Článek
Až když dal Ivan Bartoš funkci předsedy Pirátské strany k dispozici za neúspěch v krajských volbách (strana získala 3 mandáty, dosud jich měla 99), žasla jsem, kolik chvály se na něj sneslo na sociálních sítích.
Lidi uznávali jeho schopnost dostat stranu, o které se říká, že vznikla, aby hájila legální stahování z internetu a používání konopí, až do vlády. Zároveň dodávají, že to jí zlomilo vaz.
Jiní vyzdvihují čestnost jak předsedy, tak mnoha známých Pirátů. Nezkorumpovanost, čitelnost strany, což jí jiní zase vyčítají. Pak se jim předhazuje, že mají ve svých řadách levičáky. A že nedodrželi volební sliby.
No, tak si to tady hezky shrňme. Volím je od prvního okamžiku, kdy se o naše hlasy začali ucházet. Byly to senátní volby v roce 2012. Uspěl poslanec Libor Michálek, podporovaný i stranou Zelení a KDU-ČSL.
V roce 2014 už se jim podařilo získat 34 mandátů v krajích, v Mariánských Lázních dokonce starostenský post. V roce 2017 jsem se s nimi společně radovala z úspěchu získání 22 mandátů do Poslanecké sněmovny.
Od té doby je znáte i vy, které možná do té doby vůbec nezajímali. Byli vynikající opoziční stranou, jejich příspěvky v Poslanecké sněmovně by vydaly na brožuru, místy s vtipnými a zároveň fakty podloženými projevy. Mají skvělé analytiky, hlavně však většinou inteligentní a vzdělané i rétoricky nadané členy.
Tu a tam se i jim podaří úlet, který je v jiných stranách přehlížen, ale u Pirátů se z toho vždy stane celonárodní kauza. Zdá se, jako kdyby ti, kdo je nesnáší, číhali na každé jejich faux pas. Pak se několik dní zdá, že žádná jiná strana nemá jednotlivce, kteří jí občas tzv. zavaří, přitom Piráti se s takovými vždy dokázali rázně a hned vypořádat.
Volby v roce 2021 – šli do nich v koalici se STAN - ovšem přinesly nečekaný a těžko stravitelný úder. Vykroužkovali je voliči STAN, a tak z původně 22 mandátů získali jen čtyři. A vstoupili do vlády, což jim část voličů dodnes nezapomněla. Vadí to i některým Pirátům.
Tolik stručná geneze strany, kterou jsem si zamilovala. V roce 2012 jsem byla dost zoufalá z politické situace u nás. Zklamala mě kmotrovská ODS i Unie svobody, která neplnila sliby, zbavila se předsedkyně Hany Marvanové a tak nějak se hledala, až se ztratila. Moje chytré děti mi tenkrát řekly: „Mami, vol Piráty.“ Vůbec jsem netušila že taková strana existuje a ještě ten název! Ale začala jsem se o ně zajímat a volit je. Nelituju toho, dokud budou na scéně, mají můj hlas i nadále.
Snahu propagovat je všude, kde jsem se pohybovala, mi vzaly rázné odsudky: „Dej pokoj, copak nevidíš, jak ten jejich předseda vypadá?“
„Jak?“ zajímalo mě.
„No, ty dredy!“
„No a? Co je na nich špatného? Podívali jste se, kdo to je? Co vystudoval, co doposud dělal? Nemá žádný škraloup, je to solidní muž. Znám několik kravaťáků, jimž bych nesvěřila ani datum svého narození,“ snažila jsem se (marně). Vzhled, tedy dredy, dlouhé vlasy, jsou pro mé oponenty zásadní.
Druhá výtka se týkala jednoho bodu z programu Pirátů. „Chtějí legalizovat konopí!“
„To je v pořádku, už to mělo být zlegalizováno dávno,“ řekla jsem.
„Cože? Ty to schvaluješ? Tobě nevadí, že se bude všude hulit tráva?“
„No, ona už se všude hulí,“ odpověděla jsem. „I nekvalitní. Kdyby byla legalizovaná, prodávali by ji jen ověření pěstitelé, dodržující podmínky zákona, který platí v mnoha zemích, které vy jinak vychvalujete, jakou mají demokracii a svobodu,“ namítla jsem.
To byl opět konec debaty.
„Alkohol a cigarety vám nevadí?“ nedala jsem se. „Opilci, kteří mlátí ženu a děti, prochlastají výplatu a stát pak musí rodinu nejen dotovat, ale i platit za léčení nemocí souvisejících s kouřením a chlastem?“
„Nezájem, strč si ta svá kázání někam.“
Za ta léta se mi nicméně povedlo získat několik věrných voličů Pirátů, a to nejen z mých vrstevníků – jsem ročník 1951, ale i jejich potomků. A budou je volit nadále, jak jsem se s radostí právě dozvěděla.
