Článek
Generální stávka toho 27. listopadu byl rozhodující den. K dělníkům ČKD, kteří vyšli do ulic, aby vyjádřili podporu požadavkům Občanského fóra a studentů, se přidaly miliony lidí po celé zemi. Ten den komunisté pochopili, že je konec.
Právě průvod dělníků z ČKD, který šel z Vysočan až na Václavské náměstí, se stal jedním ze symbolů spojení různých vrstev společnosti v boji za demokracii. A to, že se nám tak lehce povedlo vykřičet Miroslava Štěpána – i já stála pod pódiem, odkud nás nazval dětmi – jen ukázalo, jak moc byla komunistická strana odtržená od reality.
Tak jsme mu dali najevo, že už námi manipulovat nebude a zvolili jsme si demokracii. Není snadné udržet ji, vnímat všechny její výhody. Jisté však je, že nic lepšího není.
Po sametové mě práce podnikové reportérky bavila
Historie demokracie
Vznikla kolem 5. století př. n. l. v Aténách. Byla to přímá demokracie. Většina občanů (kromě žen, otroků a cizinců) se mohla přímo podílet na rozhodování o veřejných záležitostech.
Za Římanů se demokracie transformovala do republiky, kde si občané volili své zástupce. Římská republika padla – a to je dobré si denně připomínat – nejen námi, občany, ale především politiky – kvůli kombinaci sociální nerovnosti, politické korupce, vojenské destabilizace a ambicím mocných jednotlivců. Přestože formálně trvala více než čtyři sta let, postupné oslabení jejích demokratických principů vedlo k vzestupu císařství.
Ve středověku tudíž začaly vládnout monarchie, ale už v renesanci osvícenci zkoušeli připomínat, že existuje i jiný režim. Jejich myšlenky se od 18. století postupně šířily světem – díky americké a francouzské revoluci.
(Klíčovými dokumenty jsou Americká Deklarace nezávislosti (1776) a Francouzská Deklarace práv člověka a občana (1789).
Demokracii neporazily ani totalitní režimy (fašismus, komunismus). Naše generace ví, proč jsme o takový režim nestáli. Neměl šanci odolat ekonomické síle demokratických zemí, ale ani síle kritického myšlení, nezávislosti médií a necenzurovaného vzdělání. Já osobně bych potřebovala ještě jeden život, abych dohnala ve vzdělání to, oč mě komunistický režim okradl.
Demokracie není dokonalá, má však schopnost se vyvíjet a reagovat na potřeby společnosti. Slova Tomáše Garrigue Masaryka platí dodnes: „Demokracie – toť diskuse. Demokracii už máme, teď ještě ty demokraty.“ Masaryk věřil, že demokracie je životní postoj, nikoli jen forma vlády.
Nejznámější je asi výrok Winstona Churchilla: „Demokracie je nejhorší forma vlády, pokud nepočítáme všechny ostatní, které jsme vyzkoušeli.“
Ještě připomenu, co řekl o demokracii Thomas Jefferson: „Když se lidé bojí své vlády, je to tyranie. Když se vláda bojí svých občanů, je to svoboda.“ Poukazuje na potřebu občanské angažovanosti a odpovědnosti vlády vůči lidem.
Prožila jsem v totalitním režimu osmatřicet let. Patřím mezi ty šťastlivce, kteří si uvědomují, že o demokracii je třeba pečovat, protože podporuje lidská práva a svobody. Zajišťuje rovnost před zákonem. Umožňuje změnu vlády bez násilí. Otevírá prostor pro dialog a kompromisy.
Sváteční listopad patří i studentským obětem fašistické diktatury z roku 1939. Touha projevit svobodné smýšlení mnohé z nich stála život. Tehdy byl fašismus ještě mladý, když šli demonstrovat studenti tentýž den o padesát let později, měli větší štěstí. Komunismu docházely síly. I tak riskovali, stejně jako miliony lidí v ulicích v týdnu do zmíněného 27. listopadu. Opravdu je co slavit.
