Článek
Zahájení pařížské olympiády je pořád ještě tématem pro dva světy. Jeden svět je přijal s pochopením a nadšením, druhý se pohoršuje a hledá všemožné důvody, jak pořadatele nařknout z neúcty ke křesťanství.
Ta show byla odvážná, místy bizarní, plná nadsázky a humoru, ale nutno konstatovat, a to těžko někdo popře, že takto jen Francouzi ztvárnili naše lidské slabosti i jejich krvavé dějiny.
Ti zmínění zahořklí se totiž nemohou vzpamatovat z parodie na DaVinciho obraz Poslední večeře v podání lidí, jež jsou, anebo nejsou, mně je to jedno, tranvestité.
Moralizují kupodivu lidé považující se za křesťany. Obviňují autory spektáklu z urážky křesťanů, Boha a já nevím koho ještě.
Opravdový křesťan si ovšem připomíná Ježíše, milujícího všechny bez výjimky. I prostitutky, jak Bible znázorňuje Máří Magdalénu. Pečlivá Marta na ni žárlila. Netušila, že Ježíš jí vidí do duše, v níž je touha po chvále za to, jak se o Ježíše stará, zatímco ta coura Máří Magdaléna – a vůbec, jak to, že to Ježíš nevidí?
No, každý se díval jinýma očima. Marta pohoršlivýma, Ježíš láskyplnýma.
Na sociálních sítích jsem viděla, že se ke kritikům uvedených scén olympijského zahájení přidal i Elon Musk. Muž, který posouvá hranice nemožného v dobývání vesmíru, by měl být povznesen. Navíc je otec dítěte, jež si změnilo pohlaví. Místo aby v pokoře uznal, že trans lidé prostě jsou, byli a budou, uráží ho představení těmito lidmi parodované.
Všichni ti kritici se cítí být tímhle druhem humoru zneuctěni. Tábor příznivců takové svobodomyslnosti se nestačí divit. Křesťanství je přece bezpodmínečná láska, která nekritizuje nikoho, kdo žije, jak musí, protože se takový narodil, pokud neškodí druhým. A na to právě tvůrci zahajovací show chtěli poukázat. Že jsme každý nějaký, ale máme-li čistou duši, jsme všichni stejně hodnotní.
Pro nikoho dnes není tajemství, jak se chovala především katolická církev v průběhu svých dějin vůči lidem, kteří si chtěli žít po svém. A jak svou víru vnucovala lidstvu způsoby dnes nepředstavitelnými. A že dodnes nedokázala vyřešit faleš, s jakou přistupuje k pedofilii některých svých kněží. Ti se z lásky k Bohu dobrovolně zřekli sexu se ženou, ale s dětmi to pro ně tabu není. Věří-li však opravdu v Boha, jistě vědí, že Bůh je všude, a že tedy vidí jejich malověrnou lásku k němu. Bůh vidí i pohrdání a odmítání příslušníků LGBTQ+ komunity. Ti tu ale vždy byli a ne, není jich málo. Jen v totalitních režimech museli dělat, že jsou „tradiční“. I proto se někdo může ptát, odkud se tak najednou vzali. Byli tu s námi pořád, jen jsme jim nedovolili přihlásit se sami k sobě!
Na druhé straně si říkám, že je moc fajn, že se nyní nebojí projevit svoji přirozenost. Svědčí to totiž o tom, že konečně žijeme ve svobodné společnosti, kde má každý právo žít si podle toho, co mu osud určil. A to je poselství pohoršujících scén ze zahajovacího ceremonilu Olympijských her v Paříži.
Ještě bych ráda všem těm, kdo si vynucují společnost založenou na „tradiční“ rodině, připomněla, že náš život je všechno, jen ne tradiční. Rozvody, nevěra, korupce, závist, všelijaké zločiny, odmítání dětí, které se vymykají našim představám, a také povznesenost nad jinakostí fakt nejsou nic tradičního. Takovýmto zastáncům tradic chybí něco podstatného, něco, čeho mají ti, jimiž pohrdají, dostatek. Je to respekt jednoho vůči druhému…
