Článek
Měla by to být osoba charakterní v rámci možností, manažersky na výši, především však sebevědomá - věřící svým vizím.
Je-li politik zdravě sebevědomý, dokáže se obklopit lidmi, kteří jsou v mnohém lepší než on, neboť mu nejde o jeho ego, ale o plnění vizí přesahujících jedno čtyřleté volební období.
Nechám na voliči, ať tyhle rysy u svého favorita rozpozná sám, a pozastavím se u výrazu – sebevědomý. Je to opak od zhrzený.
Teď si vybavte ze svého okolí zhrzeného člověka, snad jste někoho takového někdy potkali. Co byste o něm řekli? Je fajn být v jeho blízkosti? Šli byste s ním třeba do podnikání, nebo jen na dovolenou? Cože? Utíkáte od něj, vyhýbáte se mu? Je otravný a nic od něj nelze očekávat, protože je plný hněvu, ublíženosti a touhy po pomstě?
Super, takže si nyní představte zhrzeného politika. Má tytéž vlastnosti jako zhrzený soused, kamarád či příbuzný. Nezajímá ho nic jiného než vítězství pro pomstu. Chce jen ukázat „jim!“ – všem, co ho ranili na duši, nedali mu kdysi hlas, obešli ho.
Ani ho nenapadne hledat chybu u sebe. To „oni“ jsou viníky jeho poníženosti! Demokracii uznávají jen v případě, že jim přeje. Jakmile uspěje opozice, jsou z nich zastánci autoritativních režimů.
Namátkou budu jmenovat Miloše Zemana, mstícího se všem, především sociálním demokratům za to, že ho nezvolili prezidentem v roce 2003.
Václav Klaus je zhrzený od konce listopadu 1997, kdy ho členové ODS vyzvali k odstoupení. Důvodů bylo víc, především aféra s neexistujícími dárci peněz straně - Lájosem Báczem a Radžívem Sinhou. Od té doby Václav Klaus bojuje jako lev – o své ego.
Andrej Babiš – od roku 2018 si po dvě volební období užíval jednoho vítězství za druhým. Pak se ale jeho sláva unavila, nebo naštvala, že jí nevyužil k prospěchu země, ale pouze a jen k osobnímu prospěchu. Od té doby jsou jeho pokusy o návrat na vrchol křečovité a trapné – prostě jak od zhrzeného politika.
Mohla bych jmenovat další – ale zkrátím seznam uvedením posledního jména, jehož nositelem je Robert Fico. Netřeba nic doplnit, dění kolem něj je vysoce aktuální a povědomost o něm nemine nikoho. I on si dlouho užíval na politickém výsluní, ale stejně jako Andrej Babiš, ani Robert Fico neproměnil volební úspěch v úspěch své země. Zato se mají dobře jeho věrní loajální.
Voliči, kteří pochopili, že on státník rozhodně není, mu nedopřáli vítězství v několika následujících volbách. A nestal se v roce 2014 ani prezidentem, porazil ho do té doby neznámý Andrej Kiska, který v roce 2019 odmítl Fica jmenovat členem ústavního soudu.
Po vraždě novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnierové musel Fico odstoupit z pozice premiéra a stal se z něj nejzhrzenější politik. Změnil se v nenávistného muže, čekajícího na okamžik, kdy si bude moct začít vyřizovat své účty. Toho se dočkal na podzim loňského roku, ale zatím se mu moc osobní satisfakce nedostalo. Po nedávném atentátu, spáchaném na něm 15. května, včera potvrdil, že zůstává tím, čím byl v posledních čtyřech letech. Zhrzeným, sebestředným mužem, který odpustí atentátníkovi, že mu usiloval o život, jen aby poštvat proti těm, které z duše nenávidí - nezávislá média a opozici.
