Nový rok je čistý jak nepopsaný list. Co na něj pak napíšu, to tam bude

Vařím už nějaký čas chutně a zdravě. Dávno vím, že pokud nechci přibírat, nemá cenu začít dnes s jogurty, které jsem nejedla celý rok. Za pár dní mě na ně stejně přejde chuť. Stejně nechápu, kde se vzalo přesvědčení, že když budu jíst jogurty, zhubnu. Jogurty a zakysané mléčné výrobky jsou zdravé spíš kvůli vápníku a snad proteinu, a také pro dobré trávení. Kdo je dokáže jíst místo jiného jídla, jistě zhubne, ale chceme se tak trápit? Jogurt je dobrá dopolední svačina nebo součást zdravé snídaně. Jogurt bez sladkého džemu pochopitelně. Tvaroh opět bez cukru není moc dobrý, ale zasytí, nicméně večeři jím nenahradím. A když budu mít hlad, bude se mi špatně spát, ráno vstanu a první, na co pomyslím, je jídlo. Tohle není cesta.

Cesta je, jak říkali už naši předkové. Snídej sám, obědvej s přítelem, večeři dej nepříteli. Nebo: Jez do polo syta. Už nedodávám, pij do polo pita, leda by se to týkalo alkoholu. Vody bychom měli vypít mnozí víc, než vypijeme, ale rozhodně ne čtyři litry, jak se nám před pár lety snažili vnutit producenti vod v umělohmotných lahvích.

V dobách mé novinařiny jsem se často stýkala s Američany. Bavilo mě, jak tvrdili, že je nutné se před každým jídlem napít, že pak méně sníme. Taky do sebe házeli vitaminy všeho druhu v obrovském množství, doufali, že se tak udrží mladí a krásní. Ale byli fajn, zažila jsem s nimi zajímavé večery, poznala díky nim spoustu pražských restaurací a viděla, jak jedí.

Někde jsem četla, že bychom měli každou hodinu vypít sklenici vody, že to tak stačí. Nikde jsem nečetla, že voda nahradí jídlo.

Tohle všechno mě začalo zajímat, když jsem se po nástupu do důchodu začala potýkat s nabývajícími kilogramy. Pohodlíčko, čas na vaření a mě vaření baví, a taky kamarádství s jednou úžasnou autorkou kuchařek, s níž jsem napřed dělala rozhovor do novin a pak jsme se skamarádily a já se stala ochutnávačkou jejích receptů. Upekla dort, vzala si kousek a zbytek mi dala. Kila přibývala. Pak jsem vážně onemocněla a brala kortikoidy. Nikdo ze starých známých mě nepoznal. Dnes by mě titíž lidé opět nepoznali, ale z opačného důvodu.

Jednou jsem tady psala, že cvičím s  cvičitelkou podle videí, která si kupuju. Jsou k nim i jídelníčky, ale už je nepotřebuju. Brzy jsem pochopila, v čem je finta. Už jsem to tu napsala. Nepřejídat se, jíst pravidelně, zdravě – a chutně! Pak si občas můžu dovolit i něco, co se považuje za nezdravé, jako třeba klobása k novoroční čočce, nebo ty smažené koblihy, byť jsou z tvarohu. I moje cvičitelka nám občas napíše, že v určitý den můžeme zbaštit, co chceme v jakémkoli množství. My už víme, že nám to druhý den pěkně vykompenzuje náročnější půlhodinkou.

Každý člověk se základní školou ví velmi dobře, co je zdravé a dobré, a když chce, naučí se to kombinovat ve své stravě. Pak si nemusí dávat na Nový rok předsevzetí, že zhubne, protože tak to nefunguje. Funguje to tak nějak postaru, jak žili naši předkové. Měli hodně pohybu a jedli střídmě. Ale tak, aby neměli hlad. Hlad je hrozný, dá se chvíli vydržet, ale pak přijde okamžik, kdy nás tak štve, že sníme, na co přijdeme a kdo v tom pokračuje… Však víte.

A tak vám přeji, abyste si nemuseli dávat žádná předsevzetí na Nový rok, ale aby byl celý váš rok plný zdravých, rozumných rozhodnutí, která se projeví na vašich postavách, náladách, na vaší vitalitě čili chuti do života. Přejedený unuděný člověk chutí do života moc neoplývá, zato ten, kdo zná míru, umí žít pestře a je spokojený. Tak ať jste vy všichni moc spokojení.