Článek
Svátek má také Oldřiška. Takže jsem včera slavila. Dostala jsem jméno, za které jsem se v dětství styděla. Přijala jsem je až ve dvaadvaceti letech, kdy mi řekl šéf zlínského odboru psychologie, sociologie a hygieny práce, kam jsem nastoupila jako sekretářka, že Oldřiška je krásné jméno. Byla jsem pro něj Oldřiška, holky v laboratoři, s nimiž jsem se skamarádila, mi říkaly Oldřo. Doma a ve škole mi říkali Olina.
Narodila jsem se v době, kdy bylo běžné dávat potomkům jména po rodičích. Můj otec byl Oldřich. Chtěl syna, ale měl dceru. Pojmenovali ji po mámě Marta, pro jistotu i Oldřiška. Druhá jsem byla já, kdepak kluk, tak jsem to odnesla. Dlouho jsem sestře záviděla. Bratr, který přišel na svět rok po mně, byl pochopitelně pokřtěn Oldřich. Bydleli jsme v malé vsi na Zlínsku a naší rodině se říkalo u Olinků.
V televizním seriálu Nemocnice na kraji města se objevila v několika dílech nadaná šachistka, která porážela doktora Štrosmajera. Nosila brýle, nebyla napohled moc sexy a jmenovala se Oldřiška. V té době jsem však své jméno už měla ráda, a tak mi nevadilo, když mi občas lidé tuto postavu s laskavou škodolibostí předhazovali.
Je nás v republice něco přes čtyři tisíce. Původ lze najít ve staroněmeckém jméně Uodalrých, z něhož se postupně vyvinula jména Ulrich, Oldřich a jeho ženská verze Oldřiška. Jméno se překládá ze slov „uodalo“ s významem „dědičný statek“ a „reich“ s významem „bohatý“. Znamená tedy „bohatá dědičnými statky“, „bohatá dědička“.
(https://svatky.centrum.cz)
Bohatá dědičnými statky nejsem. Pocházím z nejchudších vrstev, žijících v padesátých letech na Zlínsku. Z otcovy strany to byli chalupníci, kteří měli nízké přízemní nepodsklepené domky a pár políček, na nichž dřeli. Vzpomínám, jak jsem coby pětiletá jezdila se stařenkou a staříčkem na voze taženém krávou na pole a starala se o to, aby tam lidé měli co pít. Naběračkou jsem jim nalévala vodu do plechového hrnku z konve na mléko. Práce na poli mě nebavila ani coby školačku, která musela pomáhat jednotit řepu, přidělenou naší rodině tamním JZD, jehož byl otec předsedou, takže naše rodina musela jít příkladem. Jakmile jsem opustila domov, střežila jsem se prací na poli i na zahrádce a to až tak, že jsem se rozešla s klukem z Hluku, jehož rodiče mi ukázali, jaká pole syn dostane svatebním darem.
Zaříkaného chleba největší krajíc, říká se. Letos jsem pátým rokem celé dva týdny s nadšením hlídala kamarádce dům s velkou zahradou, zahrádkou a skleníkem. Zatímco ona si vždy užívá u moře, já se jí o pozemky vzorně starám.
Kamarádka se jmenuje Marta. Kupodivu si ale nechává říkat Majka. Mám svolení oslovovat ji Marto. Ví, že pro mě je to jedno z nejhezčích jmen.
Pokud vás zajímá, jak se jmenují naše děti, tak vězte, že velmi obyčejně. Lukáš a Adam. Snažili jsme se, aby to byla jména, která jim neznepříjemní dětství. Snad se nám to podařilo, kluci si nestěžují. Dodnes patří jejich jména mezi oblíbená.
Jak jsem se dočetla na internetu, nejvíc se u nás líbí chlapecké jméno Jakub, pak Adam, Matyáš a Jan. U dívek jsou to jména Eliška, Anna, Sofie a Viktorie.
Ve statistice četnosti jmen vedou Jana, Marie, Eva a Hana. Mezi muži je nejvíc Jirků, Janů, Petrů, Josefů a Pavlů.
Nejméně oblíbená mužská jména jsou Augustýn, Andrej, Benedikt, Blahoslav, Květoslav, Luděk. U ženských jmen jsou to Antonie, Bohuslava, Edita, Oldřiška! (vida, nechává mě to v klidu), Vilma a Vladěna.
Nejméně používaná jména jsou Uršula, Regina, Svatava, Naděžda, Milena, Blažej, Věnceslav či Kazimír.
(www.emimino.cz)
Teď se dávají i hodně neobvyklá jména. Nemusím ani na internet, stačí, když si vybavím jména vnoučat mých přátel: Thea, Maya, Levi, Mateo, Sebastián, Oliver, Timeo. Ale také Radim, Markéta, Dalibor, Matěj, Norbert. Každým dnem přijde na svět Malvínka – moc se na ni všichni těšíme.
No a když už jsem u té naší rodiny, tak vás pobavím. Můj druhý tchán se jmenoval Narcis. Však se taky na matrice úřednice marně snažily skrýt smích, když jsme jim s nastávajícím předložili rodné listy. „Jen se zasmějte, pořádně, jsem na to zvyklý,“ reagoval Narcisův syn, který naštěstí jméno po tátovi nedostal.
Pokud jakékoli jméno pasuje k příjemní, nic proti tomu, ať si rodiče hrají, akorát by měli myslet na to, co jejich děti čeká ve škole. Asi si Justýna Vomáčková, Madona Vidličková, George Březina, Lucas Mrnuštík či Bertram Konopásek moc užívat nebudou.
Kdybych měla za sebe vybrat nejhezčí jména tak by to byla Eva, Kristína, Štěpánka, zapomenutá Hermína, Antonie, Johanka. U kluků Martin, Štěpán, Jan, Ondřej, Lukáš, Adam.
Mimochodem, nikde jsem nenašla informaci, jak nesou své jméno, v současnosti dost moderní, chlapci jménem Mikuláš. Mně se to jméno vlastně taky líbí a zajisté nelituje 6008 rodin, že tak pojmenovaly své syny, jejichž věkový průměr je 17 let.
Ještě jsem zjistila, že jména Pankrác, Servác a Bonifác nejsou zapomenuta. Pankráců je u nás sedm, pět mužů se jmenuje Servác a Bonifáců je dokonce pětašedesát.
Jo, ještě tu máme skoro čtyři sta (393) Silvestrů. No vida. A právě jsem se dozvěděla, že kamarádka bude od zítřka hlídat roční holčičku jménem Doubravka. Jméno, které bych amatérsky považovala za nepoužívané.
(www.nasejmena.cz)
Kdepak, každé jméno má něco do sebe, jde jen o to, aby ladilo s příjmením a nebudilo ani náznak posměchu.
