Článek
Intenzita informovanosti nemá v současnosti konkurenci. Jinak je to s kvalitou informací. Za objektivní lze považovat jen ty, které jsou získány pokud možno na místě dění, i zprostředkovaně, několikrát ověřeny, nebo pocházejí-li od spolehlivých a osvědčených zdrojů. To pochopitelně nejsledovanější sociální sítě nenabízejí. Tam je to jak na tržišti. Co kdo sehnal, to nabízí. Je na nás, jak a co vybíráme. Zboží z trhu chceme takové, aby nepoškodilo naše zdraví, aby nám přinášelo potěšení. Proč to nechtít po informacích?
Kvalita informací je o to důležitější, že ovlivňuje voliče. Jedni si od důvěryhodných zdrojů potvrzují své poznatky, jiní se nechají od nedůvěryhodných, o to důraznějších zdrojů zmanipulovat a volí ne podle sebe, ale podle intenzity naléhání toho, koho sledují.
Pak jsou tu nevoliči.
Smutné je, když vám tohle vmete někdo, koho máte rád:
„O politiku nezajímám, je mi jedno, koho si tam zvolí.“
„Je mi to jedno, politika je svinstvo, nevolím už mnoho let.“
Jednou jsem takovou blízkou osobu ze severu Čech chtěla „osvítit“. To jsem si dala! Přitom jsem jen řekla: „Přece víš, že jsem novinářka, že si umím sehnat zdroje, proč se mě místo těch keců raději nezeptáš, co na to ti kompetentní?“
Dotyčný zrudl, vyskočil a odběhl. Za chvíli byly slyšet rány v garáži jeho domu a manželka hostitele mi jen řekla: „Dovolila sis mu odporovat.“
Moje obavy, jak se budu na návštěvě dál cítit, se naštěstí nenaplnily. Zvítězilo dlouholeté přátelství. Oba jsme se posléze snažili dělat, že se nic nestalo. Já se smířila s tím, že to, co vím, nikoho nezajímá, ale také jsem si řekla, že si ani nenechám vnutit nesmysly.
Nastal zdánlivý klid. Neptáme se, kdo koho volil. To je demokracie. Na rozdíl od totality, v níž jsme prožili velký kus života, nám dává možnost ovlivnit svým hlasem dění.
Moje velmi blízká kamarádka má přátele v kraji vína. To, co nedávno zažila na návštěvě, mnou otřáslo, a tak předávám svými slovy.
Nadřou se. Jsou naštvaní na nízké platy v zaměstnání, ale přivydělávají si tvrdou prací na vinicích. Díky vlastní píli často žijí – aspoň co jsem viděla - v luxusně zařízených domech a nijak materiálně nestrádají. Někteří se vraceli od moře, jiní se na dovolenou v zahraničí chystali. Za své dobré víno mají obdiv nás, Pražáků, a užívají si to. Běda ovšem, když ve sklípku, kde vládne skvělá nálada, někdo začne o politice a ty přiznáš, že jsi liberálka a rozhodně demokratka, takže nevolíš populisty. Chvíli je hrobové ticho, máš pocit, že s tebou už nikdo nepromluví, že jsi zostudila hostitele. Je ti trapně. Posléze žasneš, jak dokážou být doteď mírumilovní, pracovití, šikovní lidé fanatičtí v obhajobě svého a v nenávisti tvého. A to ještě netušíš, že až se autem vydáš z místa, kde jsi původně chtěla jen posedět, pokecat, ochutnat a pochválit, tě na silnici zastaví obrovský nápis „SMRT FIALOVI“.
V kraji mléka strdí, jak by řekl básník!
Pak mi kamarádka ukázala fotku nápisu, ale odmítla mi ji přeposlat. Má obavy, že by ji ti lidé z kraje, kam občas jezdí k příbuzným, vyobcovali.
„Já to ale napíšu,“ řekla jsem jí.
Asi zalitovala, že mi to řekla. Zná mě však dlouho a ví, co riskuje.
Také se marně ptá za své hostitele – PROČ?
Nenapadá mě nic jiného, než že ti lidé moc pracují a v informovanosti se spokojí s tím, co jim nabídne jejich zdroj na Facebooku.
Nevíme, co těm blahobytným lidem udělala současná vláda tak špatného, že obhajují takto zlý nápis. Víme ale, že se přiklonili ke zlu. Možná, až si příště zvolí strany, které jen slibují nesplnitelné, později sklidí, co svou volbou zaseli. Kdyby se jen o trochu víc zajímali o složení a směřování vůdcovských stran, zjistili by, že jim rozhodně nejde o blaho voličů, ale jen o to, aby se dostaly k moci a pak si už dělaly, co chtějí. Bez ohledu na potřeby obyvatel, viz Rusko, Maďarsko.
Hodně se teď diskutuje o teroristech z Hamásu, kteří nelidsky vraždili v Izraeli zcela nevinné lidi, malinkými dětmi počínaje a babičkami a dědečky konče. Nemálo lidí, o nichž jsem si myslela, že mají rozhled a cit, odmítá pochopit, že drsná izraelská odveta je jen odpovědí na surovost Hamásu, jemuž nikdy nešlo o to, aby se obyvatelé v pásmu Gazy měli lépe. Aby budovali, jako budují Izraelci, a měli taky takovou pěknou zemi. Jim jde jen o šíření nenávisti. Utrácejí peníze, získané na podporu školství a zdravotnictví pro své voliče, za zbraně a výchovu teroristů.
„Ale co chudáci civilisté v pásmu Gazy?“ namítají falešní soucítící.
„No, ti to odnesou, pokud neopustí severní část Gazy, jak je Izraelci vyzývají, než spustí pozemní operaci na zničení Hamásu,“ říkám a dodávám:
„Tady je vidět, jak mohou voliči ovlivnit své životy. Hamás si lidé v pásmu Gazy zvolili. Chtěli, co nabízí. Zlost, nenávist, válku.
Každý si volí politiky, jejichž názory mu konvenují. Když se nezajímáme, ale necháme se jen zmanipulovat těmi, co slovně nabízejí, po čem toužíme, ale nedozvíme se už, jak toho dosáhnou, musíme přijmout, že budeme oklamáni a třeba i zaplatíme životem, jako nyní civilisté v pásmu Gazy, neodejdou-li.
Za svoji volbu Hitlera si museli v posledních letech války a po ní odtrpět své i Němci. Totéž čeká Rusy, kteří nechtějí vědět, že je Putin agresor.
Za to, jak volíme, jsme jednoduše sami zodpovědní, ať se nám to líbí, či nikoli.“
