Článek
Stejně jako rodina Karla Čapka byla na jídlo skromná i rodina TGM. Ten si nikdy nevybíral. Jedl, co mu personál hradní kuchyně předložil.
K snídani mu stačila ovocná šťáva, ovoce, džem na topince nebo vejce naměkko, jindy celozrnná obilná kaše. Pil neslazený černý čaj.
Na oběd si vzal menší porci polévky a pak cokoli, co mu přinesli. Klidně i žemlovku, kroupovou kaši, kroupové rizoto – to byl pokrm, který vyjadřoval jeho skromnost, neboť kroupy byly v tehdejší době levné a běžné. Ryby jedl hlavně české – kapra, štiku, pstruha nebo candáta.
K večeři mu stačil kousek koláče a mléko s kávou, kterou měl moc rád. Po obědě ji pil bez mléka, musela být ovšem silná. Maso jedl, ale nemusel je mít denně. Spokojil se s vegetariánskou stravou. Někdy si dokonce zašel do vegetariánské kuchyně v Brně na zeleninovou polévku, zeleninové řízky a ovocnou šťávu.
Nedal dopustit na tradiční jídla jako škubánky, makovec, bramborovou polévku, topinky s česnekem. Na prvním místě ale stály švestkové knedlíky.
Stolník TGM Alois Kadlec
Hradní stolník Alois Kadlec v knize říká, že si Masaryk nikdy nepřidával moučník, ale jakmile byly švestkové knedlíky, nejraději je měl z bramborového těsta, neodolal. Napřed si dal tři a pak ještě tři. Sypal si je mákem, zatímco ostatní stolovníci tvarohem. A pořád se prý divili, proč mák. Když už prezidenta otázka trochu namíchla, zeptal se stolníka: „Tož, jak je jíte u vás? Taky s mákem, nebo jen sypané tvarohem?“ Pochopitelně dostal odpověď, jakou čekal. S mákem.
„Tak vidíte,“ podíval se prý prezident po ostatních a s chutí si dal další tři knedlíky.
Podle slov Kadlece byl TGM u nás první, kdo začal jíst ovesnou kaši. Poznal ji za pobytu v Americe a zachutnala mu. Často si ji dával na noc jako poslední jídlo.
Po obědě nesměla chybět na stole silná černá káva
O zdravou stravu se tátovi chtěla postarat i dcera, a tak se jednou rozhodla uvařit oukrop.
Kdo nezná, tak je to česneková polévka neboli česnečka (nářečně česnekačka) neboli úkrop (obecně česky oukrop). Vaří se z česneku, brambor a chleba, či krutonek, kterou je možno doplnit dalšími přísadami a kořením jako například sýrem, vejcem, kmínem, majoránkou.
Paní Alice, studovaná žena s doktorským titulem, si nechtěla nechat poradit odborníky v kuchyni, a že si polévku uvaří po svém. No, jak byl TGM skromný, polévky od dcery si dal jen dvě lžíce. Po pravdě to nechutnalo „ani paní doktorce,“ dodal ve svém vyprávění stolník.
A jaký že to měla doktorka Alice recept? „Úkrop, ten chce, aby se vzal chleba a polil vodou z brambor. To je pak česnečka!“ tvrdila.
Nikdo se k tomu raději prý nevyjadřoval.
Prezident byl abstinent. K obědu se podávala voda. Brzy ale ze své zásady ustoupil, neboť uznal, že se třeba k vepřovému voda moc nehodí, a tak dovolil nalévat červené i bílé víno. K černé kávě ani čaji však nabízet likéry, jako tomu bylo zvykem jinde, nedovolil.
Při rautech na Hradě pochopitelně byly k dispozici. Sherry, bordeauxské či šampaňské – a to byla jediná výjimka, kdy si TGM nechal nalít sklenku, neboť bylo samozřejmé, že nemůže odřeknout přípitek třeba na zdraví vzácného hosta. Gestem naznačil přípitek, sklenku dal k ústům, ale nenapil se.
Ke konci života však musel abstinenci porušit. Postarali se o to jeho lékaři, kteří mu předepsali šampaňské Mum. Denně musel vypít celou čvrtlitrovou lahvičku. (Mum je vyhlášená značka šampaňských vín ze severofrancouzské oblasti Reims.)
TGM se dožil 87 let, zajisté i díky tomu, že se snažil žít zdravě. Preferoval pohyb, co nejvíc na vzduchu, a výživnou stravu. Nepotrpěl si na drahé, přehnaně honosné a těžké pokrmy, typické pro aristokracii a nestál o těžká masa nebo jídla připravovaná na přepáleném tuku. Vyhýbal se také nadměrnému kořenění.
Jeho jednoduchý přístup k jídlu odrážel jeho filozofii – věřil, že je důležité žít skromně a střízlivě.
Zdroj: Otto Zouplna: U stolu dvou prezidentů, internet
