí si připomenout režim, v němž se střílí novináři za to, že hledají a nacházejí pravdu o korupci politiků. Tehdy byl premiérem Robert Fico.
Andrej Kiska vzpomínal, jak ho chtěl tento premiér coby prezidenta vydírat, pokud ho nejmenuje ústavním soudem. Našel si na Kisku „přečin“, jehož se podle slov debatérů v podcastu dopouští nemálo podnikatelů. Jde o to, co lze dát do odpisu daní a co může finanční úřad zamítnout. Podnikatel chybu napraví doplatkem a je to. Fico nejen že nelegálně získal výpis z Kiskových daní, ale ještě mu vyhrožoval.
Pochopitelně narazil. Andrej Kiska jako prezident obstál, jako občan teď chodí k soudu.
Druhý zmíněný rozhovor mě ještě víc rozesmutnil. Jde o nenávistné Ficovo poštvání „našichlidí“ proti současné prezidentce Zuzaně Čaputové. Nikdo se nemůže divit, že po takové šikaně se ženě, která křiklouny morálně převyšuje, nechce podruhé kandidovat.
Mám ke Slovensku blízký vztah. Žijí tam příbuzní i přátele, takže sleduji i vývoj v této sousední zemi. Všichni se divíme stejně - jak to, že lidé dopustili odporné chování k ženě, kterou si oni přece vybrali do prezidentské funkce! Snad jim imponovala svou dosavadní činností a svým jednáním. Jak to, že se jí nezastali? Jak to, že ji tak věrolomně zradili? Jak to, že mu to nespočítali u voleb?
Nemám odpověď. Jen na to pořád musím myslet. Těsto už vykynulo, jdu s ním pracovat, třeba se odreaguju. Asi se ale nepřestanu ptát, jak to, že si lidé vědomě volí zlo, které se tím, čím je, ani netají?