My, co je volíme, víme, že už dávno nejde jen o tu legalizaci konopí, k níž stále nedošlo, rozhodně ne vinou Pirátů, ale těch, kdo jim stále podrážejí nohy. Že konopí pomáhá při léčbě některých nemocí, ví snad každý. Například Parkinsona.
Piráti se také začali angažovat ve sféře sociální politiky a Olga Richterová měla nakročeno k pozici ministryně práce a sociálních věcí, ale v počtu čtyř Pirátů v koalici neměla šanci takovou funkci zastávat. Bez poslaneckého zázemí by se v ní utopila, a tak se stala místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. Přesto, kdo ji sleduje, ví, že se svému programu ulehčit život lidem, kteří jsou jakkoli handicapovaní, věnuje i nadále.
Jakub Michálek, kterého mám za jednoho z nejchytřejších lidí, se také vzdal nabízené ministerské funkce, aby mohl pracovat v Poslanecké sněmovně spolu s Klárou Kocmanovou. Čtvrtý Pirát, který uspěl v roce 2021, je Jan Lipavský, náš současný ministr zahraničí – jak se dočtete na internetu, druhý nejlepší po Karlu Schwarzenbergovi. Já měla ráda i Jiřího Dienstbiera.
O tom, co Piráti dokázali, si můžete přečíst mimo jiné na wikipedii. Dozvíte se, na kolika zákonech, které už platí, se podíleli, kolik jich iniciovali. To, že se momentálně pomlouvá nehotová, ale na dobrém základě postavená digitalizace stavebního řízení, (potřebuje více času), je, jak se domnívám, jen součást koloritu naší malé provinční kotliny. Místo abychom podpořili odvahu, s jakou se Piráti pustili do toho, čeho se dosud nikdo neodvážil, tak je podkopáváme, jako bychom si vlastně nepřáli, aby se digitalizace povedla. Jenže bez ní budeme zaostalou zemí. Ale co to tu povídám, však vy to všichni přece dobře víte.
Takže o tom, v čem se jim už zadařilo, si můžete počíst na internetu, já si neodpustím připomenout, co možná přispělo k rozhodnutí eliminovat Piráty voliči STAN tím, že kroužkovali kandidáty Starostů (přesto, že koalice Pir-STAN) se dohodla, že se tak dít nebude.
Mnozí voliči STAN jsou lidé z obcí a krajů, kde jsou Piráti vnímáni stále jako postrach. A tak se před volbami 2021, kdy se zdálo, že je nedej Bože Piráti vyhrají, rozjela nejpodlejší kampaň naší demokratické éry, která si nezadá s oběma prezidentskými kampaněmi Miloše Zemana. To taky byla jedno podpásovka za druhou jak vůči Karlu Schwarzenbergovi, tak poté vůči Jiřímu Drahošovi.
V tom roce 2021 jsem byla před volbami na dovolené na Vysočině. Pila jsem si takhle kávu v zahrádce cukrárny v Novém Městě a nedalo se neslyšet od vedlejšího stolu, jak nám ti Piráti seberou chaty, nastěhují do nich emigranty a do našich větších bytů vlastně taky.
Nedalo mi to a ozvala jsem se, že je to blbost vymyšlená Babišem. Tři z pěti lidí té společnosti okamžitě odešli, dva zůstali a jen jedna paní řekla, že o tom, co jsem jí vysvětlila, bude přemýšlet. „Přece nejsem tak hloupá, abych tomu věřila,“ dodala.
Snahou uvádět věci na pravou míru jsem přišla o několik známých, jimiž jsem dřív říkala přátelé, a je několik společností, kde, když tam jsem, mlčím. Mlčím, mlčím, mlčím, protože už vím, že nemám šanci cokoli vyvrátit. Všichni ti, kteří mi chtějí předat lži o Pirátech, vědí, že jsem bývalá novinářka, zvyklá si každou informaci ověřovat. Vědí, že se zajímám o politiku, že ji sleduji – přitom se stihnu věnovat i svým koníčkům, jako jsou knihy, filmy, cestování a vaření –což je téma, s nímž v těchto společnostech uspěju. Se snahou hájit Piráty, mladé, nadšené, ochotné dělat pro stát, nezkorumpované, bohužel ne.
Mnozí se mnou také nebudete souhlasit, ale pokud jste dočetli až sem, dejte si ještě pár minut a jděte se na tu wikipedii mrknout. Stojí to za to.
Jo a pokud mi chcete připomenout „to jejich nekontrolovatelné hnízdo sršňů“, jak říká moje kamarádka o pirátském veřejném fóru a některým jeho příspěvkům, namítnu: „A která strana je plná dokonalých členů?“
No nic, je, jak je. Ivan Bartoš končí nejen coby předseda Pirátské strany, ale i jako ministr. Začíná mu nový život. Neztratí se a Pirátská strana má zase šanci ukázat, že není strana jednoho leadera.
